Oba druhy želv se poměrně dobře množí, pokud jim chovatelé dopřejí zimní spánek zhruba do listopadu do dubna. Tohle v plzeňské zoo dodržují, a želví samice se jim pak odmění až třemi snůškami ročně.
„Samice je několik dní před kladením vajec hodně aktivní, zkoumá okolí, čichá k zemi, kam by snůšku nakladla. Vyhrabává i pokusné jamky, jestli je místo to pravé. Když ho nakonec najde, vyhrabe asi 15 centimetrů hluboký důlek ve tvaru hrušky a během hodiny do něj naklade šest až 12 vajec,“ popsal chovatel Tomáš Winkelhöfer.
Záleží na teplotě
Inkubační doba, po které se vylíhnou malé želvičky, je pak kolem 70 dnů. Záleží na teplotě. „Při teplotě 28 stupňů to bude až 80 dnů, při teplotě 32 stupňů se doba zkrátí i na 60 dnů,“ uvedl Winkelhöfer.
V plzeňské zahradě nenechávají nic náhodě a dávají želvami nakladená vejce do inkubátorů. I tak se jim několikrát stalo, že si snůšky nevšimli a v teráriu se jim pak v září náhle hemžilo pár malých, čerstvě vylíhlých želviček.
Maso neodmítnou
Želví potravou jsou v zoo i v přírodě hlavně listy lučních bylin a květy, hlavně ibišku či slézu. „Tím, že jsou chované venku, si někdy najdou třeba hlemýždě, kterého též pozřou. Nejsou to striktní vegani, v přírodě, když najdou mršinu, tak si také ukousnou,“ vysvětlil Winkelhöfer.
Kdyby si želvy mohly vybrat, konzumovaly by ovoce a zeleninu. „Prostě všechno to zakázané. Také tu občas dostanou sezónní ovoce, jablko či mrkev, ale opravdu jen výjimečně a v malém množství. Žádné citrusy, rajčata či papriky,“ dodal ošetřovatel.
Domácí mazlíci
Oba druhy želv patří mezi oblíbená domácí zvířata, chovatele poznají, zvyknou si na něj. „Přijdou na zavolání, rády se nechávají drbat na hlavě,“ řekl chovatel s tím, že na velké mazlení to úplně není.
Malé želvičky dorostou do dospělácké velikosti kolem 30 centimetrů a váhy, která je u želv zelenavých tři kilogramy a u želv vroubených pět kilogramů, tak za 10 let. Dožít se mohou až stovky.
