7°C
Podobně jako mnoho jiných současných pražských čtvrtí, i Strašnice začínaly původně jako neveliká ves daleko za Prahou. Poprvé se o ní historické prameny zmiňují v roce 1185, kdy Strašnice patřily Vyšehradské kapitule. Ta měla pod svou správou i další vsi v okolí – třeba Vršovice, Hodkovičky či Michli.
Strašilo tu?
Táž listina také uvádí název vesnice – Strašnice. Středověk sám o sobě nebyl zrovna vlídným obdobím, nicméně nic strachuplného nebo dokonce strašného se v těchto končinách skutečně nedělo. Podobně jako v jiných případech i Strašnice odvozují svůj název od rodu, který zde žil – tedy od jistých Strašnů. Zcela odedávna se tak Strašnice nazývaly Strašnova ves.
Místo krematoria stály vinice
„Ve 14. stol. byly ve Strašnicích tři dvory: Názův, Štukův a Elingův,“ uvádí v knize Čtení o Praze 10 Karel Výrut. Zajímavý je především ten Názův, neboť podle Výruta disponoval vinicemi „v místech, kde dnes stojí krematorium.“
Na prahu zániku
Postupem staletí měnily Strašnice jednoho majitele za druhým. Tak se o Strašnice vystřídaly například Nové a později i Staré Město pražské. „Na počátku sedmileté války (1756–1763), při obléhání Prahy Prusy a po kruté rakousko-pruské bitvě u Štěrbohol (6. května 1757), byly Strašnice značně zpustošené,“ uvádí Výrut. Ve zmíněné bitvě proti sobě stanulo přes 100 tisíc mužů, přičemž rakouská armáda zde utrpěla citelnou porážku a Prusům se tak otevřela cesta na Prahu, která vedla pochopitelně přes Strašnice.
„Prušáci obléhajíce Prahu plenili a kazili co mohli; právě okolí Strašnic zle trpělo a obyvatelstvo prchalo z vísek,“ líčí Výrut. Válečné běsnění však přežily, respektive obyvatelům se je ještě koncem 18. století podařilo obnovit, a to dokonce ve větší velikosti, než tomu bylo dosud. „Ves se rozrostla o několik desítek domů a vznikla osada Nové Strašnice.“
Obě obce se vyvíjely vedle sebe a pospolitě. Výrut uvádí, že koncem 19. století se ve Strašnicích nacházelo už 50 stavení, v Nových Strašnicích pak dalších 16 domů. „V obou obcích čilo asi 650 lidí, zabývajících se zemědělstvím a mlékarenstvím.“ Později přibyly i cihelny.
Ochutnávka z výstavy Strašnice. (2018) Eva Fornálová
Republiková tvář Strašnic
Největší rozmach zažily Strašnice až s příchodem 20. století, což při pohledu na jejich zástavbu nikterak nepřekvapí. Tehdy začaly vnikat velké ulice, z nichž „mezi prvními byly Vinohradská, Novostrašnická, Gutova a Pod Altánem,“ uvádí Výrut. Do rozrůstající vsi byla také zavedena voda a elektrické pouliční osvětlení, a mimo jiné také tramvaj. „Obec dokonce uvolnila zdarma pozemky na stavbu vozovny,“ zmiňuje Výrut. Strašnice tou dobou nebyly součástí Prahy, platily „pouze“ za jedno z jejích mnoha předměstí.
Tím, jak se Praha rozrůstala, a že do ní mířily za prací desetitisíce obyvatel, bylo nutné, mít je kde ubytovat. Z toho důvodu také vznikaly nejrůznější kolonie a sídliště. Ty vznikaly právě ve Strašnicích, kde kolem roku 1910 žilo zhruba 4 000 obyvatel. „Už před válkou se Strašnice rozrůstaly o nové kolonie. Na jihozápadě vznikl Klínek (1923), Masarykova kolonie (1920), za dráhou kolonie strojvůdců (1922), na východě Rybníčky (1923), v Nových Strašnicích kolonie V neckách a Zborov (1920), ve 30. letech vznikla Skalka.“
Nejlidnatější část Prahy 10
Když se Strašnice v roce 1922 připojovaly k Praze, jednalo se už o poměrně hustě zastavěné území, kam nadále mířil proud nových přistěhovalců. „Zatímco před první světovou válkou měly Strašnice 4. tis. obyvatel, převážně dělníků, živnostníků a úředníků (…), v roce 1934 už to bylo 20 tis.,“ podotýká Výrut. Jen pro představu, 20 tisíc obyvatel žije dnes například v Kutné Hoře nebo v Náchodě.
„Dnes jsou Strašnice (…) nejlidnatější částí Prahy 10,“ uvádí Výrut. Dle statistického lexikonu obcí z roku 2013 žije v Praze 10 113 tisíc obyvatel, přičemž nejvíce jich žije ve Vršovicích a právě ve Strašnicích, kde by jich dle statistiky z roku 2011 mělo žít 37 tisíc obyvatel. Na vesnici, která málem zanikla v důsledku sedmileté války, je to vcelku solidní počin.
Vzdor tomu zamrzí, že z dávné historie Strašnic se toho mnoho dnešních dnů nedočkalo. „Z původních strašnickýchch dvorů, tvrzí a statků se příliš nezachovalo,“ líčí Výrut. Ve Strašnicích dokonce svého času měly stát dvě tvrze. Obě však vzaly za své v průběhu staletí.
„Do roku 1922 byly Strašnice zemědělskou obcí, stranou městského dění a ruchu. To se projevilo na jejich urbanistickém rozvoji a proto se Strašnice nemohou chlubit takovými kulturními a stavebními památkami, jaké se nacházejí v sousedních Vršovicích nebo Vinohradech.“ Do podoby zdejší čtvrti také výrazně promluvilo metro, budované v letech 1981 až 1990, kdy vznikaly stanice Strašnická a Skalka, a depo Hostivař, v roce 2006 obohacené o samostatnou stanici.
