10°C
Také je pro vás prvním symbolem probouzející se přírody sněženka?
Ne, protože nejdříve se ve volné přírodě objevují nenápadné květy lísky a hned po nich květy olše a vrb.
Proč jsou nenápadné?
Protože jsou větrosnubné, k opylování jim stačí vítr. Teprve když se zvyšují teploty a přichází první prolet včel po zimě, se objevují květy vázané na opylování hmyzem. Z našich původních druhů jsou to mj. prvosenka jarní, podběl lékařský, sedmikráska chudobka, sněženky či bledule.
A ty už se musí snažit být atraktivní pro hmyz?
Přesně tak. Vytvoří květ ozdobený barevnými korunními plátky, který je často i řádně navoněný, a tak láká své opylovače. Ten v květu nalezne pohoštění ve formě sladkého nektaru, nasbírá pyl a přenese jej na jiný květ. Pro oba druhy organismů je spolupráce přínosná. Obdobně třeba sněženky vytvářejí na semenech masité výrůstky, které chutnají mravencům. Díky tomu se jejich semena dostanou dál.
Napadá vás ještě jiný příklad spolupráce?
Těch je celá řada, ale velmi zajímavá je například spolupráce mezi rostlinami a houbami, která je označována jako mykorhiza. Rostlina kořeny uvolňuje pro »svou houbu« cukry a ta jí na oplátku zpřístupňuje minerální živiny a vodu.
Představuje brzké kvetení pro rostliny strategickou výhodu?
Brzy vytvoří semena a tím mohou obsadit volná stanoviště. Časný růst je výhodný též pro druhy rostoucí pod stromy, mezi typické zástupce z naší přírody sem patří dymnivky a sasanky pryskyřníkovité. Snaží se vyrašit a vykvést ještě před jejich olistěním, které jim stíní. Další skupinou jsou stepní druhy v čele s hlaváčkem jarním, který svým brzkým kvetením předbíhá svou konkurenci – traviny.
Nese brzké kvetení i nějakou nevýhodu?
Mimo jiné riskují namrznutí květů. Tento jev můžeme pozorovat například u raných odrůd meruněk, které u nás vykvétají jako první ovocná dřevina, ale často se plodů nedočkáme, protože květy spálí pozdní mrazíky.
Proč po takové opakované zkušenosti meruňky nekvetou později?
Je pravda, že některé rostliny se svému okolí přizpůsobují. Když nám doma se začínající topnou sezonou opadá fikus, nově narostlé listy už jsou odolnější vůči suchému vzduchu. Jiné rostliny zase například vytvoří na zastíněném místě větší listy než na dobře osluněném. Ale zpět k meruňkám. Pocházejí z teplejších jižních oblastí a mají geneticky dané, že jsou adaptované na jejich podmínky. Ve volné přírodě by u nás raný druh meruňky zanikl.
A přišli bychom o ně.
Ne tak docela. Představte si, že by taková meruňka dala 100 plodů, z nichž by 99 stromků uschlo, zrmzlo, zkrátka se nereprodukovalo. Jeden stromek s nějakou genetickou výhodou by ale přežil. Dal plody. A z nich by se zase rozmnožil ten, který nejlépe snáší dané podmínky. Tak bylo třeba vyšlechtěno mrazuvzdorné kiwi. Vyselo se množství semen. Podmínky zvládlo jen pár rostlin, daly plody a s nimi se pokračovalo v další generaci.
Co vlastně způsobuje spánek rostlin?
Zimní spánek je adaptací na naše klimatické podmínky mírného pásma, kdy je tady nedostatek slunečního záření, je příliš chladno a voda je zmrzlá, tím pádem nedostupná. Proto se vytvořilo přizpůsobení v podobě opadávání listů, které má za cíl snížit výpar vody z těla rostliny, když ji nemá jak doplnit.
Na naše podmínky přivyklá flóra v sobě má informaci, po jak dlouhé době začne listí opadávat?
To ne, všimněte si, že při teplém konci léta stromy opadávají o několik týdnů později, než když brzy přijdou první mrazivé dny. K podzimnímu opadávání listů dochází se snižující se teplotou, ta taky iniciuje tvorbu dormančních látek.
A ty způsobují co?
To jsou rostlinné fytohormony způsobující zastavení růstu. Jejich přítomnost v rostlině jí brání vyrašit, i kdyby k tomu měla vnější podmínky. Vlivem působení chladu se dormanční látky odbourávají, a to u každého druhu rostliny jinak rychle. Pokud si například v zimě natrháte výhony třešní, tzv. barborky, na Štědrý den vykvetou jen za podmínky, že předtím alespoň pět dní mrzlo. Tyto dormanční látky jsou obsaženy také v semenech, kterým brání předčasně vyklíčit.
Mají tyto poznatky i další využití?
Bez znalostí dormance bychom například neuměli rychlit květiny, tj. donutit je vykvést dříve, než je pro ně přirozené. Neprobudili bychom semena ze spánku. Jejich dormanční látky odbouráváme v procesu tzv. stratifikace, kdy působením nízkých teplot po určitou dobu simulujeme průběh zimy. Ale nejde jen o chlad. Některá australská semena zase nevyklíčí, pokud neprojdou požárem a nepřijdou do kontaktu s oxidem uhličitým a uhelnatým.
Proč?
Je to pro ně informace, že teprve v ten okamžik mají šanci obstát v konkurenci. Stará tráva shořela a jim se otevřel prostor k růstu – mají světlo i živiny z popela.
Jak dlouho dokážou semena čekat na svůj okamžik?
Některá rok, jiná i desítky let. V tuto chvíli jsou rekordmanem semena datlovníku pravého nalezená na jihu Izraele v palácové pevnosti. Vědci jich zde nedávno našli několik set a z 33 vybraných vyklíčilo šest sazenic palem. Zkoumáním semen vědci určili jejich stáří na 1800 až 2400 let.
Nakolik je jaro krutým bojem o přežití?
Ve všech přírodních ekosystémech jde o maximální využití dostupných látek, energií a informací. O tyto zdroje se vede boj, různé rostliny používají odlišnou strategii. Některé vsází na rychlost klíčení, jiné například na množství semen. Ale bojují spolu i poté. Takový akát vylučuje svými kořeny do půdy látky zabraňující klíčení jiných rostlin. Jabloň zase vylučuje látky bránící růstu dalším jabloním v jejím kořenovém systému.
Když spolu bojují, dokážou spolu rostliny také spolupracovat?
Je otázka, zda je na místě výraz spolupracovat, tak daleko v poznání asi ještě nejsme. Ale komunikovat spolu umí. Je prokázané, že pokud se rostlina dostane do stresu, začne vylučovat chemické látky, které ji chrání. A ostatní rostliny v okolí to přijímají a i v nich se tato látka začne tvořit. Pokud se tedy například nohou otřete o jeden keř levandule, ostatní v okolí se začnou záhy chovat stejně, i když jste se jich vůbec nedotkl.
Jaký vliv má na naši přírodu oteplování?
Problémem není samotné oteplování, ale změna klimatu, která nám přináší samé nevýhody.
No, spousta lidí se těší, že tu budeme mít v létě jako ve Středomoří.
Jenže se zdá, že oteplením se nezbavíme mrazivých kontinentálních zim. Lidé si ve velkém do svých zahrad nasázeli fíkovníky, roky se jim tam celkem dařilo, jenže letos bylo najednou -15 a přišli o ně, protože tohle se jim ve Středomoří hned tak nestane. Takže co přežije sucho a horko v létě, nezvládne naše zimy.
Sucho, nejhorší za zhruba dva tisíce let, snad už máme za sebou.
Kéž by. Nicméně tady je potřeba dodat, že statisticky u nás rok co rok spadne zhruba stejné množství srážek. Problém nastává v okamžiku, kdy to není na jaře a na podzim, jak je na to naše příroda zvyklá, ale v letních přívalových bouřkách. To má dva negativní dopady – většina vody se nevsákne, ale odteče pryč. Navíc se v horku mnohem rychleji vypařuje. Tohle jsou změny, s nimiž současná strategie rostlin a živočichů nepočítá. Není na to připravena.
Není to ale tak, že si prostě zvyknou, upraví svou strategii přežití?
V horizontu staletí se na to nepochybně mnohé druhy rostlin adaptují, ale ne během několika let či desítek let. Naše děti zřejmě zažijí výrazné ochuzení druhové skladby flory, protože spousta rostlin to jednoduše nezvládne, což bude mít následně vliv na hmyz či ptáky.
Bude to rychlá proměna?
Co se tvořilo desítky tisíc let, může během desítek let nenávratně zmizet. Už nyní jsme svědky, jak se některé původní ekosystémy dramaticky mění, zjednodušují, původní druhy organismů mizí z naší přírody kvůli změnám klimatu, znečištění prostředí, a také prohrávají s invazivními druhy rostlin, hub i živočichů. Už dnes vymírá 40 % druhů hmyzu včetně mravenců, včel, jepic a dalších. To má vliv především na polní ptáky, kteří umírají hlady. Jen v Evropě od roku 2000 ubyla téměř pětina polních ptáků. Naopak se u nás objevila celá řada nebezpečných škůdců rostlin.
Jako například?
Veřejnosti je asi nejvíce znám zavíječ zimostrázový z Asie, který zplundroval výsadby zimostrázu - buxusu v celé zemi. A to nemluvíme o zavlečených houbových a bakteriálních chorobách. Situace je vážná a zhoršuje se.
Jak se zbavit semen plevele bez chemie?
Když si naberete hrst zeminy, máte v ruce semennou banku. Tisíce zárodků nového života zde čeká na svou příležitost. Když nechcete volit chemickou likvidaci semen plevele, lze substrát pro výsev propařit nebo propéct. „Tím se zlikviduje vše živé v něm, ale nepřicházíme o minerální látky v půdě obsažené,“ radí H. Ondrušková.
Kdy řezat dřeviny?
Pokud je květní pupen založen v předchozím roce na tzv. starém dřevě, jako je to například u zlatice (zlatý déšť), líska nebo kdoulovec, řežeme až po odkvětu. Už na konci zimy pak řežeme ty keře, které květ zakládají až na novém dřevě. Typickým příkladem je réva nebo třeba vajgélie nebo kalina obecná.
Opožděné kvetení
Letošní chladnější konec zimy kvetení jarních druhů zbrzdil téměř o 14 dní a v plné parádě se předvedly až začátkem března. V Botanické zahradě Přírodovědecké fakulty to ale kvete po celý rok.
„Pěstujeme tady totiž druhy rostlin z celého světa. K v zimě kvetoucím patří asijské vysokohorské rostliny jako např. jasmín nahokvětý, kalina vonná, vilíny. Z evropských hor pak hořce, bramboříky alpské a čemeřice. Z našich květin je možné najít „zapomenuté“ květy sedmikrásky chudobky,“ říká Hana Ondrušková.
Rok s krokusem
První krokusy začínají kvést už v únoru, ale příprava na kvetení začíná již koncem června, kdy vybíráme ze země cibule. „Ty uchováváme v suchu a přitom vypadají, že spí, ale uvnitř probíhá tvorba květních základů. Sázíme je do země v polovině září. Při teplotách kolem 9° C z cibule vyraší kořínky, s nižšími teplotami tvorba kořenů ustane a krokus »usne«.
Jakmile povrchová vrstva půdy rozmrzne, krokus začne přijímat vodu potřebnou pro narašení a po pár slunných dnech vykvete. Po opylení zatáhne semeník pod zem, květ uvadne a narostou listy. Ty vytvářejí zásobní látky pro semena a pro tvorbu cibule. Listy ukončují svoji činnost na konci června a cyklus se opakuje.“
Proč se peckoviny řežou až po odkvětu?
Proč se jabloně, hrušně a další jádroviny prořezávají už na konci zimy, ale peckoviny se mají upravovat až po odkvětu?
„Míza v nich proudí mnohem více, než u jádrovin. Pokud tedy třešeň ořežeme v zimě, začne z ran hned na jaře vytékat míza. Protože ale ještě nezačala růst, nemůže rány zacelit, a tím dáváme akorát náskok houbám a plísním. Zato když řežeme po odkvětu, aktivní strom si již ránu dobře zatáhne,“ vysvětluje Hana Ondrušková.
Jak probíhá doba velikonoční – od Popeleční středy až po Velikonoční pondělí? Podívejte se!
