12°C
Werewolf: The Apocalypse - Earthblood trailer PlayStation/Nacon
V hlavní roli vlkodlak
Hlavním hrdinou hry je holohlavý potetovaný vousáč Cahal, které ve smečce Garou neboli vlkodlaků bojuje proti padoušské mezinárodní společnosti Endron, která decimuje přírodu a život na Zemi. Smečka vlkodlaků je totiž taktéž tak trochu levičáckou ekoteroristickou organizací. Ve světě Werewolf: The Apocalypse – Earthblood totiž platí filozofie Gaia, podle níž je Země jeden obrovský žijící superorganismus. Podobně tak, jak je tomu v několika dílech ságy Final Fantasy.
Při nevydařené akci umírá Cahalova láska a on sám v záchvatu zuřivosti ve vlkodlačí podobě zabíjí blízkého lykantropa. Sám se proto na několik let uchyluje do exilu. Nesetrvá v něm ale věčně. Po pár letech se k smečce vrací, když se dozví, že je v ohrožení jeho vlastní dcera. Příběh je tuctový, ale neurazí. Škoda je, že postavy jsou nudné, generické a jejich charaktery jsou nevýrazné a postrádají hloubku. Z herního hlediska je vlkodlačí novinka klasickým mixem akce z pohledu třetí osoby.
Změnit se můžete i na vlka
Krvavou řežbu střídají pasáže s kradmým plížením. Jak ale budete postupovat, je jenom na vás. Cahal se může měnit ve tři formy. Jako člověk se plíží ve stínech a nepřátele zabíjí při tichém postupu. Láme jim vazy a na dálku používá kuš s šípy. Hackuje také počítače, díky čemuž otevře zamčené dveře, zprovozní výtah, nebo deaktivuje střílny či kamery. Neslyšně se může pohybovat i jako vlk. V této podobě je nejenom menší a hůře spatřitelný, ale také velmi rychlý. Dostane se tak i do větracích šachet. V nich může obejít nepřátele a vyhnout se konfliktu.
Nikoho však nejspíš nepřekvapí, že nejzábavnější je hra v srsti vlkodlaka. Přepínat můžete mezi pohybem na čtyřech, nebo dvou končetinách. V prvním jste o poznání rychlejší a doskočíte dále. V druhém jste sice pomalejší, ale zase silnější a odolnější. Přepínání mezi styly boje je mnohdy klíčové k vítězství. V roli rozzuřeného vlkodlaka můžete útoky spojovat v jednoduchá komba i podlehnout záchvatu zuřivosti, v němž jste silnější.
Popravy jsou málo brutální
Zraněné protivníky lze polapit a poté je popravit. I když to zní děsivě, je dorážení a poprava nepřátel docela slabota. V sériích Mortal Kombat nebo Gears of War, které jsou nechvalně proslulé svou krvavostí, jde o dorážení o poznání brutálnější, vynalézavější i zábavnější. Za vyhrané bitvy získáte spirituální energii, která se časem mění v body, kterými si můžete vylepšit Cahala. Získáte více zdraví, delší zuřivosti, nebo posílíte své útoky. Vývojové RPG prvky jsou klasické a mnohokrát viděné.
Přesto posílení hrdiny potěší. Nejenom bojem získáte spirituální energii. Vysát ji lze i z rostlin a předmětů spojených s Gaiou. Jde o květiny, keře, ale i kosti pozůstalých nebo, ehm, houby. Jo, budete čuchat k houbám, abyste se posílili. Kde se duchové nacházejí, odhalí polostínová vize. Ta také napoví, kde lze co spustit a kde se nacházejí nepřátelé. Ti jsou většinou nezajímaví a generičtí a mají špatnou umělou inteligenci. Jde o tuctové vojáky, svalovce a nesmyslně i o žoldáky v exoskeletonech nebo drony.
Tuctoví nepřátelé
Tyto rádoby hi-tech protivníci se do hry vyloženě nehodí. Kde jsou upíři, když se konečně můžete prohánět v srsti vlkodlaka? Jedinými zajímavými a zároveň děsivými nepřáteli jsou ohyzdní mutanti Wyrmu. Ty vás též potrápí, protože jsou v boji neústupní a v ofenzivě vytrvalí. Utkáte se tak s chapadlovitými, rohatými i kyselinu házejícími monstry. O poznání obtížnější jsou souboje s bossy, při nichž se neobejdete bez uskakování a taktického útoku. Bossové jsou přitom často taktéž vlkodlaci.
Souboje jsou určitě tou nejzábavnější částí videohry. Jak už ale bylo řečeno, lze se jim vyhnout. A to nejenom plíživým postupem. Můžete se z nich i vykecat. V Earthblood narazíte na dialogy s nejrůznějšími postavami. Ty sice žádný velký vliv na hratelnost nemají, ale může při nich dojít ke smíru namísto konfliktu. Životnost hry není žádná velká sláva. Do sedmi hodin byl konec, a to i přesto, že jsem se věnoval i vedlejším úkolům. Lokace, do kterých většinou zavítáte, jsou sterilně vypadající haly.
Stále ty samé interiéry
Tak to vypadá, když zavítáte do továrny, základny vojáků i na ropnou plošinu. Abych hře nekřivdil, prostředí jako les a poušť jsou pěkná, a to i díky své větší otevřenosti. Špatné to není ani ve vězení napěchovaném mukly. To má tu správnou atmosféru. Z technického hlediska je hra neuvěřitelně zaostalá. Doslova se hraje jako titul pro konzoli PlayStation 2 a vypadá jako titul pro PlayStation 3. Kdyby Earthblood vyšla před patnácti lety, byl by z ní extrahit.
Dneska je to zastaralá videohra, kterou jedině hratelnost a především zábavné souboje v roli vlkodlaka vytahují z nadprůměru. Grafika vypadá skutečně jako z éry PS3. Animace jsou toporné a mnohdy až směšné. Dabing je špatný a hudební doprovod tvoří tuctový metal. Výjimkou jsou dva songy od novozélandské trashmetalové skupiny Alien Weaponry. Formace zpívá v maorštině, což zní neskutečně stylově a cool. Bohužel zbytek soundtracku kvalit její produkce nedosahuje.
Bez bugů se to neobešlo
Při hraní jsem narazil na několik bugů. Například mi z rukou zmizela kuše, i když jsem z ní mohl pálit dál. Několikrát jsem také prošel texturami. K tomu všemu si je potřeba připočíst neposlušnou kameru. Oproti nedávnému Cyberpunku 2077, což je nesrovnatelně lepší, ale zároveň o poznání rozbitější hra, je hraní Earthblood procházka růžovým sadem. Bohužel mi však nešly zapnout titulky ani vibrace, i když se vlkodlačí řežba tvářila, že jsou aktivní. O podpoře ovladače DualSense proto nemůžu říct zhola nic.
Má PlayStation 5 verze nějaká další vylepšení? Určitě jsou nahrávací časy mnohem kratší než na konzolích minulé generace. Může za to polovodičový SSD disk. Jinak je hra hnusná jako na ostatních platformách. I přesto všechno je ale zábavná. Pokud chcete řežbu s vlkodlakem, tady ji máte! Je to béčková zábava, ale pořád zábava. Navíc se neprodává za plnou cenu, což rozhodně potěší. Werewolf: The Apocalypse – Earthblood má dva různé konce, takže si můžete hru zopakovat, pokud vás chytne, a vidět odlišné rozuzlení.
Tip pro retro pařany – Hunter: The Reckoning
Pokud se vám líbí svět World of Darkness a holdujete retrogamingu, určitě vyzkoušejte sérii Hunter: The Reckoning. Jde o izometrickou řežbu, která se dočkala dvou pokračování. Všechny díly podporují multiplayer a mají hustou hororovou atmosféru. Nechybí v nich pochopitelně lovci, vlkodlaci, upíři ani zombie. První díl vyšel pro Xbox a dočkal se konverze na GameCube. Dvojka s podtitulem Wayward vyšla pouze pro PlayStation 2. Trojka s dodatkem Redeemer pak zase na Xbox.
