7°C
Nákazy jako biologická zbraň? O bioteroru psal i Prymula, Čína svůj program zřejmě má
Nový koronavirus nepochází ze zvířat, ale je uměle vytvořený v čínské laboratoři. S takovou myšlenkou operuje čím dál více lidí, byť pro to existuje minimum důkazů. Ať je realita jakákoliv, faktem je, že biologická válka je reálná věc, ke které dříve docházelo a ještě stále může dojít. Použití nákaz jako zbraní hromadného ničení patří mezi největší teroristické hrozby současnosti. Své zkušenosti v tomto ohledu má i Čína, která nyní přísahá, že současný koronavirus je přírodního původu. Nebezpečnosti biologických zbraní se dříve věnoval náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula.
Proč je třeba se zneužití nákaz pro válečné účely bát, popsal Prymula s dalšími odborníky v knize Biologický a chemický terorismus. S nadsázkou tak lze říct, že kdyby se nakonec ukázalo, že koronavirus vznikl v laboratoři, vrchní český epidemiolog by nebyl „mimo obraz“. Ostatně i samotné Česko je připraveno, stačí zmínit skrytou vojenskou nemocnici v Těchoníně, která vznikla přímo pro tyto případy – za účelem ochrany před biologickými hrozbami.
Těchonínský odbor biologické ochrany byl založen v roce 2001, ve chvíli, kdy už ve světě velmi dlouho platil zákaz podobných zbraní. Proč tedy vůbec vznikl? Protože hrozba biologické války stále platí.
Rozmach podnítily světové války
Světová zdravotnická organizace (WHO) charakterizuje biologické zbraně jako mikroorganismy (bakterie, viry, houby a další toxiny), které mohou produkovány a vypouštěny na účelem způsobení smrti lidí, zvířat či rostlin.
Myšlenka zneužití nemocí pro válečné účely je stará jako lidstvo samo. Již ve starověku dávní Chetité dle záznamů posílali na nepřátelské území osoby nakažené tularémií a doufali, že tím cizí armádu ochromí. Mongolové zase při obléhání poloostrova Krym přes katapulty posílali těla obětí moru. Spekuluje se, že právě toto jejich chování eventuálně přispělo k rozšíření moru do zbytku Evropy a smrti třetiny kontinentu.
Skutečný rozmach ale biologické zbraně zažily až začátkem 20. století. Císařské Německo během první světové války zkoumalo možnosti použití antraxu, cholery a vozhřivky, některými nemocemi se jim údajně podařilo infikovat koně nepřátelské armády. Infikovali rovněž dodávky obilí. O biologické zbraně se pokoušela i druhá strana, ale začala příliš pozdě, takže s ničím ničivým nakonec nepřišla.
I tak se ale svět po konci války shodl, že použití nákaz je příliš riskantní a vznikla první mezinárodní úmluva, která jejich použití zakazovala – Mezinárodní úmluva o zákazu použití plynů a bakteriologických zbraní ve válce, podepsaná v roce 1925 v Ženevě. Zajímavé je, že hned jak vypukla druhá světová válka, země ji začaly ignorovat.
Druhá světová válka byla totiž z hlediska biologických zbraní ještě divočejší. Například Japonsko vytvořilo utajovanou výzkumnou jednotku označovanou jako 731, která prováděla experimenty na vězních. Stovky lidí osob pravidelně vystavovala moru, antraxu, syfilisu a dalším nemocem. Svoji jednotku vytvořili i Američané, kteří zkoumali pro změnu botulotoxin. Antraxové bomby testovali Britové. Existuje dokonce teorie, že jedna taková bomba byla použita při atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha a on tak ve skutečnosti zemřel na otravu, ale to čeští historici odmítají.
Sovětům z laboratoře unikl antrax
V druhé polovině 20. století výzkum pokračoval, nahrávala mu studená válka. Američané převzali personál japonské Jednotky 731 a vykonali v průběhu let několik testů. Stejně tak se biologickým zbraním věnoval Sovětský svaz. Již nešlo o pouhé pokusy, jak rozšířit nemoci, ale nastupovala genetika, takže viry a různé mikroorganismy vědci upravovali tak, aby byli ještě více smrtící.
Nakonec se v roce 1972 svět domluvil na vzniku nového dokumentu - Úmluvy o zákazu biologických zbraní. Sovětský svaz ovšem pokračoval ve vývoji potají. Dokonce se mu v roce 1979 omylem podařilo vypustit antrax z jeho střediska v Jekatěrinburgu, kvůli čemuž zemřelo 66 osob. Rusové incident dlouho popírali, že šlo o nepovedený experiment, přiznal až v roce 1992 tehdejší prezident Boris Jelcin.
V současnosti stále platí zmíněná úmluva, která použití biologických zbraní přísně zakazuje. Přesto se ohniska vyskytla. Například po teroristických útocích 11. září 2001 obdrželo několik amerických politiků a novinářů dopisy s antraxem, pět lidí zemřelo. Mimochodem, 11. září bylo hlavní důvod, proč Česko zřídilo těchonínský odbor biologické ochrany.
Úmluva tedy biologické zbraně zcela nevymýtila, to je dnes již jisté. V jaké míře a kdo s nimi pracuje, ale nelze s přesností určit, jelikož o tom nikdo veřejně nepromluví. Vlastní biologický program měl zřejmě v Libyi diktátor Muammar Kaddáfí, podezření panuje i u Íránu. Americký Kongres hodnotil v roce 2008 jako země s kapacitami pro výrobu biologických zbraní Rusko, Severní Koreu, Sýrii, Tchaj-wan, Kubu, Egypt, Írán, Izrael a Čínu.
Čína roky říká, že nic nevyvíjí, ostatní tvrdí něco jiného
U Číny se zastavíme. Jejímu přístupu k biologickým zbraním se do hloubky věnovala studie zveřejněná v odborném časopise Journal of Defence Studies. Podle ní se Čína rozhodla do vývoje pustit z tří důvodů – nejprve proto, že oběťmi japonských testů během druhé světové války byli nejčastěji Číňané, pak že byla přesvědčená, že USA použily biologické zbraně během korejské války (Čína stála na straně Severní Koreje) a nakonec kvůli spolupráci se Sovětským svazem, který údajně biologický arsenál testoval v Mongolsku.
Čínští odborníci se eventuálně vydali do SSSR vzdělávat v oblasti infekčních nemocí a mikrobiologie a svůj vlastní program spustili v roce 1958. Nejprve šlo pouze o biologickou ochranu, až k ní nakonec přidali i ofenzivní strategii. Paralelně u toho země vyvíjela jadernou bombu.
Úmluvu zakazující biologické zbraně Čína podepsala v roce 1984. Američané ovšem měli podezření, že ji příliš nectí. „Čína během 80. let udržovala útočný program biologických zbraní. Zahrnoval vývoj, výrobu, hromadění zásob nebo jiné získávání nebo údržbu biologických válečných agentů,“ stálo ve zprávě Agentury pro kontrolu a odzbrojení USA.
Podobně hovořil Pentagon. V roce 1993 americké tajné služby informovaly, že je velmi pravděpodobné, že čínský program pro vývoj biologických zbraní nejen, že je aktivní, ale ještě se rozrůstá. Došly k tomu mimo jiné po zjištění, že dvě výzkumné laboratoře, které se tvářily jako civilní, ve skutečnosti ovládala armáda. Jedna se navíc začátkem 90. let významně rozrostla.
Čína tehdy vytrvale tvrdila, že žádný program neexistuje. Přesto se další zprávy objevily v roce 1995 a opět v roce 2003. „USA věří, že konstantní deklarace Číny o tom, že biologické zbraně nevlastní a nikdy je nevyvíjela, jsou nepravdivé, naopak jimi stále disponuje,“ byl informován americké bezpečnostní výbor. V pak roce 2007 americká Obranná zpravodajská agentura (DIA) ve vyjádření pro Senát uvedla, že „Čína si udržuje určité prvky útočného biologického programu“.
Lze tak předpokládat, že Čína skutečně jistou formu programu dodnes vede, byť konkrétními důkazy disponují pouze bezpečnostní složky světových vlád. A zároveň je faktem, že dokud bude pod komunistickým vedením, tak se k tomu nikdy nepřizná. Neznamená to však automaticky, že současný koronavirus pochází z laboratoře. Jeho původ opravdu nejspíš souvisí se zvířaty, což potvrzují i vědecké analýzy. Jde jen o to, že strach z možných kapacit země není nepodložený.
Témata:
Související
Ne, ani usaci ani rusaci a ani čína. Ale malý přihrbený řiťolezec, který si svůj malý komplex kompenzuje a nahrazuje něčím jiným. Všechno jen ne pravdu. A to tenkrát jako teď.