Pandemie způsobuje lidem potíže se spaním. Čtyři autorky prozradily, co jim pomáhá

Průzkum, který zadal doktor Guy Meadows z londýnské Sleep School (Škola spánku), ukázal, že 42 % lidí se spaní od začátku pandemie zhoršilo, uvedl Daily Mail. Průzkumu se zúčastnilo tři tisíce dotázaných. Více než polovina z nich uvedla, že dostatečně nespí, jako hlavní důvod udávali stres z práce. 

Další průzkumy ukazují i vyšší čísla, například z údajů organizace British Sleep Society vyplynulo, že tři čtvrtě lidí zaznamenalo změnu svého spánkového režimu po příchodu pandemie, a jen méně než polovina lidí se po probuzení cítí odpočatě. Experti však tvrdí, že tzv. „covid-somnie“ nebude trvat věčně.

Po dobu pandemie nicméně bude nutné se s tímto problémem vypořádat. Deník Daily Mail v rozhovoru s čtyřmi uznávanými autorkami ukázal způsoby, jak se dá s nespavostí nejen žít, ale také, jak ji využít.

Když nemůže spát, uklízí

Marion McGilvaryová (61) z Oxfordu se se stresem vyrovnává uklízením. Denně organizuje poličky s kořením, nádoby s luštěninami nebo moukou, nádobí, příbory má v příborníku srovnané a nože naostřené. „Pokud natáhnu bačkory, na mém hrobě bude stát: Zemřela v čistotě,“ uvedla.

Celosvětová pandemie covidu skončila, oznámila WHO. Trvala přes tři roky

Z monotónnosti karantény začala McGilvaryová mít potíže se spaním. I když je unavená, nedovolí jí myšlenky v noci usnout. Domácí práce používá jako rozptýlení. Nejdříve bylo co uklízet, dnes už však musí uklízet i ty největší titěrnosti. „Vyprala, vyžehlila a složila jsem si všechno oblečení, i přestože ho už nenosím,“ řekla. „Dokonce si žehlím oblečení na zahradu.“

Když nemá co na práci, šílí z toho. Říká, že se chová jako čarodějnice z pohádky, sedí v houpacím křesle a plete. „Možná se brzy začnu i řehtat.“

V nespavosti se věnuje maličkostem

Šestapadesátiletá Marina Benjaminová také trpí nespavostí. „Mám kruhy pod očima a nutně si potřebuju odpočinout,“ řekla deníku Daily Mail. „Ale už jsem se přestala snažit spát, ať už jsou dvě, tři, nebo čtyři ráno, zjistila jsem, že čím víc se snažím usnout, tím více se mi v hlavě točí myšlenky, které mě udržují vzhůru.“

Když se jí podaří usnout, je to jen na chvíli, většinou pouhých pár minut. Narozdíl od Marion se nerozptyluje uklízením. „To prostě nejsem já,“ říká. Je příliš unavená na to dělat něco smysluplného, ale spát jí nejde. Uklidňuje ji přitulit se se psem, byť jen trochu.

Česko čeká nový nouzový stav. Hejtmani žádají dva týdny a návrat dětí do škol

Když na to má kapacitu, věnuje se maličkostem. „Dělám si seznamy úkolů, odpovídám na emaily.“ Čas od času píše, z unavených nocí vyšla její nejnovější kniha Insomnie, avšak málokdy prý z tohoto psaní vzejde něco, na co by byla hrdá. Říká, že bychom se měli učit od našich předků, pro které byl život moc krátký na to se převalovat v posteli, ale prostě se vzbudili, přes den pracovali, a večer unavení padli zase do postele.

Sport je pro ni uklidňující

Deník Daily Mail ohledně problémů se spaním oslovil také Mirandu Levyovou (52). Ta se s nespavostí vypořádává sledováním sportovních utkání, přestože není velkým fanouškem žádného týmu, a vlastně ani dříve sporty nesledovala. Říká však, že je na sledování sportu uprostřed lockdownu něco „uklidňujícího“.

S nespavostí nemá tu čest poprvé, v minulém desetiletí ji postihla společně s depresí po rozvodu. „Přišla jsem o práci a přestala jsem se vídat s přáteli a rodinou,“ vzpomíná. Už téměř dva roky na tom ale byla lépe, spala zdravě 6 až 7 hodin denně, až do pandemie koronaviru. 

Při své nespavosti potřebovala něco dělat. Nejdříve si chtěla přečíst knihy, které dlouho odkládala, to však ve čtyři hodiny ráno nebylo tak jednoduché. Takže přešla na sledování sportovních utkání. Vybrala si je, protože ji nerozrušovaly, zatímco hudba v ní vyvolávala příliš emocí a čtení novin jí příliš připomínalo její kariéru novinářky, o kterou kdysi přišla. A protože je její „covid-somnie“ podobná té nespavosti, kterou dříve zažívala, vrátila se Levyová ke sledování sportu i dnes.

Uspí ji audioknihy

„Když se mi nedaří usnout, poslech audioknihy mi vždy pomůže z nespavosti,“ říká historička a autorka Lucy Worsleyová (47). Ráda se prý vrací ke knihám Jane Austenové.

Uklidňuje se také tím, že to, že lidé potřebují sedm hodin spánku denně, je relativně nový výmysl, píše Daily Mail. Před průmyslovou revolucí nebyl spánek určován pracovní dobou. Lidé se prostě vzbudili za úsvitu a se západem slunce usínali, protože bylo umělé osvětlení drahé. 

Holčička (†9) s „mírným“ covidem zemřela ve spánku. Nakazila se asi ve školním kroužku

Worsleyová se zamyslela nad tím, jak dlouhé zimní noci trávili Britové před devatenáctým stoletím. Protože lednové noci trvají na Britských ostrovech 16 hodin, Worsleyová si myslí, že mohli spát dvakrát, s přestávkou. Některé staré záznamy totiž mluví o „prvním“ a „druhém“ spánku, což by znamenalo, že se lidé uprostřed noci na pár hodin budili. A to postihuje i lidi v dnešní době, tvrdí.

Dříve si lidé za tmy povídali s rodinou, při měsíčním svitu mohli dělat některé domácí práce - svíčky byly příliš drahé, aby si je běžná domácnost mohla dovolit. A nebo, říká Worsleyová, předčítal jeden člověk v tlumeném světle jediné svíčky ostatním členům rodiny knihu, která jim možná pomohla tak, jako dnešním lidem pomáhá poslouchání audioknih.