Blesk: Co jste si pomyslel, když vás zastihla zpráva o úmrtí přítele?
Břetislav Rychlík: „V neděli ráno jsem v Paříži zjistil, že mám v mobilu ve dvě ráno nepřijatý hovor a esemesku od jeho nejbližších. Trklo mne, že je dokonáno. Z té naší sestavy, která před časem jezdívala na fašanek k nám do Javorníku na Horňácku, už nezbyl nikdo. Ludvík Vaculík, Sváťa Karásek, Ivan Havel... a teď i Karel Schwarzenberg.“
Blesk: Kdy jste se viděli naposledy?
B. R.: „Těsně předtím, než jej rodina převezla do Vídně. Zdálo se, že má to nejhorší za sebou a tam měl rehabilitovat. Žel, nestalo se tak. Můj poslední telefonát do nemocnice, kdy jsem se ho ptal, jestli ho můžu navštívit, končil jeho větou: Ty? Kdykoliv!“
Poslední rozloučení se Schwarzenbergem (†85): Obřad bude v katedrále sv. Víta. A se státními poctami
Blesk: Jaké byly jeho poslední měsíce?
B. R.: „Dřepím na vozíku, blbě slyším a vidím. Ale horší by bylo, kdybych zblbnul. Jeho hlava byla do posledních chvil bystrá a jako vždycky i vtipná."
Blesk: Jaký vlastně byl Karel Jan Nepomuk Josef Norbert Bedřich Antonín Vratislav Menas kníže ze Schwarzenbergu?
B. R.: „Laskavý. Šlechetný. Člověk s ohromným sociálním cítěním. Pozorný. Neuměl nenávidět. S noblesou se choval jak v nejvyšší společnosti, tak mezi normálními lidmi. Ty vyhledával a bylo mu s nimi fajn. Je přitom zajímavé, kolik předsudků, zloby a zášti se kolem Karla u nás šířilo, šíří a šířit určitě dál bude. Že ale pomluvy rozšiřují vzdělaní lidé a politické elity, to už je ubohost a malost.“
Blesk: Prý neuměl česky, vytýkali mu často oponenti.
B. R.: „Ba, naopak! To je další produkt letité masáže vůči šlechtě a blud. On mluvil krásnou, archaickou češtinou. Pravda, huhňal u toho, ale jeho sdělení byla na vysoké intelektuální úrovni. U nás na Horňácku šokoval Ludvíka Vaculíka, když v řeči místních rozeznal aorist (prastarý, nepoužívaný typ slovanského slovesného času z doby Jana Lucemburského – pozn. red.). Karel byl taková chodící historie a vzdělanost v jednom. »Pán Bůh nás stvořil se dvěma ušima a jednou hubou, abychom méně mluvili a více poslouchali«, říkával rád.“
Blesk: Mnozí tvrdili, že kníže nebyl žádným vlastencem, když už tak hodně vlažným…
B. R.: „Nic není dál od pravdy! On byl naopak fakt bytostný, neokázalý vlastenec. Tuto zemi a lidi opravdicky miloval. Nemohl za to, že jej s rodinou vyhnali. Předhazovali mu, že je Rakušan. Vždyť se narodil u nás! Pracoval v náš prospěch. To je, jako kdyby říkali, že je Komenský Holanďan.“
Blesk: Málo se asi ví, že to Schwarzenbergové mysleli s tímto národem dobře…
B. R.: „Nepochybně. Na Horňácko jezdil třeba už jeho strýc František. Odbojář, který ještě po bitvě u Stalingradu vysvětloval zdejším moravským fašistům, aby neblbli a nechtěli připojit Moravské Slovácko k fašistickému Slovenskému štátu. Lidi si tam, na pomezí, na rodinu dodnes vzpomínají. A víte, jaký byl oblíbený Karlův přípitek? »Usmirme sa!«“
Kondolenční kniha v divadle
Do konce měsíce mohou lidé v brněnském Divadle Husa na provázku přispívat do kondolenční knihy k úmrtí Karla Schwarzenberga. Přístup k ní bude každý všední den od 10 do 20 hodin.
VIDEO: Topolánek o vládnutí se Schwarzenbergem: Smsky na papírkách, tajná zbraň hromadného ničení i lovení ryb granátem.
Topolánek o vládnutí se Schwarzenbergem: Smsky na papírkách, tajná zbraň hromadného ničení i lovení ryb granátem Pavlína Horáková
