18°C
Podcast: Řekové nejsou líní, říká česká blogerka. Za své postřehy z poloostrova dostala Magnesii Literu
Před 22 lety se Kateřina Panoy dostala náhodou do malého městečka Parga na severozápadě Řecka. Potkala zde mladíka Kostu, který se jí na první pohled nikterak nelíbil, ale o pár pohledů později se přeci jen do sebe zahleděli. Kateřina s ním v Parze nakonec zůstala. O mnoho let později, během koronavirové pandemie, začala denně na facebookovou stránku Řecké štěstí psát krátké postřehy. Její poetické popisování obyčejných lidských situací nadchlo čtenáře a vysloužilo si letošní cenu za blog roku Magnesie Litery.
Do Prahy se o velikonočním týdnu vkrádalo jaro a skoro to vypadalo, jako kdyby ho přivezla Kateřina Panoy z Řecka. K rozhovoru k nám do redakce Blesku přijela skromná, dobře naladěná a lehce nervózní paní, která mi ihned po potřesení rukou začala tykat: „Pardon, já jsem zvyklá z Řecka. Tam si lidé hned tykají. Dokonce i doktor každému tyká,“ vysvětlovala s úsměvem.
Jen několik dní před natáčením podcastu vyhrála prestižní literární soutěž Magnesii Literu za blog roku. Kateřina pocházející z Prahy tomu nemohla ani před rozhovorem stále uvěřit a jediný, kdo si byl celou dobu jistý jejím vítězstvím, byla její maminka. Blog o Řecku, jeho kultuře, lidech a úplných drobnostech začala psát během pandemie, kdy musela trávit čas doma. Živí se totiž jako prodavačka v obchodě s oblečením, kam zavítají nejčastěji turisté, a tak během zimy a po propuknutí pandemie, měla najednou mnoho volného času.
Líní Řekové
„Zpočátku jsem popisovala denní postřehy, pak jsem psala, jak jsem se do Pargy dostala a seznámila se s manželem a pak už to šlo jedno za jedním. Popisovala jsem sousedy, rodinu, až do současnosti,“ shrnula Kateřina Panoy, jak její zájem v průběhu tří let měnil. V kratičkých příspěvcích líčí své denní zážitky, ale i nejrůznější rodinné peripetie, které zná snad každá rodina. „Lidi jsou stejní a je jedno, jestli jste v Praze nebo v řecké Parze,“ řekla s úsměvem bloggerka.
Dalším důvodem k sepsání blogu jí vedlo vyvracení mýtů o Řecích. Když se tedy Kateřiny ptám na onu často debatovanou lenost Řeků, ihned oponuje: „V létě je běžné, že Řekové dělají 12 až 14 hodin bez přestávky a bez jediného dne volna. Líní určitě nejsou,“ brání své sousedy Kateřina Panoy. Právě během léta se snaží Řekové maximálně vydělat, aby přežili zimu, kdy do země necestují turisté a mají nulové výdělky.
Turismus a tradice
A právě dovolené cizinců v kolébce evropské kultury, jsou částečně i zkázou této kultury. „Lidé se snaží prodat dovolenou a snaží se, aby to bylo v souladu s tím, co turisté chtějí. Tradice bohužel musí jít do pozadí,“ prozrazuje pozorovatelka a hned dovysvětluje: „Bohužel jiné řešení není, protože těch míst, kam se turisté z celého světa mohou jet podívat, je hrozná spousta. Parga a další města musí nabízet víc a víc, aby tam lidé jezdili. Nikoliv však jednou, opakovaně. V Parze turistům před šedesáti lety stačila pláž a slunečník, dnes tam chtějí golf nebo skluzavky pro děti, a tím se to mění,“ vysvětluje.
V jejím městečku řada zvyků zůstala, protože je to malé město, lidé se znají a tradice mají rádi. Ale ústup od zvyků a tradic je přeci jen znát. Kupříkladu v Parze ještě před 22 lety potkávala Kateřina staré ženy v typických řeckých krojích, dnes je vídá jen ve vesnicích nebo v horách. Přesto všechno zůstává Kateřina Panoy optimistická, protože si všímá, jak mladá generace ráda přebírá řecké tradice a učí se novým, které přinášejí do Řecka cizinci. Podobně jako Kateřina z Prahy.
Proč koronavirus extrémně Řekům uškodil a jak obyvatelé Pargy pomohli obcím jižní Moravy zasaženým tornádem, prozradila Kateřina Panoy v Blesk Podcast:
