Na spoustu zaniklých vesnic zapomněl i čas. Kde v Praze stávaly Žák, Písek, Újezd nebo Podviní?

Ulice Na Pískách protíná podstatnou část známé vilové čtvrti Hanspaulka. Se zaniklou obcí, která nesla název Písek, však má pramálo společného. Pokud bychom ji hledali na mapě, museli bychom se zahledět v místa milozvučného Klárova na Malé Straně. „Území vesnice Písek se původně rozkládalo na levém vltavském břehu, na sever od Karlova mostu až za Mánesův most přibližně k ulici U Železné lávky, kde byl přívoz,“ píše historik František Holec v Pražském sborníku historickém XXIX.

Obrovský smutek na Františku: Zemřela „laskavá duše“ nemocnice, andělská sestřička Romana (†49)

Vesnička existovala s největší pravděpodobností minimálně už ve 13. století. Zahrnovala do sebe dnes známé a živé ulice jako je Letenská či U Lužického Semináře. Kromě obytných domků, mlýnů a příbytků rybářů zde existovala také rozlehlá zahrada, která patřila klášteru sv. Jiří na Pražském hradě. Jak léta plynula a Praha se rozvíjela, Písek se zmenšoval. Pohlcovala jej Malá Strana, nakonec jej k sobě přivábila úplně.

„Když byla v r. 1784 spojena pražská města, zanikla také tato osada a byla spojena s Malou Stranou,“ píše Holec. Zajímavostí je, že k Písku náležel i neveliký ostrov na Vltavě. Na něm „byl postaven kostel sv. Petra, o němž máme první zprávu z r. 1273, kdy povodeň pobořila jeho část.“ Součástí kostela byl i hřbitov. Kdo ale dnes skrz Malostranskou jezdí, ten dobře ví, že nejbližší ostrov je buď ten Střelecký, nebo Štvanice. Onen zmiňovaný ostrov, či spíše ostrůvek, podle Holce jednoduše „splynul s břehem“ dočista stejně, jako břehy Písku „polkla“ Malá Strana.

Dům Slávky Budínové na pražském Klárově.

Autor: Blesk – Martin Přibyl a archiv likérky R. Jelínek

Největší les Prahy se nachází na samém jejím východním okraji a nese jméno Klánovický. Kdysi dávno se v něm nacházelo i několik vesnic. Mezi nimi třeba Hol, Slavětice nebo Žák, který stával v místech dnes již zaniklého rybníka – východně od Klánovic. „O zaniklé vesnici Žák máme jen ojedinělé zprávy až ze 16. a z počátku 17. stol.,“ píše František Holec. Existence vesničky ale neměla dlouhého trvání. Zaniknout měla v důsledku třicetileté války.

Ani ne roční štěňátko westíka se zaběhlo v Uhříněvsi. Majitelé za nalezení nabízí 60 tisíc!

I tak se jednalo o relativně významné osídlení. Podle pověsti se zde měl nacházet dokonce kostel nebo spíše kostelík, na což upomíná informační tabule naučné stezky Klánovickým lesem. Kostel disponoval dvěma zvony, které, když se k vesnici blížilo nepřátelské vojsky, obyvatelé shodili do rybníka, aby nepadly za zbytečnou kořist.

„Dlouhé roky kruté války rozehnaly obyvatele Žáku po celé zemi, kde postupně podlehli nemocem a útrapám,“ uvádí informační tabule naučné stezky. „Po válce se na Žák už nikdo nevrátil, zbytky vesnice přikryl les a zvony odpočívaly v hlubině.“ Až mnohem později se o nich lidé z okolí prostřednictvím tragédie dozvěděli. Jednoho dne se k rybníku vypravila žena vyprat si svůj šátek. Naneštěstí se při praní „o něco pod hladinou zachytil a stáhl ženu do hlubiny. Ženu už nezachránili, ale byly tak objeveny prastaré zvony.“

V Klánovickém lese se v dřívějších dobách nacházelo několik vesniček, které se nezachovaly. Jejich pozůstatky jsou však dodnes patrné.

Autor: David Zima

V případě zaniklých Hostašovic bychom museli až na samotný jih Prahy. Nalézaly se totiž v blízkosti Točné. „První známá písemná zpráva je z r. 1355, kdy ji johanitský klášter prodal klášteru zbraslavskému,“ píše Holec. Pravděpodobně nešlo o nějakou větší vesnici, spíše dvůr či několik stavení.

Rozběhl se na policisty s nožem a zaplatil životem: Druhý zastřelený služební zbraní za týden!

V průběhu dějin se různé písemné prameny o Hostašovicích zmiňují několikrát. Nezřídka v souvislostech se sousední Točnou, se kterými se se „dělily“ o majitele. Těch se vystřídala celá řada – krom klášterů je během husitských válek zabavili Pražané, později obě vesničky přešly do soukromých rukou. Zkraje 17. století zmínky o Hostašovicích končí. „Lze předpokládat, že před datem 1622 zanikly,“ domnívá se Holec. Není nepravděpodobné, že se staly součástí právě malebné Točné.

Letiště Točná na jihu Prahy.

Autor: Tonda Tran

Tentokrát se vypravíme do Libně, kde zaniklou vesnici dodnes připomíná jednak park Podviní, rovněž i ulice Podvinný mlýn, která se nachází pod jednou z nejstarších pražských vinic – Máchalka. „August Sedláček lokalizuje zaniklou vesnici Podviní mezi Libeň a Vysočany, kde železniční trať překračuje potok Rokytku,“ uvádí Holec v Pražském sborníku historickém. Byla to právě Rokytka, která v existenci Podviní sehrála stěžejní roli. Jak známo, vodní toky přitahovaly lidi odnepaměti. Archeologické nálezy prokázaly velmi dávné známky lidského života, nejspíše ještě z doby, ze které se názvy sídel ani nedochovaly, byly-li vůbec jaké.

Nicméně „o Podviní se poprvé písemné zprávy zmiňuji k r. 1318,“ upozorňuje Holec na zajímavost. Jakou? „Libeň se představila v písemných pramenech až v roce 1363,“ doplňuje jej bývalý kronikář Prahy 9 Miroslav Kuranda v publikaci Podviní: Městská část Praha 9, Libeň. Bez zajímavosti není ani fakt, že třeba v počátcích husitských válek Podviní vlastnil „blíže neznámý Adam, muž nepochybně bohatý, který půjčoval peníze i králi Václavovi IV.,“ což mu výsledně nebylo ku prospěchu, poněvadž husité posléze Adama z Podviní vyhnali a vísku, která disponovala i vlastní tvrzí, si přivlastnili.

Konec pátrání po nebezpečném Denisovi (27): Ostrahu skladu v Praze 9 ohrožoval střelnou zbraní

Po četném střídání majitelů se Podviní v 16. století stalo součástí dynamičtěji se rozvíjející Libně. „Po připojení k Libni podvinská tvrz postupně chátrala, neboť pozbyla svého významu jako středisko zdejšího statku,“ podotýká Holec. Novým střediskem politického i ekonomického života se stal Libeňský zámek.

„Počátkem 17. stol. zpustly ostatní hospodářské budovy, a tak zaniklo celé Podviní.” Byť slova o zániku nejsou docela přesná. „Podviní bylo považováno za okrajovou část Libně,“ uvádí na pravou míru Kuranda. Rozvíjející čtvrť  bývalou osadu zcela pohltila. „V poslední čtvrtině 19. století nebyla v Podviní ani jedna ulice, která by se mohla honosit svým jménem.“

Kokain v banánech v Lidlu: Utajený svědek promluvil o drogových kšeftech!

„Poslední zpráva se o zdejší pusté tvrzi zmiňuje k r. 1609. Zdá se, že z celé vsi nejdéle přetrval podvinský mlýn,“ domnívá se Holec. Dočkal se dokonce i 21. století, které se mu stalo osudným. Jak uvádí Věstník Klubu Za starou Prahu z roku 2001, barokní budova, která „sloužila squatterům nejhrubšího ražení, byla neznámými vandaly zapálena, zřítil se krov i mansardová střecha, zanikly také ostatní historické budovy ve dvoře.“

Park Podviní v Praze 9

Autor: MČ Praha 9

Další z řady zaniklých vesnic obestírá nejeden otazník. A pomyslné tajemno. Existovaly Pratěnice vůbec? Odborníci jejich existenci kladou někam k rozmezí Michle a Krče. Historik August Sedláček, jenž je považován za vůbec jednoho z největších odborníků na hrady, tvrze, zámky či zaniklá sídla, „uvádí, že šlo o vesnici náležející vyšehradské kapitule. Jediná dosud známá zmínka o ní se váže k r. 1222, avšak tato listina je pozdějším padělkem,“ konstatuje Holec.

Pratěnice se měly nalézat někde na rozhraní Krče a Michle. (ilustrační foto)

Autor: Matěj Smlsal

Kde se v Praze nachází Opatov, zná díky stejnojmenné stanici metra snad každý. V minulosti se v Praze nacházely i Opatovice. Nešlo o panelové sídliště známé z Jižního Města, nýbrž o osadu nalézající se u Zderazu na Novém Městě. Konkrétně někde v oblasti ulic Pštrossova, Spálená, Černá a Opatovická. Ano, tušíte správně, že posledně jmenovaná ulice odráží název zaniklého osídlení, které existovalo v raných počátcích Prahy.

Národní umělec Václav Špála (†60). „Neuspěl“ na dvou pražských školách, dnes jeho obrazy stojí miliony

František Holec vznik této vísky klade do souvislosti s výstavbou kostela sv. Michala v roce 1115. Do lokality se nastěhovala řada benediktinských mnichů, kteří své osadě dali příznačné pojmenování – Opatovice.

„Na místě domu čp. 158 v Opatovické ulici stával dům kladrubského kláštera,“ poukazuje historik. Existence vísky měla velice krátkého trvání. A může za to v dobrém slova smyslu „Otec vlasti“ Karel IV. svým rozhodnutím o založení Nového Města pražského. Při jeho založení „se Opatovice staly jeho součástí, stavebně se rozrostly kolem původní zástavby a splynuly s ostatním městem. Z původních Opatovic se zachoval kostel sv. Michala,“ uvádí Holec.

Kostel sv. Michala při křížení ulic Opatovická a V Jirchářích.

Autor: wikimedia.commons

Když se to vezme kolem a kolem, Újezdů je i dnes v Praze dokonce několik! Třeba na Malé Straně stávala vesnička Újezd, jíž dosud připomíná místní název a především pak ulice. Na východě Prahy je to Újezd nad Lesy, při „výpadovce“ směrem na Brno i městská část Újezd u Průhonic.

Po Černého motýlech další unikát: Máj ozdobí 800kilový skleněný kostlivec!

A jeden Újezd stával na rozhraní Starého a Nového Města, konkrétně v prostorách vymezených dnešní Národní třídou, Spálenou a Jungmannovou ulicí. Jeho existenci klade Holec do souvislosti se vznikem kostela sv. Martina ve ze zdi. Proto i vesnička nesla název Újezd sv. Martina, který existoval přinejmenším už v roce 1187.

„Kromě běžné venkovské domovní zástavby zde měla vyšehradská kapitula také svůj dvorec se sladovnou, který byl v místech čp. 30-34 v dnešní Jungmannově ulici,“ uvádí historik. Vrásky zdejším obyvatelům nadělala výstavba staroměstského opevnění, kvůli které byl Újezd sv. Martina rozdělen na dvě části. Jedna byla za opevněním, ta druhá ale před. Konečný zánik vísky způsobilo zřízení Nového Města pražského v roce 1348, kdy se stala jeho součástí. „Z původního Újezda se zachoval jen staroměstský kostel sv. Martina ve zdi.“

Fotogalerie

29 fotografií

V Klánovickém lese se v dřívějších dobách nacházelo několik vesniček, které se nezachovaly. Jejich pozůstatky jsou však dodnes patrné.

Autor: David Zima