Čedok, Sportturist, CKM, Rekrea a Autoturist, to byla pětice cestovek, s nimiž jsme v době tzv. totality mohli vyjet za hranice všedních dnů. Výraz ´za hranice´ byl často jen symbolický, protože naprostá většina Čechoslováků jezdila na dovolenou po rodné hroudě.
Pokud už se vyjelo ven, tak to byly v drtivé většině pouze zájezdy do zemí socialistického bloku, jelikož cestování na Západ bylo výsadou pár vyvolených. Nejvíce českých turistů tak s cestovními kancelářemi jezdilo do NDR (Německá demokratická republika) a do Sovětského svazu. Populárním přímořským letoviskem zde bylo Soči na Krymu u Černého moře.
Dalšími destinacemi, kam čeští turisté jezdívali na dovolenou, bylo Bulharsko a Rumunsko. Kdo by nepamatoval na Primorsko s plážemi posetými neškodnými medúzami a stánky obložené čevapčiči? Výrazně omezené bylo cestování do oblíbené Jugoslávie, která v 70 letech začala mít moc blízko k Západu. Místo k moři se jezdilo k maďarskému jezeru Balaton, pověstnému tím, že jste mohli jít hodně dlouho a vody v něm bylo pořád po kolena. V Maďarsku se také výborně nakupovalo, tamní obchody byly přece jen pestřejší a lépe zásobované.
Velkým paradoxem cestování za socialismu bylo to, že občané východního bloku nemohli volně cestovat ani v rámci socialistických zemí! V případě, že chtěl občan Československa individuálně vyjet například do Polska nebo Sovětského svazu, tak potřeboval z této země zvací dopis.
V rámci objektivity nutno říct, že cestovní kanceláře v té době nabízely i zájezdy na Západ. Bylo však potřeba vystát dlouhou frontu přes noc se spacákem nebo mít v cestovní kanceláři "dobré známé". Ani pak však nebylo vyhráno. Československá koruna totiž nebyla volně směnitelnou měnou. Bylo třeba tzv. devizového příslibu, na základě kterého jsme mohli získat finanční prostředky na cestu na Západ. Někteří lidé byli kvalifikováni jako "politicky nespolehliví´ a přes hranice se nedostali.
Zdaleka nejčastěji Češi trávili dovolenou v tuzemsku, čehož důsledkem bylo velké množství chat a chalup, které jsme si pořizovali. Chatové osady, společné opékání buřtů a letní návštěvy poutí z části přetrvávají dodnes. Naopak už téměř vymizela móda tehdy oblíbených karavanů. Obytný přívěs - vlastní či vypůjčený - se zapřáhl za škodovku a tradá na výlet.
1989 - 1999
Po roce 1989 zažilo cestování Čechů skutečnou revoluci. Zatímco do roku 1989 byla dovolená v NDR či Bulharsku našim maximem, vloni strávili Češi v zahraničí 4,99 milionu dovolených v zemích celého světa, z toho 12% letecky.
Hned zkraje 90. let došlo ke zrušení vízové povinnosti do sousedních západoevropských zemí, což odstartovalo obrovskou vlnu krátkodobých návštěv především rakouské Vídně či Německa. Čechoslováci se dlouho nemohli nabažit výletů na Západ, každý se tam chtěl alespoň na chvilku podívat. Například v Paříži spaly zájezdy Čechů v parcích ve stanech, jelikož naše příjmy nedovolovaly, abychom si zaplatili hotel či penzion. Typickým rysem cestování Čechů bylo v této době vození vlastního jídla, konzerv, salámů apod.
Dalším důležitým okamžikem bylo zavedení volně směnitelné české koruny, čímž si naši turisté mohli konečně po mnoha desítkách let volně nakoupit západní měnu a vrhnout se na vytoužené západní zboží.
Koncem 90.let minulého století měli Češi bezvízový styk prakticky do všech vyspělých zemí světa, kromě USA. Přesně před rokem (17. listopadu 2008) zrušily víza pro české turisty i Spojené státy americké, čímž se naše země definitivně zařadila mezi nejvyspělejší země světa. Češi vloni také poprvé v historii strávili více než polovinu svých dovolených v zahraničí (50,3%) a poprvé v historii utratili za jednu zahraniční dovolenou včetně nákladů na místě pobytu více než 15 tisíc Kč na osobu.
Už se nespokojíme s pobytem ve stanech v Chorvatsku a pár konzervami, naším standardem se stal 3hvězdičkový hotel - ubytovací zařízení, která má na každém pokoji vlastní sociální zařízení, televizi, telefon a v objektu je restaurace a recepce. Stále oblíbenější jsou zájezdy typu all inclusive, zahrnující předplacené jídlo a pití po celý den, osušky u hotelového bazénu, lehátka na pláži...
Konkrétní srovnání cen zájezdů rok 1990 vs. 2009:
1) Týden vlastním autem v Chorvatsku - jak v roce 1990, 1997 a 2009 vychází v apartmánu přibližně na 3000 Kč na osobu.
2) Poznávací autobusový zájezd do Paříže - v roce 1990 cca 4000 Kč za osobu, v roce 1997 i 2009 cca 5000 Kč za osobu. Ve skutečnosti se nejedná o zdražení. Zatímco v roce 1990 Češi cestovali starými autobusy a bydleli v nejlevnějším ubytovacím zařízení, nyní je standardem luxusní autobus s televizí a klimatizací a bydlí ve slušných hotelech.
3) Týden letecky v Egyptě - v roce 1990 cca 25 000 Kč za osobu, v roce 1997 díky začátku charterové letecké dopravy klesla cena na cca 17 - 18 tisíc Kč za osobu, v roce 2009 je cena už kolem 13 000 Kč/os. Důvodem levných cen je současný rozmach zájezdů charterovými lety a velké poptávce českých turistů, které dále umožňuje nasmlouvat v hotelech i letadlech výhodné množstevní slevy.
4) Týden u moře v Itálii autobusem - jak v roce 1990, 1997 a 2009 vychází v apartmánu přibližně na 5000 Kč na osobu, na jihu Itálie přibližně 6 000 Kč na osobu.
5) Letenka Praha - Paříž - Praha - v roce 1990 stála přibližně 11000 Kč včetně poplatků, dnes se stejná letenka prodává i za cca 4000 Kč včetně poplatků. Dá se tak všeobecně říci, že cena letenek klesla oproti začátku 90.let téměř o dvě třetiny. Důvodem je především velká konkurence na linkách z/do Prahy, protože již nejsou žádná omezení v cestování a také nástup nízko nákladových leteckých dopravců.
