7°C
Za musherem Martinem Kobrem jsem se vydala do sněhem zavalené Pece pod Sněžkou. „Tolik sněhu tu nebylo snad pět sedm let,“ pochvaluje si musher a už mě vezl skútrem na chatu Racek, kde čeká i smečka aljašských tažných psů.
Třináct štěkající a vyjících hafanů, kteří neustále cukají provazem od své boudy, ve mě ze začátku nevzbuzovalo moc sympatií. Není přece možné, aby tu nebylo ani jedno agresivní zvíře... Jenže jak je postupně Martin Kobr začínal pouštět, psy nezajímalo nic jiného než pohyb. „Trochu skáčou, ale jinak jsou hodní,“ upozorňuje Kobr a má pravdu.
Vybrané psy jsem do saní zapřahala dokonce sama. Poslušně čekali až jim najdu ten správný postroj, nechali si ho převléct přes hlavu, zvednout tlapky, prostě jako bychom se znali odjakživa!
Na bobky nezapomínejte!
Přiznám se, že nejsem zrovna fyzicky zdatný jedinec, takže jsem počítala více méně s tím, že budu na zemi snad pořád. Přesto jsem instruktáž nepodcenila a patrně i to my zachránilo nezapomenutelný zážitek. „Do zatáček je nutné se správně naklonit, snížit těžiště a pořádně se držet. Když spadnete, nesmíte pustit sáně, psi jsou poslušní, jediné, co neumí, je zastavit. Pud jim pořád velí běžet,“ vysvětluje Martin Kobr a pokračuje:
„Další důležitou věcí jsou bobky. Nesmí se nechávat na trati. Stopa musí zůstat čistá. Takže až to na psa přijde, a to bude několikrát za jízdu, hned zašlápnout brzdu na saních, vzít lopatku a sebrat.“
Ticho, že bylo až slyšet
Konečně jsme vyrazili. Do kopce jsem psům pomáhala a odrážela se jako na koloběžce. Kupodivu jsem nespadla! Po několika minutách jsem povolila křečovité sevření saní, původní obava, že se budu válet hned za brankou se totiž nenaplnila. A co víc! Zvládala jsem dokonce i zatáčky, hluboký sníh a ani jsem nesrazila žádného běžkaře! Stačilo vždycky přibrzdit, běžel-li na trase jiný pes, naopak zrychlit, aby zvířata neměla čas si »vyřizovat účty«.
Navíc ta kulisa, kterou připravilo počasí! Z občasného sněžení se na vrcholcích Krkonoš stala vánice, vítr hnal sníh a nemít kvalitní lyžařské oblečení, asi bych omrzla. „Někdy se mi stane, že sem přijedou lidé, mají na sobě texasky a polobotky a hrozně se diví, že je tady zima a sníh,“ podotýká musher Kobr. Přesto nebo možná i díky tomu, že lidé se raději zavřeli do chat a hotelů, byla krajina božská. Sněhem obalené stromy, všude bílo, netknuto a to ticho! Že bylo až slyšet...
Běží hodiny v kuse
Vyjížďka není jen tak nějaké kolečko kolem chalupy. Psi táhnou jak o život a najedou s vámi kolem 20 km. „Vydrží běžet v kuse zhruba 3 hodiny. Jsou velmi vytrvalí a běh je jejich život,“ říká Kobr. Zhruba po dvou hodinách dovedli psi sáně zpět k chalupě. Nechali se v klidu odstrojit a přivázat ke kotcům. Únava? Žádná! Jeden z největších adrenalinových zážitků – hned po porodu a skoku s padákem, byl u konce. Vím, že na něj nezapomenu...
Musher Martin Kobr (34)
Musherství se věnuje zhruba od pěti let, k lásce k tomuto severskému sportu ho přivedl otec. Stará se o 13, což je ideální počet na dvě spřežení. Po letech, kdy se věnoval závodění, nyní ukazuje krásy mushingu ostatním lidem a nabízí zážitky. Zkusit to může opravdu každý, kdo si netroufne, nebo je třeba zdravotně hendikepovaný, může jet v saních. Zima je nejvyšší sezóna, v létě mají totiž psy »dovolenou«, při teplotách nad 15 stupňů by jim totiž při trénincích hrozilo přehřátí.
Orientační ceny mushingu
* Den aljašským musherem pro dva: 13 090 Kč
* Noční bivak – musherem 24 hodin: 10 710 Kč
* Aljašský musherský tandem: 6295 Kč
* Aljašským musherem na vlastní kůži: 3689 Kč
* Musher junior: 3689 Kč
Více na www.alaskandogs.cz
