22°C
Petrovice – nejmenší městská část Prahy – se k hlavnímu městu připojily „až“ v roce 1968. Jejich historie se začala psát už ve středověku, nejpozději ve 13. století. Určuje se tak podle stáří nejstarší dochované stavby v Petrovicích, jíž je právě zmíněný kostel, stavěný původně v románském stylu. Jeho vznik lze klást „do období přelomu románského a gotického slohu, tudíž před rok 1250“, popisuje v knize Petrovice: 770 let Petr Říha.
Gotický kostel s barokním oltářem
Mnoho církevních staveb nejen v Praze vykazuje známky vícero stavebních slohů. Nejznámější český chrám – ten svatovítský, nese prvky gotiky, renesance i baroka, jak se po čas několika staletí vyvíjel a stavěl. Nejinak je tomu i v případě petrovického kostela, jenž je zasvěcen Jakubu Staršímu, jednomu z dvanácti apoštolů, jemuž jsou kostely zasvěceny také na Starém Městě, ve Zbraslavi či ve Stodůlkách.
Přesné stáří stavby se zjistit nepodařilo, ale disponuje i prvky románského slohu, který předcházel gotice. „Koncem 14. nebo počátkem 15. byl vyzdoben kostel cennými nástěnnými malbami. Z téhož století pochází i jižní portál,“ upozorňuje Říha.
Oltář kostela je znatelně novější – barokní. Jeho zřízení ovšem nebylo důsledkem „modernizace“, nýbrž nouze. Třicetiletá válka se citelně dotkla i Prahy a jejího okolí. Vojáci nezřídka drancovali vesnice, mnohé vypálili, vyplenili. Nešetřili ani kostely, ve kterých se dalo nalézt ledasco drahého a užitného. I v Petrovicích bylo zařízení kostela zcela určitě zničeno.
„Co bylo cenné – bylo ukradeno, co bylo dřevěné – bylo spáleno. Proto v této době musel dostat petrovický kostel sv. Jakuba nový barokní oltář i malý boční oltářík, který nesl letopočet 1678,“ líčí Říha. Ani jeden se však nedochoval – ten nynější oltář pochází z 18. století a měl by být nejstarší součástí inventáře kostela. Opomenout bychom však neměli větší ze dvou zvonů kostela, který byl „odlitý v roce 1694 v dílně Jana Pricqueye“. Němci jej za druhé světové války sice chtěli roztavit pro válečné účely, ale konec války jejich záměry naštěstí předběhl.
Barokní kostel bez „cibulky“
„Nejzásadnější přestavbou prošel kostel po roce 1716, kdy Petrovice koupil František Peceli z Adlersheimu,“ uvádí Říha. „Na místě původní středověké tvrze nechal postavit barokní zámek a barokně dal upravit i kostel sv. Jakuba. K chrámové lodi byla přistavena sakristie a věž s původně cibulovou bání.“ Jde o špici věže, tolik typickou právě pro barokní období, které se odborně říká báň. Třeba právě svatovítský chrám na Pražském hradě se takovou „cibulí“ dodnes pyšní.
Proč nepřečkala báň v Petrovicích? Dílem další obrovské rekonstrukce v roce 1910, která kostel „vrátila v čase“. „Pro vnější vzhled kostela byla zvolena forma pozdní gotiky, pro interiér neorománská, využívající příhodně nejstarších stavebních prvků.“ Mnoho barokních aspektů bylo odstraněno, aby kostel vypadal znovu goticky. Mezi nimi „byla odstraněna barokní kopule věže a nahrazena čtyřbokou jehlancovou střechou“. Z baroka zbyl aspoň tvar oken.
Šlo o trend, který nebyl v české historii ojedinělý. V 19. a na začátku 20. století se do architektonického zájmu dostaly staré historické slohy – nejvíce tzv. novogotika, která za pomoci moderních postupů vycházela esteticky z gotiky původní. V Praze vzniklo takových staveb mnoho – nejznámější jsou třeba Zemská porodnice u Apolináře, nebo chrám sv. Ludmily na náměstí Míru, ostatně i svatovítský chrám byl dostavován v intencích novogotiky.
Pod obojí
Z hlediska historie kostela sv. Jakuba je zajímavé, že v kostele zhruba dvě století působili husitští kněží. Od začátku 15. století se zde tudíž konaly mše podobojí. „Tento stav trval až do utužení habsburské vlády po bitvě na Bílé hoře roku 1620,“ uvádí Říha a cituje k tomu historický zápis popisující tehdejší události: „Toho roku, následkem nařízení císařského, musel farář pod obojí odejít z Petrovic, načež osada faráři čestlickému pod správu jest dána.“
Podzemní chodba
Pod kostelem měla údajně vést tajuplná podzemní chodba. Ta byla podle Říhy objevena v roce 1923 a měla vést prokazatelně do dřívější ovčárny, kde později sídlila fara.
„Z dalších indicií se usuzuje, že podzemní chodba přicházela do Petrovic z Uhříněvsi a pod kostelem se rozdvojovala. I když jsou chodby dnes již zavalené a neprůchodné, lze vysledovat jejich průběh do petrovické tvrze a dále na jih,“ zmiňuje Říha. „Druhá větev směřuje pod ovčárnu a pokračuje až do Dolních Měcholup a dále do starých Strašnic, kde bývaly ve 14. století dvě tvrze. V místech, kde chodba míjí Hostivař, vybíhá z ní odbočka do historické zástavby směrem pod kostel Stětí sv. Jana Křtitele, kde končí.“
Hřbitov s nejbohatším bezdomovcem
Součástí kostela je také nejstarší petrovický hřbitov, který se rozprostíral mezi svatostánkem a zámkem nejspíše už od časného středověku. Nejde o nic neobvyklého – tam, kde vznikaly kostely, zpravidla vznikala i pohřebiště a naopak. A jelikož kostelů je v Praze rovněž nemálo, nacházíme hřbitovy porůznu snad v každé druhé čtvrti.
Ten historický v Petrovicích je jedním ze dvou na území městské části. „Do dnešních dnů se na hřbitově dochoval jen velmi malý počet náhrobků,“ líčí Říha s tím, že po vzniku nového hřbitova byly ostatky mnohých přeneseny právě tam. „Poslední pohřeb do země s na tomto hřbitově konal 27. června 1930. Opravdu poslední byl však až v listopadu 2003, kdy zde byla pod okny jeho zámeckého příbytku vložena do země urna s popelem zavražděného »nejbohatšího bezdomovce« Jana Šimůnka (†50), v Petrovicích známého spíše pod přezdívkou Otík.“
A proč titul nejbohatší bezdomovec? Dlouhá desetiletí totiž pracoval i bydlel v petrovickém zámku. Když zámek přestal působit Státní statek, jenž jej využíval, „Otík“ v opuštěném a chátrajícím stavení zůstal. „Pomáhal, kde bylo třeba,“ uvádí Říha s tím, že šlo o oblíbeného a nenáročného souseda.
„Koupal se v přírodě nebo u kamarádů, svítil si svíčkami, neočekával ani víc, než trochu jídla a nějakou korunu.“ Jeho smutný osud se pak naplnil 4. listopadu 2002, kdy jej zavraždil mládenec, o kterého se „Otík“ staral, a „který potřeboval peníze při jednom ze svých útěků z výchovného ústavu“.
Jakub patronem Petrových Petrovic?
Nelze si nevšimnout, že Petrovice, na rozdíl od mnoha jiných městských částí, odvozují svůj název od jména. Většina vesnic a městských částí odvozuje svůj název od zakladatelů – třeba co se Hloubětína týče, to má být jistý Hlúpata, v případě Hostivaře to byl Hostivar, Strašnice vznikly coby Strašnova ves. V případě Petrovic je název „odvozován od jména vlastníka předmětného místa, a bývá vykládáno jako Petrova ves nebo také ves lidí Petrových“, navazuje Říha.
Jelikož je Petr světcem, nabízelo by se, že by právě sv. Petr byl patronem Petrovic. Tak tomu ale není. Správně je jím právě světec, jemuž je zasvěcen kostel – sv. Jakub. Ten je zároveň patronem poutníků, lékárníků a ovšem také Španělska. Slavná katedrála v Santiago de Compostela byla zbudována právě pro uchování jeho ostatků.
