9°C
Chaos, izolace i drony skončily. „Mělo by to zažít celé Česko,“ říká Lukáš z Litovle
Po čtrnácti dnech hygienici otevřeli Litovel, Uničov a dalších 19 obcí. Oblast na Olomoucku uzavřeli kvůli vyššímu počtu případů nákaz novým typem koronaviru. Všichni, kteří by mohli být nakaženi, jsou už podle hygieniků vytrasováni. Lukáš Kohout (24) je jedním z těch, kteří svým spoluobčanům pomáhali přísnou karanténu celého města zvládnout. V pondělí ráno si mohli všichni oddychnout, město se pomalu probouzí k životu. I přes to, že pro tamní obyvatele teď platí stejná pravidla jako pro zbytek republiky, jsou i nadále ostražitější.
Lukáš Kohout žije s rodinou v Litovli. Po uzavření obce začal rozdávat lidem roušky, spolu s kamarády chodili sousedům pro nákupy a snažili se pomoct všem, aby mohli zůstat ve svých domovech.
Po dobu karantény města přebíral na hranicích humanitární pomoc pro obyvatele nebo naopak nosil jídlo a pití sloužícím policistům. Pro Blesk Zprávy popsal, jak dvoutýdenní karanténa v Litovli probíhala, a jaká je ve městě atmosféra po jejím skončení.
O půlnoci na pondělí skončilo uzavření Litovle, kde žijete. Jak vypadalo první „svobodné“ ráno ve vašem městě?
Myslím, že lidé jsou teď naučení po tom všem. Aspoň doufám, že nebudou teď nikam moc cestovat. Jsem rád za ty lidi, co to v karanténě doma vydrželi, i za ty děti, že můžou konečně ven do přírody. To je asi nejhlavnější změna, co nastala. Jinak pro ně zůstává všechno skoro stejné, lidi tu ty hranice moc neviděli, to jsme viděli my tady ve dvou s kolegou asi desetkrát, tisíckrát, nevím.
Na sociálních sítích jsem zaznamenala, že se někteří už těší na návštěvu za rodinou, která žije třeba v jiném městě. Asi je to pochopitelné, ale i přesto – jak to vnímáte vy? Pozorujete zvýšený pohyb lidí na ulicích?
Zvýšený pohyb tu určitě je, ale ty rozestupy pořád fungují a lidi ty roušky pořád mají. U obchodu jsem viděl rozestupy, lidi jsou tu naučení, myslím, že tady už je nic nepřekvapí z tohoto pohledu. Oni jsou hlavně vděční, že můžou aspoň na chvilku ven, což jim přejeme všichni. Ale jsem rád, že ještě neotevřeli školky, to se ani neplánuje.
Vaše dobrovolnická činnost teď končí?
Asi se tu budou už otevírat nějaké firmy a nám se už teď ozývají další, kteří nemají zásoby roušek. To i doktorky, třeba z kožního a tak. Naštěstí ještě nějaké zásoby máme, tak popřemýšlíme, jak to uděláme.
Už víte, co konkrétního budete teď dělat?
Teď tu mám nachystaných 600 džusů pro děti, takže to jim předáme pro radost, oni budou mít i radost, že jsou konečně venku. Ale jinak mám na starost teď lidi, co jsou zavření v karanténě. Řeším třeba, jestli nebudou někde zvířatům chybět granule nebo jídlo lidem, co nemůžou ven. Zavolají mi a já jim to dám třeba za okno. Budeme v tom pokračovat, ale doufám, že už ne v takovém tempu, jako to bylo doteď. Už jsem fakt unavenej.
Jaké z opatření posledních dvou týdnů se vám zdálo jako nejvýraznější?
Drony hlídaly lesy a tak dále, aby lidi nejezdili na kolech mimo hranice. Nevím, jak to měli přesně udělané, ale hlídali to svrchu. Bál jsem se, že se vyčůrám ke stromu a dron přiletí, to fakt tak vypadalo. Na jakékoli polňačce byla vojenská policie, která měla buď dron, nebo psovoda. Takže se fakt nikdo nemohl dostat ven, což je vlastně dost nepříjemné. To se cítíte jako Simpsonovi ve filmu v té bublině.
Co vy sami vnímáte jako hlavní změnu, možná úlevu?
Konečně tady nebudou lítat ty drony. Hlavně jde o tu psychickou úlevu. Teď budeme fungovat tak, jako to platí pro celou republiku. Měli jsme tu obrovský chaos těch deset dní, ale dělali jsme všechno pro to, aby to bylo lepší. Snažili jsme se jim to ulehčit i s pomocí z jiných měst.
Jak na vaši pomoc místní reagovali?
Lidé jsou vděční, upřímně bych také řekl, že by tohle mělo zažít celé Česko, protože kdyby se všichni lidi po celé republice chovali tak jako tady, tak by to mohlo fungovat. Ale když vidím ty videa v Praze a tak dále, jak zatím žádný respekt z toho nemají, tak se obávám, že to tak nebude.
Takže karanténu u vás dodržovali poctivě?
Ano, lidi opravdu vyšli s pejskem podél baráku a vrátili se zpátky, takže pejsek nemohl ani na trávu. Pouze si šli třeba nakoupit a okamžitě se vrátili. Jsem za to strašně rád, protože si myslím, že to hodně pozastavilo to šíření. Možná asi ještě něco přibude, to je asi logické, máme to tady stále a ještě to tak bude nějaký čas všude, ale myslím, že jsme udělali všechno pro to, aby to nebylo ještě horší.
Jak často jste vy chodili přímo na hranice?
Tam jsme byli s kolegou vlastně furt. Spolupracovali jsme totiž s dobrovolníky třeba z Olomouce, kteří nám šili roušky, takže jsme si na těch hranicích předávali tyto věci. Pro humanitární pomoc jsme tam byli milionkrát.
Jak probíhala komunikace s policisty, kteří tam hlídali?
Vlastně bych řekl, že i tu policii jsme zásobili tři nebo čtyři dny rouškami, chtěli po nás třeba chleba, jogurty. To, co jsme získali od té humanitární pomoci, jsme dávali i těm stáním policistům, protože jsme viděli, že mají také nedostatek. Ze začátku tam neměli ani toitoiky, karavany, neměli se kde schovat. Taky jsem jim tuhle situaci nepřál, ani oni na to nebyli připraveni. Nepřipravili je.
Takže jste s nimi vycházeli v dobrém?
Našli se i policajti, kteří byli docela nepříjemní v tom smyslu, že dokázali třeba říct, když jsme vyšli z auta jako pomoc – měli jsme i krizový štáb napsáno na autě – tak pán přijde a řekne: „Vy jste ti nakažení, sedněte do auta!“ A to nebylo ze srandy, myslel to vážně. To jsem se hodně naštval. To bylo asi osmý den, ta únava už byla znát, to jsem se naštval za celou Litovel, že nejsme žádné vzorky, že jsme taky lidi. A že takhle se k nám nemůžou chovat, to se jako nedá.
Mělo to ještě nějakou dohru?
Jenom jsem pak poučil na krizovém štábu ředitele policie, ať jim pošle informaci, ať se trošku chovají někteří ti lidé. Jinak vesměs 95 procent policajtů byli suproví a ta spolupráce byla dobrá. Rozestupy při předání – všechno fungovalo skvěle.
I tak jste při své dobrovolnické činnosti přišli jistě do kontaktu s mnoha občany. Jak jste na tom zdravotně, nemáte příznaky nemoci?
No strach asi je, protože všude kolem mě už se to tak nějak projevovalo a teď čekám, kdy mě vezmou na ty testy. Takže já sám chci jako dobrovolně na ty testy jít. Ty roušky jsme dělali ve dvou lidech s těma třiceti švadlenkama a ve dvou lidech jsme předali skoro šest tisíc roušek, takže těch lidí jsme viděli spousty.
Ale zase většinou to bylo na dálku. Všechno proběhlo na těch pět metrů, nebo jsme to dali na kliku a sedli jsme do auta a čekali, ať si to přeberou. Snažili jsme se nebýt v kontaktu, i když občas jsme museli být. Oba máme strach, půjdeme dobrovolně na ty testy. Nechceme nikoho nakazit, i když teď půjdu ven, tak mám na sobě respirátor a přes něj ještě roušku.
Témata:
Související
Borec se bojí říct, že ne všichni Litovelští karanténu dodržovali. Někteří utíkali z Litovle přes pole do sousední neuzavřené Mladče (obec známá Mladečskými jeskyněmi): https://www.extra.cz/obyvatele-litovle-utikaji-z-mesta-pres-polni-a-lesni-cesty-porusuji-narizenou-karantenu .
A co ta familie, která koronavir do Litovle dovlekla z lyžovačky v Itálií a pak se prý producírovala po městě a neseděla v povinné karanténě? Měli by vycálovat pokutu, to je jasné. Když měli na zábavu až v Itálii, tak nějakých 100 000 Kč flastru je nezabije. Ale z Litovle by se měla ta rodina vystěhovat, nebo minimálně chodit kanálama!!!