18°C
Ještě před sto lety byla Praha a zejména historické centrum plné sexu, špíny a svobody. Až do abolice prostituce v roce 1922 bylo město plné různých pochybných podniků, kde se kněžky lásky oddávaly divokým sexuálním orgiím se sexuchtivými muži. Nejdivočejší to bylo v tehdejší čtvrti Josefov.
Ale i ve Starém Městě pražském se hojně dařilo prostituci všeho druhu. Dokonce se zde nacházely jedny z nejlegendárnějších nevěstinců tehdejší Prahy. Časopis Pikantní svět v roce 1909 píše o „děvčátkách velice pochybného vzezření”, která na sebe strhávala pozornost vilných mužů „nápadnými gesty, chůzí a oblekem“.
Prostitutka - celebrita
V jednom takovém nevěstinci začínala nejznámější česká prostitutka 19. století Tonka Šibenice. Dodnes je jakousi celebritou staré Prahy. První zpracoval její příběh novinář Egon Ervin Kisch v povídce z roku 1921. Námět se poté dočkal několikerého zpracování – literárního, divadelního i filmového. Jednou z prvních dramatizací tohoto příběhu bylo v podání manželů Longenových na jejich Revoluční scéně, kde Xena Longenová ztvárnila postavu Tonky.
V roce 1930 o ni režisér Karel Anton natočil film Tonka Šibenice, který je podle portálu Národního filmového archivu o českém filmu pokládán za první český zvukový film, přestože byl původně němý a dodatečně ozvučen v Paříži. V době největšího ohlasu Tonky Šibenice přišel se svým ztvárněním i spisovatel Karel Ladislav Kukla v knize Konec Bahna Prahy. Její příběh se však dočkal dalších zpracování i později.
Divoké a upocené hampejzy
Stejně jako její další souputnice – Studentská Luisa nebo Zlatovlasá Elsa – ani s legendární kněžkou lásky Modrou Tonkou se život nemazlil. „Jmenovala se Antonie Havlová a bydlela na Starém Městě v třetím patře domu v Kožné ulici, jejíž okolí bývalo centrem nejvykřičenějších lokálů toho druhu…“ uvádí Václav Cibula v knize Pražské figurky.
A že to byly nějaké vykřičené lokály. Nacházel se tu například podnik Mastný drdol „… podle havraního účesu majitelky, která si mazala vlasy koňským sádlem…“ všímá si Václav Cibula. Dále chodívali „nadržení“ kluci a chlapi do proslulého zapadáku Kafemlejnek nebo do podle autora vůbec nejhoršího a nejubožejšího podniku svého druhu v celé Praze, zvaného stručně a jasně V Prdeli.
Měla sex se škrtičem dívek
Antonie Havlová se v Kožné ulici těšila dobrému jménu. Nejenže byla krásná a díky modrým očím se jí přezdívalo Modrá Tonka, ale také muže obšťastňovala v přepychovém Kauckého salónu. Dívkám zde bylo mezi 18 a 25 lety. Všechny kolegyně jí záviděly, ale netušily, jak pomíjivá dokáže být sláva.
Život Modré Tonky se změnil ve chvíli, kdy dobrovolně na žádost policejního inspektora odešla splnit poslední přání vraha odsouzeného na smrt. Ferdinand Prokůpek si vybíral mladé dívky, které posléze zavraždil: jednu uškrtil u Brandýsa, druhou v lese u Krče, třetí v lese u Hodkoviček.
Objednávka policejního inspektora dorazila tehdy ke Kauckému do salónu, kde Tonka tou dobou sloužila a „ordinovala“. „Nikdo nechtěl jít, madame nakonec rozhodla, že půjde služebná Petříková. Tonce se nemocné a sedřené Olgy Petříkové zželelo a šla sama,“ píše Václav Cibula, autor knihy Pražské figurky. Pro tuto situaci se nejlépe hodí rčení „pro dobrotu na žebrotu“. Když se totiž Tonka do salónu po drsné noci vrátila, kolegyňky se jí vyhýbaly. Stejné kolegyně z podniku dále historku roznesly mezi hosty, kde ten večer pracovala a tehdy vznikla její přezdívka Tonka Šibenice.
Skončila na ulici
To se Tonce Šibenici stalo osudným, začala přicházet o klientelu v luxusním nevěstinci. Dokonce ji opustil její milý. Tonka musela nakonec od Kauckých odejít. Nějakou dobu prodávala své tělo v podniku U Modré nudle na Klárově, ale ani zde dlouho nevydržela. Raději utekla na ulici, kde nikdo neznal příběh o posledním přání za peníze vraha dívek. „Občas se zastavila v kavárně Munga Načeradce v Melantrichově ulici nebo v sousední Mimóze, přejmenované v pražském podsvětí na Fimózu,“ dodává Václav Cibula.
U podniku se nacházel velký dvůr s hromadou prázdných beden Brumlíkova obchodu s plátnem. Mazaný hostinský z Mimózy bedny na noc pronajímal lidem na ulici. Nejednou zde spala také Tonka Šibenice. Bývala vyhlášená prostitutka Prahy, pracovala v luxusním nevěstinci, ale jedna noc s vrahem ji stála pověst, místo a nakonec i střechu nad hlavou. Tonka Šibenice přebývala konci svého života v „jedné úžasné nuzné komůrce“ v Kožné ulici, jak si všímá ve své práci E. E. Kisch.
