Úterý 26. října 2021
Svátek slaví Erik, zítra Šarlota
Oblačno 13°C

Zdravotní sestra Věra (46) bojovala o život: Kvůli covidu na invalidním vozíku!

Autor: Andrea Ulagová - 
27. září 2021
05:00

Věra (46) téměř celý život pomáhala lidem jako zdravotní sestra. Náročné povolání se rozhodla vykonávat poté, co v 18 letech zjistila, že má roztroušenou sklerózu. Pacienti ji náležitě ocenili, v roce 2011 se stala Sestrou roku. Maminka dvou dospívajících dcer zvládla pracovat i v prvních vlnách pandemie covidu-19. Jenže v březnu tohoto roku se sama nakazila a v nemocnici bojovala o život. Přežila, ale skončila na invalidním vozíku. Nyní sama potřebuje pomoc, protože se chce znovu vrátit do práce. Jenže přístroj, který by ji mohl vrátit do života, pojišťovna nehradí.

Z paní Věry vyzařuje velká síla a odhodlání. Ačkoliv na rozhovor přijela na invalidním vozíku za doprovodu svého manžela Roberta (48) a starší dcery Karolíny (17), chce se opět postavit na vlastní nohy, aby se mohla vrátit k práci zdravotní sestry.

Své povolání si vybrala poté, co jí v 18 letech diagnostikovali roztroušenou sklerózu.

„Ležela jsem v nemocnici 6 týdnů a se mnou byla na pokoji paní se stejnou diagnózou, bylo jí asi 45, jako nyní mně, paní jen ležela, byla na tom špatně, a když mi řekla lékařka diagnózu, tak jsem říkala, že se spletli a diagnózu jsem nepřijala,“ řekla Blesk Zprávám Věra s tím, že si sháněla informace o nemoci, ale krátce po revoluci našla jen informace z roku 1967.

Sestrou roku i přes vážnou nemoc

„Když jsem viděla tu paní, jak tam leží, tak jsem si říkala, že tohle já zkrátka nemám. A rozhodla jsem se, že půjdu studovat zdravotnickou školu,“ sděluje své životní rozhodnutí Věra. Ve druhém ročníku už pracovala jako sanitářka, ošetřovatelka a vystudovala dvě vysoké školy. Dvacet dva let pak pracovala na neurologii v Kolíně.

Pacienti si ji natolik oblíbili, že ji nominovali v roce 2011 do celorepublikové soutěže na Sestru roku. „Když jsem si přebírala cenu na Žofíně, připadala jsem si, jako když Popelka přijela na zámek,“ vzpomíná na ocenění své práce Věra, která navíc získala i titul Sestra mého srdce.

Věra do své práce dávala skutečně vše, i přes svou roztroušenou sklerózu. Pracovala, i když před rokem a půl přišla pandemie covidu-19, pracovala i během náročné podzimní vlny. Jenže pak přišla jarní vlna a s ní, pro Věru osudový, březen letošního roku.

„Jednou ráno jsem se probudila a měla jsem strašně těžké nohy, nemohla jsem se postavit. Myslela jsem si, že je to ataka z roztroušené sklerózy, protože jsem zažívala velké psychické a pracovní vytížení kvůli mnoha pacientům s covidem-19 ve velmi vážném stavu. Stres roztroušené skleróze totiž škodí.  Neměla jsem ani teplotu, ani kašel. Samozřejmě mě napadlo, zda nemám covid. Nakonec jsme se domluvili s manželem, že půjdeme na testy,“ vypráví paní Věra.

„Dá to? Nedá to? Přidáme kyslík?“

Manželovi vyšel test pozitivní, Věra šla až druhý den. Když zjistila, že je covid pozitivní, zavolala do RS centra v Praze (Centrum pro demyelinizační onemocnění, pozn. red.), kde si domluvila hospitalizaci v Ústřední vojenské nemocnici.

„Jenže před 14 dny jsem měla infuzi v podobě biologické léčby a to byla nejhorší kombinace - biologická léčba a covid-19. Po absolvování rentgenu srdce a plic mi zjistili, že mám těžký covidový zápal plic a do rána mi ochrnuly i ruce. Další den se přidaly teploty 39,9, byla jsem na kyslíku, měla jsem zavedený katetr v krku,“ vzpomíná Věra na těžké chvíle v nemocnici. Ale ty těžší chvíle měly teprve přijít.

„Byly okamžiky, kdy se tam nade mnou skláněli, já si myslela, že se mi to zdá, nebo že je to špatný sen, kdy říkali - „Dá to? Nedá to? Přidáme kyslík?“,“ popisuje statečná žena, která se i dusila. Její život visel na vlásku. Ona to přesto zvládla. Po probuzení, po 20 dnech na lůžku, mohla trochu hýbat rukama, nohy zůstaly prakticky nehybné.

„Když mě zkusili postavit, tak jsem se sesouvala k zemi, jako když chcete postavit loutku, neunesla jsem svoje tělo. Když mě propouštěli, tak sice živou, ale na invalidním vozíku,“ říká zdravotní sestra, která pouhý měsíc před hospitalizací ještě chodila normálně. To vše způsobil covid-19 v kombinaci s roztroušenou sklerózou.

Věra: Slyšela jsem, jak vedle mě oživují člověka

Věra říká, že když onemocněla covidem-19, ještě nebyla očkovaná. „Nechci dělat reklamu očkování, už jsem to udělala, když jsem řekla, že covid-19 není chřipečka a pak jsem dostávala vulgární e-maily. Nicméně covid-19 není chřipečka,“ uvádí Věra s tím, že měla před onemocněním krátce před očkováním. I když připouští, že si říkala, že s očkováním chvíli počká, neodmítala jej.

„Nevěřila jsem, že covid-19 bude mít tak fatální následky, že zemře tolik lidí, že lidé, kteří byli zdraví, se budou po nemoci znovu učit chodit a budou mít další postcovidové problémy. Já jsem toho v nemocnici viděla spoustu. Jenže když jste v pozici pacienta a slyšíte, jak vedle vás někoho resuscitují, tak to není příjemné,“ apeluje na veřejnost Věra s tím, že by se měli nechat proti covidu-19 očkovat.

Pomoci může přístroj za 730 tisíc

Na dotaz, zda se chce Věra ještě vrátit do práce, odpovídá rázně a bez zaváhání: „Já se tam vrátím! 

„Když jsem se probrala z toho, nechci říkat utrpení, jistě jsou na tom jiní lidé hůře, ale z toho stavu, tak jsem si řekla, že takhle ne. Nedovedu si představit, že ve svém věku budu jen sedět a nešla bych do práce,“ dodává Věra.

Maminka dvou dětí začala cvičit, rehabilitovat. Nyní už udělá s pomocí pár kroků, ale nestačí jí to. „Moc bych potřebovala neurostimulátor. Přístroj využívá elektrostimulaci nervů. Pomocí cílených elektrických impulzů se dráždí nerv, který vyvolá pohyb svalu. Učí tzv. svalstvo znovu správnému pohybu, zlepšuje rozsah pohybu,  zabraňuje ochabování svalů a  zlepšuje prokrvení.

Přístroj ale zdravotní pojišťovny nehradí,“ vyslovuje Věra své přání. Pomůcka pro obě nohy bohužel stojí přes 700 tisíc korun. Věra založila sbírku, ale pak objevila právě tento výkonnější neurostimulátor, a proto sbírka pokračuje.

I když si Věra platí rehabilitace sama a potřebovala by více pomůcek, jako např. odlehčený invalidní vozík, nepřeje si nic jiného, než tento lepší, ale dražší neurostimulátor. „Tento je ještě více šitý na míru a více pomáhá. Při nášlapu mi to zvedá nejen špičku, ale i koleno. A ta stimulace je podstatně znát. Je ale podstatně dražší,“ vysvětluje Věra.

„Ráda bych poprosila o jakýkoliv příspěvek. Jsem zdravotní sestra, nemůžu být doma. Vždy jsem pomáhala ostatním, teď naopak potřebuji pomoc sama,“ vzkazuje žena, která chce i nadále lidem pomáhat.

Chcete pomoci zdravotní sestře Věře, aby se mohla vrátit do práce? Odkaz na sbírku najdete zde.

Podívejte se na celý rozhovor s Věrou. Jak zvládá nyní chodit? Jak to zvládala měsíc před hospitalizací? A v čem jí pomůže neurostimulátor?

Video Věra onemocněla covidem-19, nyní nemůže chodit - Andrea Ulagová, Jan Jedlička

Další videa