18°C
Pražské ulice před sto lety byly plné sexu a neřesti. Vyhlášený byl zejména Josefov a Staré Město, kde se nacházela spousta legendárních nevěstinců. Dál od centra se dařilo zejména prostituci bytové. Jedním z nevěstinců historického Starého Města byl také hampejz v Rybné.
„V Rybné ulici v Praze na Starém Městě byly dva pověstné útulky lásky ‚Napoleon‘ a ‚Radecký‘,“ popisuje Karel Ladislav Kukla, známý autor a novinář, který své reportáže často nezřídka zveličoval a přikrášloval, ve své knize Pražské bahno. V jednom z nich pracovala krásná blondýnka Elsa, která svedla mladičkého Karla I., jenž se po Františku Josefovi I. stal posledním rakouským císařem.
Matka „poběhlice“ ji vyměnila za peníze
Vlastník nevěstince koupil teprve patnáctiletou Elsu od její matky ze Žižkova za 1 000 zlatých. Zlatými se na českém území platilo až do roku 1892. Pro srovnání, v první polovině 19. století stal 12 až 32 zlatek sud piva a 60 až 100 zlatek vyšlo na krávu.
Kuplíř a známý pražský konfident „…získal pro svůj ‚salon‘, navštěvovaný bohatými hejsky z pražské smetánky i z aristokracie, překrásné ‚dítě ulice‘, patnáctiletou dívku zlatých kadeří a safírově modrých očí, dcerku žižkovské poběhlice, která mu dcerku, skoro dítě, za tisíc zlatých prodala“, popisuje Kukla. Do té doby prodávala Elsa květiny.
Spekulovalo se, že matka měla Elišku s nóbl kavalírem, o kterém se šuškalo, že je dvorní holič nebo dokonce sám komorník prince či princezny. Něžná blondýnka se stala výstavním klenotem svého salonu. Psal o ni dokonce básník Vrchlický, který poznamenal, že každý pobuda může za peníze „…hladit Elsin zlatý dlouhý vlas“. Ve stejné době, kdy Elsa sloužila mužům za peníze, žil na Brandýském zámku mladičký arcikníže Karel. Ten na zámku prožíval svá nejkrásnější léta mládí a svobody.
Láska na první pohled
Za „Zlatovlasou Elsou“ začali chodit i „lepší“ hosté, nedostudovaní doktoři, rukavičkáři nebo fiakristé. „Od těch pak sláva její vnad, krásy a a grandezzy rostla dál a dál. Až jedné noci potom, když zapadl k Else dokonce i kuchař ze šlechtického kasina z Celetné ulice, který býval v noční Praze průvodcem vysoké aristokracie, spatřil Elsin salon lásky jako v pohádce opravdového skutečného prince…,“ uvádí autor knihy Kukla.
Mladý, nakadeřený a navoněný oficírek s blond knírky, růžovou pletí dvacetiletého mladíka, lámající češtinu a němčinu spatřil zlatovlasou Elsu. Ta prý hned poznala, že jde o arcivévodu Karla, jelikož se jednou setkali na polích, když ji zastavil, aby jí řekl, že se mu líbí.
„Ještě té noci vykoupil naivní mládeneček Karel zlatovlasou Elsu z drápů ziskulačného bordeláře, který zprvu nechtěl o ztrátě hvězdy svého brlohu, přitažlivé lepé ‚Lilii pražské periferie‘, ani slyšet…,“ píše v knize Kukla. Nasedli spolu do arciknížecí ekvipáže a vyrazili do Brandýsa nad Labem na zámek. Tajně ji měli „propašovat“ do pokoje Karla, kde spolu strávili dobrovolnou noc plnou vášně. Mladík se do ní tak zamiloval, že se erotické hrátky opakovaly také za bílého dne v „…každém koutu zámeckého parku,“ uvádí Kukla.
Konec románku
Arcikníže Karel však za opulentní hody a dary pro Elsu vyplýtval celou apanáž (výplata panovníka svým mladším příbuzným, pozn. red.) i finanční dary od svého strýce, vladaře celé říše. Dvořan, pověřený dohledem nad Karlem, vše nahlásil starému Veličenstvu. Popsal, že se miluje s prostitutkou a dluží peníze. „A co nejhoršího k dovršení celého skandálu: naučil se od své ‚zlatovlasé Elsy‘, ‚Lilie periferie‘, všecky zlozvyky, hantýrku i pepické výrazy z bahna Prahy, takže i k svým učitelům, vynikajícím profesorům a duchovním nemluví jinak než ‚Čéče, to mrkaj! Furt se dé!!‘,“ uvádí Kukla zprávu.
Starý panovník nařídil, aby se Karlovi zastavil přísun peněz, Elsu aby odvezli zpátky do nevěstince a aby Karlovi dali do pokoje kasárníka na hlídání. Celý měsíc, co byl Karel hlídán, oba trpěli. Elsa ještě hůře. Uvědomovala si, v jakém bahnu předtím žila a kam se vrátila. Zažívala ještě hroznější mravní bídu a hnus. Po měsíci se ale Karel hned opět s Elsou shledal. Udělal však chybu, za mnoho dnů po vyházení všech peněz zastavil vlastníkovi nevěstince i cenný prsten tehdy vládnoucí dynastie.
Kuplíř a vlastník nevěstince viděl, že mu Karel už žádné další peníze nezaplatí a proto odnesl prsten na Hradčany a pohrozil, že chce drahé výkupné. Jinak by rozhlásil skandál. Peníze dostal. Karel se ale s Elsou už nikdy neuviděl. Elsu to ničilo, dvakrát se pokusila o sebevraždu a pak úplně otupěla. Radost jí dělala fotografie Karla s věnováním. Nakonec zemřela na ulici pár let po konci první světové války a v rukou svírala fotografii, kterou jí kdysi věnoval císař Karel I.
