Češka Markéta z ohniska evropské nákazy: Kvůli hysterii jsem se bála jet domů!
Marky Volf (45) pochází ze Svitav, ale už dlouhých 22 let žije v Itálii, kam kdysi odešla za tehdejším manželem. Bydlí v kraji Piemonte, kde je aktuálně 53 pacientů s koronavirem. Sama prošla náročnou léčbou rakoviny prsu a jako onkopacient s oslabenou imunitou patří do velmi rizikové kategorie. Přesto nepropadá panice z nákazy a jako další Češi a Slováci z dané oblasti nechápe hysterii, která se náhle zvedla proti Italům.
Marky, kde přesně v Itálii žijete a kolik je tam aktuálně nakažených koronavirem?
„Bydlím v severozápadní Itálii, v kraji Piemonte a aktuálně je v této oblasti 53 pozitivních lidí, z toho 37 v regionu Asti (pouhých 16 km ode mne). V celé Itálii byla nákaza prokázána u 2263 osob, 79 jich zemřelo. Osobně patřím do rizikové kategorie, ale nepropadám panice. Respektuji opatření, která byla vyhlášena, a dbám na hygienu.“
Jak se celá situace s koronavirovou nákazou v minulých dnech projevovala v praxi?
„Ve chvíli, kdy byly nahlášeny první případy, byla v Itálii okamžitě nasazena extrémní opatření (uzavření měst vojskem) a pochopitelně vznikl chaos. Lidé netušili, co se bude dít dál. Byly vykoupeny obchody, ale hned v následujících dnech se vše vrátilo do normálu. V Čechách se přitom obchody vyprázdnily už týden před tím, než byl na území České republiky prokázaný první případ. Stejně tak roušky a desinfekce byly během pár hodin nedostatkovým zbožím. V Itálii byly třídenní „karnevalové prázdniny“, které se preventivně prodloužily na celý týden a následně k radosti dětí na dva týdny. Tím vznikly pro pracující rodiče nemalé problémy.“
Vy jste v té době měla letět na krátkou návštěvu do České republiky. Jak cesta probíhala?
„Vzhledem k tomu, že jsem již měla zakoupené letenky na neděli 23. února a ani mě nenapadlo, jaká krizová situace vypukne za pár hodin, nasedla jsem v Milánu do letadla směr Praha. Mrzí mě, že jsem si nevyfotila dav lidí na letišti. Létám často, občas na letišti zahlédnu někoho s rouškou, ale v tu neděli jich bylo víc jak polovina.“
Jak na vás ta situace působila?
„Celé to vypadlo komicky. Někdo roušku nosil pyšně jako módní doplněk. Ten, kdo roušku neměl, si omotal obličej šálou a po čele mu stékaly kapky potu. Někdo jako by se styděl, že roušku nemá, a tak se kryl rukou. V baru jsem tyto lidi fascinovaně pozorovala a nedočkavě vyčkávala, co udělají potom, když si objednali kávu.“
A co udělali?
„Hádejte…V absolutním klidu si roušku sundali a přivázali si ji na kufr. Vypili kávu, nechali mezi sebou kolovat láhev s vodou, odešli na toaletu… A v letadle se posadili a roušku plnou všemožných bakterii si opět přivázali na obličej.“
Co se dělo po příletu do Prahy?
„Žádná kontrola se neuskutečnila. Ve čtvrtek jsem se s obavami vrátila nazpět do Itálie. Po příletu mi změřili teplotu a bez problémů jsem se vrátila domů. Obávala jsem se, že po návratu mě bude očekávat apokalyptický scénář, jak ho líčila česká media. Ale nic takového se nestalo.“
Jaká je u vás v Piemonte aktuální situace?
„Až na to, že jsou školy, kina, koncerty, výstavy stále uzavřené, vše se vrátilo do normálu. Například posilovny a další aktivity fungují bez problému. Lidé se pohybují po ulicích bez roušek. Panika opadla a nikdo se na mě nedívá zle, když náhodou zakašlu. Je pravda, že města, která jsou pro turisty atraktivní, zejí prázdnotou. Lidé se bojí do Itálie cestovat.“
Takže strach z nákazy stále přetrvává?
„Ano. Slovo „koronavir“ slyšíte ze všech stran. Ale strach plyne hlavně z toho, co bude dál. Italská ekonomika má již delší dobu nemalé problémy a posledních deset dní ji doslova položilo, přesto i nadále trvají striktní nařízení. A dělá se vše proto, aby se nákaza nešířila v masovém počtu. Problém je především v tom, že nemocnice nemají dostatečnou kapacitu lůžek na infekčních odděleních. Neustále jen zde také kladen důraz na to, že lidé neumírají na koronavir, ale na kombinaci dalších zdravotních problémů.“
Itálii se v médiích vyčítá, že problém nezvládla…Co si o tom myslíte?
„Přiznám se, že politice nerozumím a ani se o ni nějak víc nezajímám, ale některé výroky mi přijdou neopodstatněné. Osobně si nemyslím, že by Itálie situaci nezvládla, spíš naopak dělá, co je v jejích silách. Například před téměř každou nemocnicí je postaven stan, kde je pacient podezřelý z nákazy vyšetřen a následně převezen do areálu nemocnice. I zde je vyhlášení, aby lidé sami nechodili na pohotovost, ale volali na příslušná tel. čísla.“
Co se vás na tom všem dotýká nejvíce?
„Nejsem lékař, a proto se nebudu zmiňovat o následcích a o tom, jak se máme správně zachovat. Respektuji nařízení ze zdravotnictví i preventivní opatření státu, i to, že jsou zrušené lety. Ale co mě opravdu zasáhlo a bolí, je chování lidí. Jsem v úzkém kontaktu i dalšími Čechy i Slováky žijícími dlouhodobě v Itálii, a i oni pociťují strach a nevraživost vůči Italům. Koronavirus je tématem dne a článků, které vytváří přehnanou psychózu, je všude bezpočet."
Co se s tím dá z vašeho pohledu dělat?
"Ráda bych vyzvala čtenáře, aby se zamysleli. Strach je normální reakce na skutečné nebezpečí nebo ohrožení, která má jedince připravit na útěk, únik nebo obranu. Kde to není možné, tam se ale často strach mění v agresi a nenávist. Zachovejme se jako civilizovaní lidé. Koronavir není problém pouze Itálie, je to celosvětový problém, a proto ho musíme vyřešit společně. A to nezvládneme tím, že budeme házet špínu na jeden stát a jeho občany. To budeme pouze podněcovat nenávist a zlobu."
