Ze všech jedenácti manželek československých a českých prezidentů byla Charlotta Garrigue Masaryková ta nejneobvyklejší. Už jen tím, že nepocházela z Čech, nýbrž ze zámožné americké rodiny s evropskými kořeny. Když se seznámila se svým budoucím manželem Tomášem Masarykem v Německu, byla jím zcela fascinovaná. „13. prosince: Myslela jsem na Tomáše, bylo mi smutno a cítila jsem se osamělá,“ cituje deník bohemistka Lenka Slívová v nové knize Charlotta: Žena T. G. M.

Společný život ve Vídni

Zamilovaný pár po svatbě žil ve Vídni kvůli Masarykově postu profesora na zdejší univerzitě. Už tam si Charlotta krůček po krůčku osvojovala český jazyk. „Celý život poté mluvila i psala česky,“ vysvětlila pro Blesk.cz autorka pozoruhodné knihy Slívová. „Oproti tomu sám Masaryk měl tou dobou s češtinou problémy, poněvadž hovořil spíše moravskou češtinou, což bylo dáno tím, že pocházel z Hodonína, a na školách se dosud mluvilo spíše německy,“ vysvětluje bohemistka. Když se manželé v roce 1882 sestěhovali do Čech, začala se tehdy psát i kapitola Charlottina života v Praze, ve městě, kde stráví převážný zbytek života.

Putování z místa na místo

Masarykovi v Praze nevytrvali dlouho na jednom místě. Ještě před světovou válkou vystřídali řadu adres. Postupně vystřídali Smíchov, Vinohrady a v roce 1890 zavítali na Malou Stranu. „Důvody, proč se chtěli znovu přesunout jinam, tentokrát na Malou Stranu, nejsou přesně známé,“ uvádí autorka v knize. Tehdy páru skonala čerstvě narozená holčička Eleonora. „V domě navíc nebyl vodovod, takže se voda musela nosit ze studny ve dvoře do třetího poschodí. Také děti (Alice, Herbert a Jan, pozn. redakce) si musely zvykat na nové spolužáky, protože je čekal přestup na obecnou školu v Josefské ulici.“

Život v dobrovolné zlaté kleci

Těžkosti života s Masarykem si Charlotta i přes romantické poblouznění či intelektuální a duševní porozumění začala uvědomovat záhy. Už jen svým skeptickým postojem vůči pravosti Zelenohorského a Královedvorského rukopisu, na sebe Masaryk upoutal nevoli mnohých Čechů, Pražanů nevyjímaje. Ta ještě o to zesílila, když se zastal Leopolda Hilsnera, židovského mladíka obviněného z vraždy Anežky Hrůzové v Polné, což se antisemitskému obyvatelstvu nelíbilo.

„Posluchači medicíny a techniky uspořádali dokonce (…) demonstrativní průvod až do dvora domu, kde měli Masarykovi byt,“ líčí Slívová. „Charlotta se rozhodla se studenty promluvit. Setkala se s nimi na ulici,“ ve snaze vstřícného gesta. Sama přitom později měla namále. „Před universitní budovou, když paní Masaryková vycházela z budovy (…), byla napadena shlukem studentů, a nebýt tehdy ji doprovázejícího našeho soudruha dra Soukupa, který svým tělem ochránil paní Masarykovou od násilnosti, kdož ví, co by tehdy se stalo...,“ zní vzpomínka Vojtěcha Lva.

První československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk s manželkou Charlottou.
První československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk s manželkou Charlottou.
Autor: ČTK

I přesto to byla právě Charlotta, která rezolutně zabránila v odchodu rodiny z Prahy. Přitom horší chvíle měla tehdy před sebou. Když v roce 1914 vypukla 1. světová válka, Masaryk byl odhodlán podniknout vše možné i nemožné k tomu, aby se Čechy odtrhly od rakousko-uherské monarchie. I za cenu toho, že nechá svou manželku doma v Praze. Jí tak čekaly navýsost nesnadné čtyři roky ústrků a utrpení.

Persona non grata

Svou emigrací a horováním za českou nezávislost se stal Masaryk prakticky vlastizrádcem. Z toho důvodu na něho byl vydán zatykač a jeho nejbližší, kteří v Čechách zůstali, byli vyslýcháni a pod neustálým dozorem tajné policie. První na řadě byla samozřejmě jeho manželka. „Detektivové si (…) najali pokoj v blízkosti jejího bytu, aby sledovali, kam a kdy chodí a kdo ji navštěvuje,“ líčí Slívová.

Jako by tím útrapy neskončily, kromě výslechů v Bartolomějské ulici se Charlotta musela smířit s tím, že její nejstarší dcera Alice skončila ve vězení. V té době také začala zdravotně churavět. „Když jí to zdravotní stav dovolil, vydala se na procházku Jelením příkopem, kde vzpomínala, jak si Olga s Alicí tu (její dcery – pozn. redakce) v minulosti hrály, a pokud měla mimořádně dobrý den, vypravila se tramvají číslo 2 na Olšanské hřbitovy na Herbertův (prvorozený syn, který zemřel v roce 1915 – pozn. redakce) hrob,“ popisuje autorka. Jindy se procházela například po Letné.

Ze zámku na Hrad

Se svým manželem se Charlotta viděla po dlouhých čtyřech letech, kdy byla válka u konce a vznik Československé republiky i dílem „prezidenta Osvoboditele“ dokonán. Za jakou cenu? Churavějící manželka dlela tou dobou v sanatoriu veleslavínského zámku. Tam také směřovaly kroky Tomáše Masaryka poté, co se vrátil ze zahraničí a byl jmenován prezidentem nově vzniklé Československé republiky. Zoufalým stavem své manželky byl podle svědectví zdrcený natolik, že první noc „doma“ ani nedokázal usnout.

Po zotavení se Charlotta spolu s manželem přestěhovala na Pražský hrad, kde se těšila vážnosti postu první dámy. „I když se její stav posléze zlepšil, měla už na Veleslavíně trvale připravený svůj pokoj,“ píše autorka knihy. Charlotta trpěla srdeční vadou, arteriosklerózou a melancholií. Na Pražském hradě se pravděpodobně nikdy necítila úplně dobře. Proto poslední měsíce svého života strávila v Lánech, kde skonala na následky mrtvice.

Vztah první dámy k Praze

I když první dáma Československého státu zažila v Praze nejednu těžkost, podle autorky biografické knihy Lenky Slívové se jí v ní žilo dobře. „K Vídni totiž nepřilnula,“ uvádí pro Blesk.cz. „Těšila se do Čech údajně více než Masaryk.“ Slívová je zároveň přesvědčena, že se jí v Praze po svém rodném domově nestýskalo. „Když k nám šla, nechala celý známý svět za sebou a všechno vsadila na svého muže a jeho svět,“ myslí si. Nejšťastnější přitom byla buď ve Vinohradech ve vile Osvěta, nebo v Loretánské ulici na Malé Straně.

Fotogalerie
40 fotografií