Pandemie ztížila ženám cestu k potratu. Podle některých zemí není zákrok urgentní
Na volnost cestování jsme si v posledních letech zvykli téměř všichni v Evropě, obzvláště po vstupu do Schengenského prostoru. Pro některé tato možnost ale neznamená jenom cestování za prací nebo za památkami. Uzavření hranic během pandemie mnohým ženám odebralo přístup k legální interrupci.
New York Times popisuje příběh 19leté ženy z jižního Polska, která se rozhodla ukončit těhotenství v 18. týdnu. Jedinou šancí pro ni byla cesta do některé ze sousedních zemí, protože potraty jsou v Polsku ve většině případů protizákonné. A tak se mnoho žen vydává hledat pomoc v zahraničí.
Z Polska do Utrechtu a hned zpátky
Jenomže v dubnu už mnohé země uzavřely své hranice v rámci opatření na zastavení šíření koronaviru. Tato žena tak musela přesvědčit svou kamarádku, aby ji doprovodila do Nizozemí. A tak si sbalily instantní polévky a čokolády, nasedly do auta a vydaly se na 14hodinový závod do Utrechtu. Stihly to jen tak-tak, aby se před úplným uzavřením hranic vrátily zpět domů do Polska.
Na podobné problémy narazily i ženy v dalších zemích, kde je přístup k interrupcím omezený. Nejenom, že pandemie jim neumožnila za lékařským zákrokem vycestovat, vlády některých zemí jim, možná nechtěně, do cesty postavily i další překážky. V rámci boje s koronavirem byly některé části zdravotního systému a vybrané zákroky dočasně pozastaveny, pokud nebyly urgentní.
Mezi nevyhnutelné procedury úřady v Německu, Rakousku, Rumunsku, Chorvatsku či na Slovensku nezařadily interrupce, jako kdyby mohly počkat. Za normálních okolností mají ženy v těchto zemích několik měsíců na přerušení těhotenství. Během pandemie je ale nemocnice mohly poslat zpátky domů. To se po zrušení nouzového stavu opět vrátí do normálu, ale mnohých žen se to za poslední dva nebo tři měsíce bez pochyb týkalo.
Marija letěla přes celou Evropu
Do těžké situace se dostala i Marija (jméno bylo změněno) z Malty. Její případ popisuje Guardian. Měla ale to štěstí, že na to, že je těhotná, přišla ještě před zákazem cestování. Tento ostrovní stát má nejpřísnější interrupční zákony v Evropě – pro zákrok neexistují výjimky ani v případech znásilnění, incestu či ohrožení života matky.
Jediným dostupným způsobem jsou potratové pilulky, které se dají objednat přes internet. I to je ale ilegální. Marija tento způsob zkusila, ale po dlouhém krvácení navštívila nemocnici, kde jí ale jinak nemohli pomoct. V polovině února si tedy koupila letenky, odletěla do Londýna a podstoupila chirurgické přerušení těhotenství.
Cestovala sama, v Británii strávila dvě noci a pak se vrátila zpět domů. Celá cesta ji vyšla na asi 1 500 eur (40 tisíc Kč), tedy měsíční plat 34leté účetní. O náklady se s ní podělil její přítel. Kdyby se jí to stalo o měsíc později, neměla by Marija na výběr. 11. března Malta uzavřela hranice a tím všechny ženy na ostrově přišly o možnost vycestovat za bezpečným řešením.
Co je a co není nevyhnutný zákrok
„Nastala souhra několika faktorů: zdravotnická péče je omezena, doktoři neslouží, státy nezařadily interrupce mezi nevyhnutné zákroky,“ popisuje situaci posledních měsíců Leah Hoctorová, ředitelka evropské části Centra pro reprodukční práva. Dodává také, že mnohé vlády jednoduše nepochopily fakt, že žena musí přerušení těhotenství podstoupit v určitý čas.
Jsou tady ale i pozitivní případy. Francie, Irsko, Anglie, Skotsko a Wales naopak uvolnily opatření a povolily domácí interrupce pomocí tabletky nebo s lékařskou asistencí na telefonu. Před pandemií tyto země dovolovaly potraty pouze na klinikách.
Hoctorová hodnotí situaci: „Skutečnost, že tyto zákony byly tak rychle změněny a podařilo se okamžitě zareagovat na pandemii, ukazuje, že modernizace interrupčních zákonů v evropských zemích je možná.“
Podobné problémy i v USA
V dubnu upozornil Populační fond OSN na to, že pokud by zpřísněná opatření trvala šest měsíců, mohli bychom očekávat až sedm milionů nechtěných těhotenství po celém světě. „A jako vedlejší efekt se zvýší počet nebezpečných potratů,“ řekla Natalia Kanemová, vedoucí fondu.
Doktoři i organizace, které se problematikou zabývají, tvrdí, že není možné přesně určit, kolika žen se uzavření hranic dotklo, protože záznamy o interrupcích a původu žadatelek nejsou veřejné. A tento problém není výhradně evropský, v USA byla situace podobná, a ještě více zpolitizovaná. Některé státy konaly podobně a interrupce nebyly povolené, proto ženy cestovaly i přes několik států.
„Za týden jsme měli klidně i 250 pacientek,“ popisuje situaci doktorka z kliniky v Kansasu a dodává, že běžně za týden jejich služby využije asi 40 žen.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.