18°C
Mýty opředená rotunda Nalezení sv. Kříže, která dnes stojí na křížení ulic Konviktská a Karolíny Světlé, vznikala na kdysi rušné magistrále středověké Prahy. Její stáří je neurčité. Podle historika Jakuba Syneckého by se mělo jednat o rozmezí let 1125 – 1190.
Bájemi opředená stavba
Údajně byla postavena z drobných opukových fragmentů v místech zaniklého rybníka, do jehož vod tehdejší Pražané vhodili tělo ukřižované dívky i s křížem. Dívku tak potrestali za to, že proti vůli svých rodičů přijala křesťanství. Kříž se pak jednoho dne při prudké bouřce vynořil na hladině, což bylo považováno za znamení boží a zavzdalo příčinu ke stavbě rotundy.
Historik Jakub Synecký se nicméně přiklání k pravděpodobnější verzi. V raném středověku se totiž podél nynější Konviktské ulice táhl hřbitov, jehož existenci dokládají kosterní nálezy v základech dnes stojících domů. „Podle mne zde rotunda vznikla právě kvůli pohřebišti, které zde bylo prokazatelně dříve, odhaduje se, že už v 10. století,“ vysvětlil.
Ve středověku prý byla běžná praxe, že se k hřbitovům později dostavovaly kaple či kostely. Od toho Synecký také odvíjí možnou úpravu legendy o ukřižované dívce. „Není vyloučeno, že původní verze se udála tak, že na hřbitově nalezli zdejší obyvatelé právě tělo ukřižované dívky,“ vysvětluje. To by korespondovalo i s pozdějšími zjištěními, při kterých byly údajně v základech rotundy pod honosnou dlažbou skutečně nalezeny zbytky velkého ztrouchnivělého kříže.
Poblíž rotundy byl kdysi také nalezen denár z doby přemyslovského knížete Jaromíra, neslavně proslulého vladaře, jemuž se „smůla“ lepila na paty. Vlastními bratry byl vykastrován, oslepen, a nakonec ve stáří probodnut zrovna ve chvíli, kdy vykonával potřebu. Nález tohoto denáru vedl k domněnce, že se pod rotundou nachází poklad. Podle Petra Krohe, kněze Starokatolické církve, která se o rotundu stará, je to spíše nesmysl. „Rotunda, pokud vím, podsklepená není,“ vysvětlil. Spolu s historikem se kloní k myšlence, že šlo o peníz rovněž nalezení s pozůstatky některého z pohřbených.
Mysteriozní unikát
Svůj nesporný půvab si rotunda zachovává i bez zatížení fantastických bájí a legend. Jakub Synecký poukazuje například na neobvyklou „reprodukční“ soustavu, kterou je rotunda vybavena. „Antický architekt Marcus Vitruvius Pollio se zabýval zkvalitněním akustiky ve stavbách,“ vysvětluje. „Navrhoval umístění hliněných nádob do zdí. Z antiky se takovéto uskutečněné pokusy nedochovaly, nicméně ve zdech této rotundy dvě hliněné nádoby natočené hrdly do prostoru skutečně jsou,“ upozorňuje.
Další zajímavostí rotundy, jak poukázal Petr Krohe, je fakt, že se nachází v geometricky přesném středu tzv. kříže pražských románských kostelů. Ten tvoří, respektive tvořily chrám sv. Víta, rotunda sv. Longina poblíž Karlova náměstí, kostel sv. Klimenta na Novém Městě a zaniklý kostel sv. Filipa a Jakuba na Smíchově. Spojí-li se na mapě pomyslnými přímkami tyto stavby, jejich střed připadá právě na místo, kde se nachází rotunda Nalezení sv. Kříže.
Kdo to byl svatý Kříž?
Kostely, rotundy, chrámy či jiné církevní stavby jsou od pradávna zasvěceny světcům. Jejich ostatky či předměty svatých, tzv. relikvie, pak v kostelech bývají uchovávány v rámci relikviářů. V případě rotundy Nalezení sv. Kříže tomu není jinak. Jen zde dotyčným svatým není osoba, ale předmět. Otázka by tak neměla stát kdo, nýbrž co je svatý Kříž? Jedná se o kříž, na kterém byl ukřižován Ježíš Kristus.
Podle Petra Krohe se v oltářích běžně ukrývají ostatky světce či relikvie, a ani tady by tomu nemělo být jinak. „Nicméně není jisté, co konkrétně spočívá pod oltářním kamenem. Pozůstatky kříže, na kterém byl ukřižován Ježíš Kristus, jsou však jednou z možností,” uvedl.
Dějiny kráčely hned opodál
„Dnešní ulice Karoliny Světlé byla zhruba do 12. století prakticky jednou z nejdůležitějších obchodních stezek, která spojovala Hradčany a Vyšehrad. Když se převážely ostatky sv. Václava na Pražský hrad, bylo to právě touto cestou. Rotunda tehdy ovšem ještě nestála,“ vysvětluje. Její význam se zmenšil s příchodem povodní, kdy se obchodní trasa přestěhovala o pár set metrů dále od břehů Vltavy, zhruba do míst dnešní Husovy ulice.
Rotundu Nalezení sv. Kříže měl údajně ve velké oblibě Karel IV., který měl obecně v oblibě kult svatého Kříže. Právě z dob jeho panování pochází nástěnné malby, které se dochovaly. Jedná se o Klanění Tří králů a Korunování panny Marie. „Dominantní fresku rotundy pak vytvářel v 19. století malíř Petr Maixner,“ uvedl Synecký.
Ne vždy ale měla rotunda na růžích ustláno. V době josefínských reforem byla v roce 1784 svatyně zrušena a stal se z ní sklad na uhlí. Postupem času chátrala a v 19. století dokonce hrozil její úplný zánik, kdy měla ustoupit novostavbě. Ta se uskutečnila v dnešní podobě, kdy rotundu obklopuje blok činžovních domů. Do její záchrany se totiž vložila Umělecká beseda, která se výrazně zasloužila o její zachování a opětovnou výzdobu.
Bez nároku na honorář se jí ujal architekt Vojtěch Ignác Ullmann, který ji vesměs upravil do dnešní podoby včetně vstupního portálu. „Původně se do rotundy vstupovalo z Konviktské ulice,“ upozornil Synecký. Její nynější plot či zdobené pokování dveří navrhoval třeba takový Josef Mánes. V současné době rotunda opět plní účely, pro jaké vznikala, a konají se v ní starokatolické bohoslužby. Vejde se do ní zhruba 30 sedících posluchačů.
