Slyšeli jste někdy o Původním Richterově 13 ° ležáku? Šlo o vyhledávané pití své doby, které se mimo jiné vařilo právě v pivovaru v pražských Petrovicích. Ten byl „zřízen s největší pravděpodobností v době přestavby původní tvrze na barokní zámek, spolu s výstavbou hospodářského zázemí zámku a s Podzámeckým mlýnem, v první polovině 18. století,“ píše Petr Říha v knize Petrovice – 770 let.
Léta slávy
Největšího rozmachu se pivovar v Petrovicích, které se součástí hlavního města staly až v roce 1968, dočkal v 19. století. Tehdy patřil rodině Bellotů, společně s celým petrovickým panstvím. Na zámku svého času bydlíval i Nicolas Bellot, slavný francouzský chemik, který se specializoval na vývoj zápalek či výbušnin. Ve druhé polovině 19. století proto pivovar prošel značnou modernizací a byl uzpůsoben na parostrojní provoz.
Tehdy si pivovar pronajal jistý sládek Vojtěch Richter. „Ten se proslavil svým pověstným pivem s názvem Původní Richterův 13° černý ležák,“ líčí Říha. Toto pivo bylo mezi Pražany natolik oblíbené, že ho Richter nestíhal vařit. „Pro výrobu dostatečného množství tohoto vyhledávaného moku mu ale petrovický pivovar v žádném případě nestačil, a tak si pronajal Velkopřevorský pivovar v Motole,“ dodává Říha. Zmíněná značka je právě více spjatá s tím motolským, nežli petrovickým pivovarem.
Richter v Petrovicích působil v letech 1884 až 1889. V provozu pivovaru jej vystřídala firma Zvěřina – Holub, „za níž byl roční výstav více než 23 000 hl,“ přičemž jedna lahev se prodávala za 12 haléřů. Jak vidno, v Petrovicích nebyli ve své době žádní troškaři. Třeba takový Únětický pivovar, jak Blesku dříve prozradil jeho majitel Štěpán Tkadlec, v roce 2018 navařil kolem 15 tisíc hektolitrů. V Břevnovském klášterním pivovaru sv. Vojtěcha zase 3 tisíce hektolitrů, jak před časem prozradil jeho spolumajitel Petr Janík.
S existencí pivovaru byl spjat i provoz řady hostinců a hospod v širokém okolí. Petrovický pivovar dodával pivo třeba do zahradního hostince Na lišce v nedaleké Uhříněvsi, který také provozovali pánové Zvěřina s Holubem. Za zmínku stojí, že v té době také v Uhříněvsi fungoval pivovar, jenž sice zanikl v roce 1949, ale byl roku 2014 obnoven. Totéž se ale o tom petrovickém říci nedá. Trochu smrákat se nad ním začalo už těsně před první světovou válkou. „Sládek Holub zemřel v lednu 1906, a tak veškeré starosti spojené s fungováním pivovaru zůstaly na bedrech jeho společníka pana Zvěřiny,“ líčí Říha.
»Drcnutí« od Kozla
Válečná léta posléze výrazně ovlivnila ekonomiku v českých zemích, o fungování pivovarů ani nemluvě. Přesto ten petrovický fungoval nadále. V držení nových majitelů, bratrů Josefa a Jindřicha Krausových s jejich švagrem Josefem Klingerem, se dočkal rozšíření, další modernizace a nových technologií. Vzdor jim se ovšem „produkce piva v průběhu let nezměnila a byla dána spíše výší poptávky,“ uvádí Říha. „V roce 1923 se zde vařilo stále okolo 20 000 hl piva ročně,“ dodává s tím, od předválečné doby pivo v Petrovicích podražilo. Už nestálo 12 haléřů, nýbrž 1,10 Kčs. To však nebyl zásadní problém. Ten přinesla složitá pozice na trhu.
„Nejen že produkce pivovaru nestoupala, ale stále klesala. Konkurence v podobě velkého a moderního pivovaru v blízkých Velkých Popovicích byla znát,“ zmiňuje Říha známý pivovar, jehož pivo Kozel je dnes nezaměnitelná značka. „Proslýchá se, že veškeré hostince, které doposud k našemu pivovaru patřily, najmul pivovar Velko Popovický,“ cituje k tomu Říha dobový zápis petrovického kronikáře.
Zabřednutí v krizi
Silná konkurence – další pivovar tehdy mimochodem fungoval i v nepříliš vzdálených Dolních Počernicích, nebyl jediný problém zdejšího pivovaru. Pomyslnou tečku za jeho existencí totiž definitivně učinila poválečná hospodářská krize. „Když v roce 1932 nebylo dosaženo roční produkce ani ve výši 5 000 hl piva, byli Krausovi svým příbuzným donuceni pivovarský provoz zastavit. A tak dne 29. října 1932 obdrželi všichni zaměstnanci pivovaru čtrnáctidenní výpověď vzhledem k naprosté neprosperitě pivovaru.“
Pneumatiky a karoserie
„Pivo se v Petrovicích definitivně přestalo vařit 15. listopadu 1932 a pivovar se změnil ve sklad a stáčírnu velkopopovického piva,“ zmiňuje Říha. Co bylo s rozsáhlým komplexem budov dále? Většinu 20. století přežil coby sklady potravin hospodářského družstva z Písnice. „Tento výkupní závod zajišťoval odvody předepsaných dodávek obilovin a brambor od zemědělců z Petrovic, Křeslic, Hájů, Újezda, Rozkoše a Průhonic,“ líčí Říha. „V dnešní době je v pivovaru několik provozoven, zabývajících se zejména opravou automobilů,“ uzavírá.
