12°C
Jak vznikly fotky Prymuly a Faltýnka na vyšehradské schůzce? Slovo šéfredaktora Blesku
Předminulý pátek publikoval Blesk fotografie, které po 37 dnech ukončily ministerskou kariéru Romana Prymuly. Epidemiologa, hlavní tváře boje proti covidu. Muže, ke kterému jsme se upínali, že nás vyvede z největší zdravotní, společenské a nastupující ekonomické krize. A toho, jenž v nás vytvořil falešný pocit, jak moc s námi všemi táhne za jeden provaz.
Za více než týden jsme si mohli přečíst a slyšet desítky dohadů, zaručených tipů a konspiračních teorií, jak ty fotografie vznikly. Některé lehce úsměvné, jiné zcela postavené na hlavu. Napsané na sociálních sítích, v klasických médiích, šířené prostou šeptandou. Většinou platila úměra – čím větší intelektuální autorita, tím bláznivější konstrukce.
O vlastní hře Jaroslava Faltýnka. Zákulisním politickém boji Andreje Babiše a Miloše Zemana. Pak zase – naopak – o akci režírované BIS či policií. Dokonce i o odposlouchávacím zařízení Agáta, díky kterému se Blesk o schůzce dozvěděl. Naposledy v pátek v České televizi a v sobotu v Lidových novinách, kde komentátor Českého rozhlasu a čerstvý nositel státního vyznamenání Petr Nováček lhal, když tvrdil, že Blesk fotky od kohosi koupil. Kdo nepřinesl svoji verzi příběhu, neexistoval.
Stav-nestav
Pro samé spletité konstrukce takřka všichni vytěsnili další, zcela prostý fakt. Že kromě restaurace, která sloužila všelijakým účelům, se v jejím okolí pohybují místní, obyčejní lidé. Kteří třeba jen poznali samotného ministra. A naštvaní, nijak spiklenecky a pod žádnou maskou anonymity, zavolali do Blesku.
Odvíjí se tu několik linek. Před zrcadlem, za zrcadlem. Jako v příběhu o Alence, říši divů, Kloboučníkovi, Srdcové královně. Muž, který k nám každý den promlouval, co všechno se nařizuje, čeho se musíme vyvarovat a jak se v téhle divné době chovat. Co smíme a co už ne.
V televizi vážně, na sociálních sítích trochu lidověji, zábavně. Abychom tomu porozuměli všichni, staří i mladí. Zároveň muž, který pak mimo všechna pravidla zcela suverénně nakráčí do lokálu, ve kterém se roky scházejí političtí lobbisté, podivní kšeftsmani či milenecké páry na tajných dýcháncích. Teď s evidentně takřka neomezenou otevírací dobou pro vyvolené a prověřené osoby. Nouzový stav, nenouzový stav.
Jaký výsměch celému národu. Tisícům zničených hospodských po celé republice, které pár minut po zavíračce kontrolují policisté, jestli mají opravdu zamčený podnik. Nedejbože, aby v něm kdokoliv seděl. Jaký výsměch milionům vyděšených lidí, kteří vidí ministra bez roušky a kteří bojují s obavou o vlastní život a životy blízkých. Kteří si ochranu úst nasazují s důvěrou v jeho slova, navzdory nepohodlí, či dokonce posměchu odpíračů.
Na čem záleží
Co se stalo před pořízením zmíněných fotografií, je přitom zcela nepodstatné. Podstatná byla informace, kterou ty snímky nesly. A také to, co se odehrávalo po jejich publikování. Nikdo ze zúčastněných dodnes nebyl schopen věrohodně vysvětlit, k čemu ta takřka půlnoční schůzka opravdu sloužila. Natož se shodnout, v jaké části objektu probíhala a kdo kromě nich dvou na ní vlastně ještě byl.
Naši fotografové jen udělali svoji práci. Přijeli, počkali, vyfotili, odjeli. Tak primitivní to bylo. Příběhy o zpravodajských hrách přenechme filmovým scenáristům, sociálním sítím nebo Juliu Šumanovi.
A vy, kteří pro nás máte námět na zajímavou reportáž, ozvěte se. Třeba na redakční linku 724 249 000, nebo na e-mail tip@blesk.cz.
