18°C
Pořady o vaření a pečení mají v současné době obrovský úspěch, zdá se, že i pandemie vrátila Čechy do kuchyně. Čím myslíte, že to je?
Myslím, že celkově roste touha po tom, něco umět rukama. Roste zájem o řemesla. Když přijde krize, a nemusí to být jen covid, začneme rekapitulovat a zjišťovat, co vlastně umíme. Většina z nás chodí do práce a vytváří hodnoty pro zaměstnavatele nebo velké korporace. A mnozí z nás jsou jen článkem v řetězu a celkový výsledek své práce ani nevidí. A když vás pak zavřou doma, co vám zbude za činnosti, než péct, vařit a tvořit. Většina lidí v rámci home office pracovala a pracuje u počítače. Vidím to doma na muži. V pět odpoledne to vypne a jde nakrmit slepice, vrtá se v hlíně, seká trávník, dřevo. A já peču.
Kde se v člověku bere láska k lidovým zvykům a tradicím? Lákalo vás to odjakživa?
Asi ano. V dětství a dospívání jsem pletla, háčkovala, šila a vyšívala. A dodnes si pamatuji to uspokojení z tvoření. No a pak, když jsem se vdala a přišly děti a pro ně člověk chce to nejlepší, co jim může dát. Tak jsem zase pletla a vyšívala a navíc začala vařit, péct, zavařovat, pěstovat. A taky je učit mít rád přírodu, lidi kolem sebe, vážit si lidské práce a dědictví našich předků. A to už je jen krůček od lásky k řemeslům, tradicím i folkloru.
Proč myslíte, že jsou lidové tradice důležité i pro dnešního člověka?
Lidský mozek má rád jistoty. Naopak nesnáší nejistotu. Hlava například ví, že po zimě vždycky přijde jaro. A tak se těší, zima se lépe snáší. Tradice jsou pravidelně se opakující obřady, které většinou souzní s koloběhem přírody. A pokud je ctíme, jsou s námi za každé situace, kdekoli. Naši předci věděli, co činí, a předali nám vybroušený diamant. Stačí mít pokoru a naslouchat. Mít víru a ctít přírodu. Za ničím se nehnat. Všechno, co je potřeba, potom přijde velmi rychle samo.
Obdivuji vaši činorodost. Po úspěchu v soutěži Peče celá země jste napsala dvě kuchařské knihy, natáčíte televizní pořad, jezdíte po besedách. A jste mámou pěti dětí, byť už většina je dospělých. Kde berete energii?
Nejvíc právě z rodiny. Když přijedu například úplně vyčerpaná z natáčení a děti doma uklidily a dcera má napečeno. Jsem na ně moc pyšná. Všechny děti se nám podařilo dobře vychovat. To je velké štěstí. Jen si někdy říkám, že pracuji až moc. Odpočívat se učím celý život.
Jak tedy ráda relaxujete mimo kuchyni?
Miluji přírodu. Ráda chodím. Ráda pracuji na zahradě. Ale momentálně jsem míň s rodinou. Takže jsem opravdu vděčná za každý společný okamžik.
Když jdete do restaurace nebo cukrárny, hodnotíte? Říkáte si, že tohle byste upekla lépe?
Tak to vůbec. Asi mám štěstí, že si vybírám dobré restaurace a cukrárny. Jídlo je dar. Nad tím se »neofrňá«. Vždycky na besedách říkám, že bychom se divili, co všechno naši předci jedli. A oni by se divili, kolik jídla nám končí u popelnic. A navíc. Tušíte, jak je matka od pěti dětí šťastná, když jí někdo uvaří nebo napeče. Jsem skromná. A tyhle chvilky si opravdu užívám.
Sladké pečení je spojeno s cukrem. Cukrář Josef Maršálek v rozhovoru popsal, že dorty jí sice každý den, ale jinak už vůbec nic nesladí. V dřívějších dobách naši předkové pekli jen na neděli a toho sladkého zase tolik neměli. Na rozdíl o většiny z nás…
Přesně tak. Cukr není žádná bílá smrt, není-li nadužíván. Dneska máme všeho dostatek a chybí nám jediná věc, a to střídmost. Já peču téměř denně. Koláče, buchty, domácí pečivo. V pátek míváme zpravidla i sladký oběd. Děti milují tašky s povidlím a mákem, škubánky, palačinky, buchtičky s krémem.
A mimochodem. Tohle je český unikát. Málokde na světě byste našli sladké hlavní jídlo. Ale při tom všem, člověk by neměl sníst celý pekáč. No a pak taky přirozený pohyb. Žádné posilovny. Největším štěstím člověka je přirozená manuální práce, která těší a nezpůsobuje žádný stres.
Vy se při svém častém pečení kalorií nebojíte?
O figuru se opravdu nebojím. Každá postava se věkem mění. Nemám míry modelky, ale rozhodně nejsem ani obézní. Jsem zdravá a spokojená ženská, která umí stárnout.
Žijete v dlouholetém manželství, což v dnešní době, kdy se každé druhé manželství rozvádí, je spíše výjimečné. Když jsme u těch receptů, máte recept na spokojené manželství?
Jediný. Vdát se a snažit se. Oba se musí snažit. A taky je třeba se hodně smát. My se s mužem prosmáli nejednou krizí. A že jich bylo.
Dá se říci, že po úspěchu v soutěži Peče celá země žijete svůj sen? Jaké máte další tvůrčí plány?
To asi ano. Prací trávíme podstatnou část svého života. A když ji člověk dělá s nadšením a radostí a nejen pro peníze, je to na ní sakra vidět. Moje práce je můj koníček a láska. Momentálně mě nejvíc vytěžuje práce na novém pořadu České televize »Pečení na neděli«. V hlavě mám další knihu. A vůbec. Těch plánů mám ještě na několik životů.
Vanilkový řez z listového těsta - krémeš Videohub/recepty
