18°C
Aristokrat proslulý svým vybraným chováním i pevnými postoji zemřel na svém panství v Boskovicích. „On byl bojovník. A jedna z těch věcí, která pro něj byla typická, byla, že se nikdy nepoddal. A měl to štěstí, že se dožil toho, že se mohl vrátit do Boskovic,“ uvedl synovec František Kinský (75).
Mezi hosty nechyběl ani bankéř Josef Svoboda. „Mluvil jsem s ním letos v červnu. Vždy jsem obdivoval jeho osobitý humor, s jakým čeĺil příkoří," řekl bratr někdejšího ministra zahraničních věcí Cyrila Svobody..
Kostel svatého Jakuba zaplnili smuteční hosté do posledního místa. V první řadě usedl jediný syn hraběte, vystudovaný matematik Jan Mensdorff (59). Rakev překvapivě neobklopila záplava květů.
„Na přání rodiny zesnulého mohli lidé místo květinových darů finančně přispět na charitativní činnost Řádu Maltézských rytířů,“ vysvětlila právní zástupkyně šlechtické rodiny Iva Jonášková.
V boskovickém kostele se odehrálo požehnání a rekviem. Celebroval brněnský biskup Vojtěch Cikrle. Hudební část obřadu otevřela i uzavřela slavná píseň Ave Maria. Nechyběl biblický cyklus Antonína Dvořáka a Largo z Novosvětské symfonie.
Poslední rozloučení s hrabětem Hugo Mensdorff-Pouillym TV Blesk Zdeněk Matyáš
Po smutečních obřadech byla rakev uložena do rodinného hrobu na boskovickém hřbitově. Za zesnulého hraběte budou ještě slouženy dvě zádušní mše. První 18. prosince v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na pražském Strahově a druhá 9. ledna ve vídeňském Malteserkirche St. Johannes der Täufer.
Nepřízeň nacistů i komunistů
Hugo prožil dětství spolu s dalšími sedmi sourozenci v Boskovicích a okolí. Po okupaci Československa na panství nacisté uvalili v roce 1942 nucenou správu, která trvala až do konce války.
Hrabě Alfons Karel (1891 až 1973), Hugův otec, odmítl německou národnost a byl zadržován gestapem. Ke konci války se přidal k odboji.
Přesto rod komunisté nešetřili a další nucená správa přišla v roce 1948. Od června 1950 do března 1951 byl Alfons Karel dokonce internován v táboře nucených prací v Hodoníně u Kunštátu. Následně přišel rod o veškerý majetek a Alfons Karel s rodinou dostal k užívání tři pokoje v jihovýchodním křídle zámku. Po jeho smrti musel Hugo vrátit i to.
Do exilu odešli jen tři sourozenci
Hugo nastoupil v Brně na gymnázium, které však nedokončil, jelikož nebyl připuštěn k maturitě. V roce 1948 se rodina pokusila emigrovat, ale pamětník s rodiči místo v exilu skončil ve vězení. Tři jeho sourozenci naopak emigrovali a žili v Německu, Francii a v Jižní Americe.
Hugo skončil v táboře nucených prací v Novákách na Slovensku, kde strávil dva měsíce. Vojenskou službu absolvoval u Pomocných technických praporů (PTP). Za socialismu vykonával různé profese: řidiče, úředníka v kanceláři kovoslužby, myče aut a montéra pneumatik u ČSAO, skladníka a mnohé další.
Život na román
Po revoluci byl rodu v restitucích vrácen takřka veškerý majetek. Kromě zámku i pět tisíc hektarů půdy. Hrabě Hugo hned v roce 1990 vstoupil do služeb ministerstva zahraničí a do roku 1994 byl vicekonzulem na velvyslanectví v Paříži. Od 1995 do 2007 byl radou velvyslanectví Suverénního řádu Maltézských rytířů v ČR.
Péčí o své panství, kde žil posledních dvacet let, byl proslulý. Po boskovickém zámku rád prováděl zájemce, ba co víc. Některé návštěvníky překvapil i tím, že neměl problém zaskočit v pokladně.
Spřízněni i s královnou Viktorií
Rod Mensdorff-Pouilly patří ke staré francouzské šlechtě z Lotrinska, první zmínky o něm jsou ze 14. století. Příbuznou rodu, jehož heslo zní „statečností a láskou“, byla britská královna Viktorie nebo belgický král Leopold I. V českých zemích se rod objevil v první polovině 19. století, kdy získal do vlastnictví mimo jiné zámek Nečtiny v západních Čechách a zámek v Boskovicích na Moravě.
