Recenze Vetřelec: Izolace – Dcera Ripleyové je stejná drsňačka jako máma!

27. listopadu 2014 ● 19:10

Zpět
na

Ve vesmíru vás nikdo neuslyší křičet, byl slogan prvního filmového Vetřelce z roku 1979. Jenže obývák není vesmír a vězte, že vás sousedi při hraní Alien: Isolation řvát uslyší. A věřte nám, že při hraní této originální hororové hry se potichu neudržíte. Nový herní Vetřelec: Izolace je totiž stejně originální a děsivý.

Her s filmovými Vetřelci již vyšly desítky a některé z nich jako Aliens vs. Predator a její pokračování špatné rozhodně nebyly. Vždy ale šlo o klasické střílečky, ve kterých vetřelci plnili roli »kobylek na porážku« ve stylu druhého filmu Cameronových Vetřelců.Alien: Isolation kráčí úplně jinou cestou. Jde o horor, ve kterém sice dostanete do rukou několik zbraní, ale přesto se ke střelbě dostanete zřídkakdy. Slouží spíše k obraně než k útoku. Ve hře je totiž účinnější se konfrontaci vyhnout a raději vzít rohy na ramena než se vrhnout do bitky nebo přestřelky.

Příběh navazuje na prvního filmového Vetřelce, který byl čistokrevným sci-fi hororem. Děj se odehrává 15 let po něm. Hráč se ujímá role Amandy Ripleyové, dcery Ellen Ripleyové, která se nikdy nevzdala naděje, že svou maminku ještě uvidí. Amanda zjišťuje, že vesmírná stanice Sevastopol získala černou skříňku z Nostroma, vesmírné lodě, na které letěla její matka, takže se na ni okamžitě vydává.

Alien: Isolation je sci-fi jako řemen.

Autor: Blesk - Ladislav Leimer

Jenže Sevastopol je v dezolátním stavu, všude na zdech jsou podivné nápisy, na zemi se povalují mrtvoly. Již po několika minutách hraní je jasné, že tady vás nečeká nic dobrého, a taky že ne. Hra skvěle buduje pocit strachu už jenom soundtrackem. A počkejte, až uvidíte ty hrůzy ve hře. Nevyděsí vás přitom jenom xenomorf, ale už samotná Sevatopol, blikání světel, syčení páry. Lekaček je ve hře dostatek.

Samotný herní princip spočívá v tom, že se musíte dostat na stanici ke klíčovým událostem jako nalezení černé skříňky Nostroma či k únikové lodi. Budete tak bloudit temnými chodbami, sbírat nejrůznější předměty a vytvářet nové předměty jako lékárničku nebo kouřovou bombu, díky které se můžete schovat před nepřáteli v dýmu.

Jakmile vás vetřelec dopadne, je po vás.

Autor: Blesk - Ladislav Leimer

Vetřelec, u něhož se setkání tváří v tvář rovná jisté smrti, však není jedinou hrozbou na stanici. Je na ní spousta přeživších, kteří udělají cokoliv, aby přežili dále a ze stanice se dostali. Pokud se jim vyhnete, starosti vám dělat nebudou, ale běda, jestli se jim postavíte do cesty, v tom případě si uděláte bandu nepřátel.

Dalším problémem jsou syntetici. Tito androidé jsou silní a dokážou s vámi udělat rychlý proces, pokud se jim postavíte. Lze jim však utéct. K tomu si připočtěte celou řadu hlavolamů, hackování dveří a máte před sebou celou řadu těžkých situací. Mnoho z nich však nelze vyřešit jinak než stylem pokus a omyl, což výsledný dojem ze hry trochu shazuje. Stejně tak technické chyby, na které občas narazíte.

Mrtvol je na stanici Sevastopol více než živých.

Autor: Blesk - Ladislav Leimer

Několikrát také zabloudíte, takže kromě děsivých částí hry narazíte i na otravné hledání cesty, a to nejednou. V tomto směru byl hororový Outlast více konzistentní a ještě k tomu více děsil. Alien: Isolation však přesto nelze jinak než doporučit. I díky režimu Survival, ve kterém musíte co nejrychleji probněhnout ke konci levelu a vyhnout se vetřelci. Vizuálně je tento titul temný tak, jak má být. Z hudby budete mít mrazení v zádech.

Herní styl, který vám dá do rukou několik zbraní, ale stejně hru nezvrtne ve střílečku, je také poutavý. Pokud máte odvahu se bát a chuť si zahrát hru, která je jiná než všechny ostatní s vetřelci, Alien: Isolation u vás zaboduje. Jde totiž skutečně o jednu z nejpovedenějších her s monstrem stvořeným v ujeté hlavě zesnulého umělce H. R. Gigera.