Jak mluvit s dětmi o koronaviru? Pozor, aby nevnímaly jen slova SMRT a PANIKA, radí psychoterapeut
Obava z pandemie nákazy novým typem koronaviru ovládla běžný každodenní život a odráží se i v novinovém a televizním zpravodajství. Úzkost z neobvyklé situace nesou nejen dospělí, ale často i děti, které ve svém nejbližším okolí cítí velkou nejistotu a obavy. Dětský psychoterapeut Miloslav Čedík s Bleskem hovořil o tom, jak dětem vysvětlit aktuální situaci.
Začít bychom měli asi u nás dospělých, kteří sami nevíme, co bude…
Člověk, když se narodí, tak čelí dvěma protivenstvím. Nebezpečí nemoci a smrti. A to je něco, co soudobá společnost někdy vytěsňuje, ale my se s tím musíme nějak vyrovnat. A ono se nám to připomene ve chvíli, jako je tato, kdy dojde k takovýmto mimořádným událostem.
Čelíme velmi zátěžové situaci a především na nás je, abychom se s tím co nejlépe poprali, protože to bude běh na dlouhou trať. Situace se dynamizuje a ty nároky, které na nás budou ve společnosti kladeny, budou dlouhodobé. A to je věc, kterou bychom si konečně měli přiznat.
Co je v komunikaci dítě rodič v tuto chvíli nejdůležitější?
Rodič je předlohou a představuje míru bezpečí pro své dítě. Každý jsme jiný, ale skutečně reprezentujeme pro své děti míru bezpečí. To znamená, že záleží, jak my tu situaci budeme zvládat, protože podle toho ji bude zvládat i naše dítě.
Jak mluvit s předškolními dětmi? Jsou už schopny poznat, že se děje něco neobvyklého?
Děti nás neustále sledují, a když se děje něco nestandardního, tak i malé děti podprahově vnímají, že se kolem nich situace změnila. Nejmenší vnímají kontext, vnímají, že se rodiče chovají nějakým způsobem, že někteří kamarádi nepřišli do školky. Je potřeba s nimi mluvit přiměřeně věku a nic si nevymýšlet. Měli bychom k nim být citliví. Všímat si potřeb dítěte a odpovídat mu na otázky.
A co školáci? Jak jim situaci vysvětlit?
Co se týče prvního školního stupně, ty děti už to vnímají mnohem více. Tam je první reakce většinou opravdu velmi pozitivní. Nemusím do školy, mám volno! Ale i mezi dětmi běží debaty, co se děje. Měli bychom si být vědomi, co děti sledují v televizi a slyší z rádia. Je to velké množství informací a dítě je může vnímat selektivně. Třeba slyší jen slovo panika, smrt, úmrtí… Tam už je třeba jim vysvětlovat, že se dělají opatření, že to souvisí i s tou školou. Je třeba opět mluvit otevřeně, ale nemusí to zacházet do detailu.
Takže bychom měli pečlivě sledovat, na co se děti dívají, když máme doma puštěnou televizi…
Ano, dávat pozor, aby si dítě nevysvětlovalo informace z televize či rádia po svém, aby se zbytečně nezačalo bát. Zase záleží, jak celou situaci prožívá konkrétní rodina a rodiče.
Jiná kategorie už jsou puberťáci, kteří si informace aktivně vyhledávají…
Puberťáci už se sami pídí po informacích, tam je důležité dovysvětlení toho, čemu nerozumí. Říci, že to je problém, kterému čelí celá společnost, že je důležitá lidská solidarita a pomoc. Takže třeba, když se necítím dobře, že nebudu chodit ven nebo za kamarády a vystavovat je ohrožení. Nebo že nebudeme v panice vykupovat dalším spoluobčanům všechny potraviny.
Je něco, co můžeme zdůrazňovat dětem bez ohledu na věk?
Vždycky, od nejmenších po větší děti, mluvit o problému ve spojitosti s hygienou. Že je nutné ve zvýšené míře dbát, abychom si myli ruce a dodržovali hygienu.
Co byste radil nám všem?
Měli bychom být disciplinovaní, chápat, že ta opatření nejsou žádná svévole. My Češi zrovna nemáme rádi, když nám někdo určuje, co máme a co nemáme dělat, ale v tomto okamžiku je potřeba ty věci přijímat s respektem. Neměli bychom se odklánět od autorit. A já mám pocit, že to zvládneme.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.