22°C
Jestliže se o Žižkovu hovoří jako o městské čtvrtí „pankáčů“, „mániček” a „svérázů”, pak mu divokého ducha vtiskl právě neúnavný aktivista, výtržník a husita Karel Hartig. Od 1. října se po něm nově bude jmenovat současná Koněvova ulice měřící 3,4 kilometru. Karel Hartig se narodil v Sedlčanech v roce 1833 panskému mlynáři. Jako mladík se vyučil zedníkem, ale jeho ambice sahala ještě dále a tak složil zkoušky a stal se stavitelem pro venkov. Do Prahy se dostal roku 1861 a záhy obdržel statut měšťana.
Husita a vejlupek
Po příchodu do matičky Prahy se vrhl do víru spolkového ruchu. Jelikož byl hrdým vlastencem, vadila mu německá nadřazenost nad Čechy. „Hartig nevynechal žádnou příležitost, při které by nedal najevo své vlastenecké nadšení,“ píše Miloslav Mikota ve své knize Karel Hartig a počátky Žižkova v 19. století. Takovou akcí byl například převoz korunovačních klenotů českých králů z Vídně do Prahy v roce 1867. Vlastenci včetně Hartiga převoz pojali jako velkou slávu a politickou demonstraci. Hartig nechal na vrchu Žižkov vypálit ohňostroj a zapálit dřevěná písmena „URÁ“. Ruský pozdrav měla být provokace.
„Přítomný karlínský policejní komisař Müller, aby zmařil Hartigovu demonstraci, dal hranici strhnout, rozštípat a spálit. Hartigovi tak vznikla škoda za 50 zlatých (dnešních cca 27 150 korun – pozn. red.). Nechal se slyšet, že na komisaře podá žalobu,“ popisuje komickou situaci Miloslav Mikota. Jindy zase urazil Hartig člena císařského domu, což mu vysloužilo šest týdnů v žaláři.
I přes policejní zásahy pokračoval ve vlasteneckých demonstracích dále. Policejní ředitelství ho vedlo jako ztracený případ. „Byl vylíčen jako zuřivý, vládě nepřátelský živel, patřící k těm individuím v Praze, která pod pláštíkem vlasteneckého blouznění holdují rusofilství, hraničícímu s velezradou,“ uvádí Mikota. Pokuty ani žalář se však jeho majetku nedotkly, podle policejní zprávy žil v blahobytu a jezdil vlastním kočárem.
Od mládí byl Hartig také velkým obdivovatelem husitů. V šedesátých letech 19. století se proto snažil obnovit památku Mistra Jana Husa. V létě roku 1869 se na Žižkově připomínalo výročí 500 let od narození Jana Husa. Na vrch Vítkov byly svolány stovky obyvatel, které se sešly u masivního stožáru, který nechal Hartig postavit na svém pozemku v blízkosti dnešního památníku. Hartig sem chodíval věšet bílý prapor s červeným husitským kalichem nebo prapor smuteční. Kvůli tomu se pravidelně dostával „do křížku“ s karlínským vrchním policejním komisařem Müllerem. Nakonec strhnuli stožár vojáci, ale za pár dnů tam nechal Hartig postavit pevnější a obehnaný zídkou.
Zakladatel Žižkova
Zásadní pro Hartigův život i rozvoj Žižkova byla jeho celoživotní láska Amálie Stomeová. Po čtyřleté známosti se s ní v roce 1865 oženil. „M. Stomeové náležel jeden z největších statků v tehdejší vinohradské obci, statek Pražačka, usedlosti Malá Ševčíková a Velká Ševčíková na Vídeňské silnici,“ všímá si Miloslav Mikota. Tehdy třiadvacetiletému mladíkovi se povedl nevídaný kousek, rozparceloval celé obrovské pole mezi Vídeňskou silnicí (dnešní Koněvova) a vrchem sv. Kříže (Parukářka). Na pozemcích měly vzniknout domy pro nové osadníky.
„Rok 1865, kdy Hartig zhotovil regulační plán, se považuje za rok založení Žižkova, jak svědčí nápis na zvonu zavěšeném tehdy na věžičce školy na Komenském náměstí: ‚Na oslavu sv. Václava, ochránce národa českého L. P. 1873 v roku osmém po založení Žižkova věnován první škole občany žižkovskými‘,“ uvádí autor knihy. Hartig poukazoval na to, že Žižkov musí být město chudinské, protože leží na východním kraji Prahy.
Kvůli kopcovitému rázu ani nešlo vytvořit pravidelnou architektonickou koncepci. Proto se do místa stěhovali lidé, kteří nedosáhli na bydlení v historickém centru, i cizinci. Žižkov získal jakýsi multikulturní ráz. Doposud se však jednalo pouze o nevelikou součást Vinohrad. „V roce 1875, kdy se oddělila severní část Královských Vinohrad a přijala jméno Žižkov, stálo na Žižkově již 384 domů, zatímco v Královských Vinohradech pouze 235 domů,“ uvádějí autoři Jan Vlk a Ivan Vavřík v knize Žižkovská radnice. Tím byl Žižkov povýšen na obec. Status města získal až v roce 1881, to už ale Karel Hartig starostou nebyl.
Odchod žižkovského vlastence
Hartig na Žižkově založil první politický spolek Občanská beseda. „Po bankrotu místní Občanské záložny v roce 1878, jejímž byl dlouholetým starostou, dobrovolně rezignoval na funkci starosty Žižkova poté, co byl vzat do vazby zemského soudu trestního v Praze. Znechucen nevybíravými útoky ústavověrné (ústavácké) opozice, trpce zklamán a s pocitem nevděku odstěhoval se na počátku osmdesátých let natrvalo ze Žižkova na Královské Vinohrady,“ dodává Miloslav Mikota. Zemřel v roce 1905 ve věku 72 let. Po smrti ale na „svůj” Žižkov přece jen vrátil. Pochován je totiž na Olšanských hřbitovech.
06. 07. 1415 - DEN, KDY BYL UPÁLEN JAN HUS Videohub
