18°C
Až do abolice prostituce v roce 1922 byla „matička měst“ Praha plná nejen věží, ale hlavně vykřičených domů. Prostitutky měly žně v 19. a na začátku 20. století. Nejdivočejší byla situace v tehdejším Josefově, ale i v sousedním Starém Městě. Dokonce se zde nacházely jedny z nejlegendárnějších nevěstinců tehdejší Prahy. Časopis Pikantní svět v roce 1909 píše o „děvčátkách velice pochybného vzezření“, která na sebe strhávala pozornost vilných mužů „nápadnými gesty, chůzí a oblekem“.
V této době vznikly nezapomenutelné příběhy a osudy tehdejších „kněžek lásky“. Jednou z nich byla „Studentská Luisa“, tehdejší specialistka na zajíčky. Svou první noc plnou sexu měli podle K. L. Kukly, autora legendární knihy Pražské bahno, zažívat studenti ve Vejvodově ulici 442. Úředně povolený nevěstinec provozoval podle autorů knihy Nevěstince a nevěstky Radima Kopáče a Josefa Schwarze jistý Čeněk Bartoníček. Dodávají však, že se nepodařilo na sto procent zjistit, zda Luisa připravovala o panictví zrovna v tom Bartoníčkově.
Legendární víla noci
Luisa byla ve své době po celé Praze proslavená jako milovnice mladých studentíků už od svých 18 let. „Studenti jí říkali ‚naše hetéra‘ a její spoluprostitutky-kolegyně: ‚sběratelka studentských věnečků‘,“ popisuje K. L. Kukla. Byla to hezká elegantní blondýnka s modrýma očima, jejíž věk odhaduje autor na třicet let. Pocházela z úřednické rodiny, snad proto sama sebe nazývala „Studentskou Luisou“. Na rozdíl od svých kolegyň si jako jediná mohla vybírat klientelu a jako jediná měla „monopol“ na mladé studenty.
Jakmile nějaký studentík vklouzl do salonu lásky, vždy se pokračovalo podle stejného plánu a „…již na pokyn ‚Studentské Luisy‘ zmizely z obzoru všecky její družky a nechaly Luisu s nevinným jehňátkem o samotě,“ popisuje autor knihy Pražské Bahno. Prostitutka se ujala nezkušeného klienta tak něžně, jako by to byla její první láska. Nejprve se ho vyptávala na to, co by si v sexu přál, následně ho naučila líbat a laškovat, až se do ni panic napůl zamiloval a následoval ji do erotického budoir.
„A v útulném, čistém, líbezném tom koutku světa, při stlumeném svitu diskrétní růžové lampičky vyučila mladé zajíčky, zpola ještě děti, zpola jinochy všem rozkošem po nichž prahli, a za nimiž zapadli jako hříšníci v tento dům,“ vypráví K. L. Kukla. Po sexu poučila studenty o nástrahách prodejných záletnic, kvůli kterým by si mohli v budoucnu zničit zdraví i pověst a rozdala hygienické rady. Podle autora sexuálně vychovala tři generace studentů během svých patnácti let praxe. Její žáci-milenci jí po smrti dali přezdívku „Studentský almanach“.
Student „drsňák“ a sebevražda
Jednou se stalo, že do salonu, kde Luisa „kralovala“, zabloudil se svými kolegy jeden student pouze ze zvědavosti. Studentská bohyně se do něho ihned zoufale zamilovala. Pokusila se ho svést, ale student o ni neměl zájem a vulgárně ji odkopl, přičemž jí podle autora vmetl do obličeje nejhorší urážku, když řekl: „Štítím se tě, zpustlá šeredo!“. „Svět se s ní zatočil a rázem byla sražena s vrcholu svých snů do šedi bídné skutečnosti,“ vypráví autor.
Den nato ráno našli kolegyně „Studentskou Luisu“ mrtvou ve svém pokoji. Otrávila se veronalem – prvním komerčně prodávaným barbiturátem používajícím se pro utlumení nervové činnosti a spánek. Na stolku ležel dopis na rozloučenou, ve kterém stálo: „Politujte mne! A nezapomeňte!“ a pod tím „Váš ‚Almanach‘!“. Podle autora neměla žádná z dívek celého pražského bahna tak nádherný pohřeb. „Tisíce drobných kytiček na rakvi i hrobě, růží, konvalinek a nezabudek. A za rakví zástupy studentů, které naučila milovat," uvádí autor Kukla.
