Před čtyřiceti lety, v noci ze 4. na 5. srpna, zemřela za záhadných okolností jedna z nejznámějších světových hereček Marilyn Monroe. Život platinové superhvězdy a sexuálního symbolu několika generací vyhasl v šestatřiceti letech. Přestože za sebou měla pouhých jedenáct větších filmových rolí, stala se nesmrtelnou. Její neuvěřitelně erotický pohled zpod přivřených víček a pootevřené rty s vlhkým leskem - symbolem příslibu, dokázaly vzrušit milióny mužů i žen! Možná, že právě nejasnosti okolo její smrti, jí zajistily nesmrtelnost. Když ji našla služebná 5. srpna brzy ráno mrtvou, ležela nahá v ložnici svého bytu a v ruce pevně svírala telefonní sluchátko. "Tělo nahé, dobře vyvinuté a dobře živené bělošky, vážící 53 kilogramů, měřící 1,66 metru leželo na posteli v domě v Brentwoodu v Los Angeles. Hlava je pokrytá odbarvenými blond vlasy, oči jsou modré," konstatoval soudní lékař Thomas Noguchi v pitevním protokolu. Marilyn Monroe zemřela na předávkování barbituriáty. O její tajemné smrti se ale okamžitě vyrojilo neuvěřitelné množství spekulací a dohadů, které hovořily o vraždě. A za jakých okolností zemřela, se neví dodnes. Pravdou zůstává, že slavná diva byla v posledních letech svého života závislá na uklidňujících lécích a alkoholu. Mnoho legend se vypráví i o jejích milencích, mezi které patřili i prezident USA J. F. Kennedy a jeho bratr Robert, který v té době vykonával funkci ministra spravedlnosti. Podle některých výpovědí byl u Marilyn několik hodin před její smrtí a právě jemu prý patřil i její poslední telefonát před smrtí. Pomohl jí někdo k smrti? Stala se upovídaná hvězda, která toho věděla příliš mnoho, nepohodlná? Přátelila se s prezidentem, s levičáky i s mafiány... Přestože Hollywood neustále bombarduje svět novými filmovými talenty, hvězda se zrodí pouze tehdy, když je pro to vhodná konstelace. A právě v osobách filmových hvězd krystalizují rozhodující otázky společnosti. Jaký máme mít vztah k sexualitě? Jaký k morálce? Jaké jsou naše představy ideálu ryzího ženství a mužství? Marilyn se stala superstar v padesátých letech minulého století proto, že žila v době, která byla posedlá sexem. Ovšem sny o sexuální svobodě, kterou nabízela, se staly realitou až mnohem později. Marilyn se narodila 1. června 1926 v americkém Los Angeles jako Norma Jean Bakerová. Pohnuté dětství a mládí prožila v náhradních rodinách a v dětských domovech, neboť její matka Gladys Pearl Baker pobývala v nervových sanatoriích a otec byl neznámý. Spekulace, že jím byl Martin Edward Moretenson se nikdy nepotvrdily. Matka Gladys se o své třetí dítě nehodlala starat a proto malá Norma vyrůstala u její kamarádky Grace McKee. »Teta Grace« se o ni starala do roku 1935 a pak ji strčila do sirotčince. Norma pak vystřídala několik pěstounských rodin. Vysněný Hollywood byl doslova na dohled od Normina rodiště a i »teta Grace« v něm pracovala na podřadném místě ve filmové laboratoři. Vyrůstající dívce však existence »továrny na sny« dodala víru, že by se mohla stát filmovou hvězdou jako Jean Harlow, populární diva třicátých let. Grace navíc brala Normu často do kina, kde se měla »bavit, ne vzdělávat«. Když se měla Grace McKee v roce 1942 stěhovat do západní Virginie, provdala tehdy šestnáctiletou Normu Jeanne za sousedova syna, jedenadvacetiletého Jima Doughertyho. Právě pomocí svatby se »teta Grace« zbavila půvabné teenagerky a té se zároveň podařilo uniknout dalšímu hrozícímu sirotčinci. Jim se přihlásil brzy k obchodnímu námořnictvu a Normě nezbylo, než »bojovat na domácí frontě«. Začala pracovat za dvacet dolarů týdně u firmy Radio Plane vyrábějící bojová letadla. Koncem roku 1944 se v továrně objevil fotograf David Conover. Půvabná dělnice lepých tvarů pracující ve vojensky důležité výrobě mu padla do oka a nafotil s ní první reklamní snímky. Za hodinu fotografování jí zaplatil pět dolarů. Na jaře 1945 továrnu navštívil důstojník Ronald Reagan, kterého také čekala neuvěřitelná kariéra nejen u filmu, a udělal s ní sérii »snímků pozdvihujících morálku vojáků«. O několik týdnů později dostala devatenáctiletá Norma svůj první termín u modelingové agentury, kde se postavila před profesionálního fotografa André de Dienese. Ten ji upozornil, aby byla připravena na to, že bude pózovat nahá. "Připadala mi atraktivní, ale velmi, velmi naivní," prohlásil. Když si všiml snubního prstenu, Norma mu řekla, že žijí s manželem »odděleně«. Vydali se spolu na cestu přes Oregon, Kalifornii, Arizonu a Nevadu, kde André pořídil množství snímků. "Připadal jsem si jako únosce," svěřil se poté. Ale Norma nezklamala. Při fotografování se prosadila jako objekt žádostivosti. Brzy poté udělala kariéru jako modelka a směřovala dále do Hollywoodu. Ten ovšem ve třicátých a čtyřicátých letech fungoval jako stroj na lidi. Právě v této době se vytvořil obrovský aparát oddělení, zabývajících se publicitou. A právě ona vytvářela image herců. V první řadě bylo potřeba najít umělecké jméno. Marion Michael Morrison se tak například změnil na Johna Wayna. Životopisy byly hvězdám upraveny podle potřeby, jejich fotografie retušovány tak, že na plakátech vyzařovaly nadpozemskou nádherou. Nikdo neměl šanci stát se hvězdou bez toho, aby prošel systematickými »předělávkami« podle PR agentur. Hvězdy měly nepatrný vliv na výběr rolí. "Byl jsem zaplacen za to, abych nemyslel," řekl jednou Clark Gable. V okamžiku, kdy byly hvězdy »opotřebovány«, byly nemilosrdně vyhozeny. Tento svět měl čekat i Normu Jeanne. V srpnu 1946 bylo její jméno změněno nejprve na Carole Lind, posléze na Marilyn Miller až nakonec na Marilyn Monroe. Poslední jméno PR agentury vybraly, protože se při jeho vyslovení ústa formovala do dvou polibků. Příjmení Monroe navrhla Norma sama, bylo to dívčí příjmení její matky. Ve dvaceti se rozvedla, s hvědovlásky se stala peroxidovou blondýnou a podařilo se jí získat smlouvu od filmové společnosti 20th Century-Fox za týdenní mzdu 75 dolarů. Tak skončil život neznámé Normy Jean a začal život božské superhvězdy Marilyn Monroe. Trval pouhých šestnáct let a přestože je Marilyn Monroe již čtyřicet let mrtvá, její legenda stále žije. O jejím životě i smrti se napsaly stovky knih, filmy ve kterých hrála se stále promítají, její písně pořád vycházejí na deskách a nikdo se nemůže pochlubit svými fotografiemi na tisících titulních stranách časopisů po celém světě. "Sláva pomine. Tak sbohem, měla jsem tě, slávo. Zmizí-li sláva, pak jsem vždy věděla, že byla vrtkavá. Je to alespoň něco, co jsem zažila, ale není to to, v čem jsem žila," přiznala Marilyn Monroe v jednom rozhovoru. Na začátku jí studio Fox nechalo srovnat zuby, zformovat čelist a přetvarovat nos. Nic ale nepomáhalo. Smlouva, díky které dostala miniroli v snímku »Scudda Hoo! Scudda Hay!« nebyla prodloužena, protože šéf studia Fox Darryl Zanuck ji nepovažoval za dost hezkou. Marilyn měla poslední šanci. Prostituci na párty. Zaměřila se na tehdy devětašedesátiletého manažera Fox Joe Schencka. Servírovala mu drinky, vyprazdňovala popelníky, byla mu v čemkoliv k dispozici. Joe si ji nakonec vzal k sobě do domu pro hosty, aby ji měl kdykoliv při ruce. Údajných dvanáct potratů, které musela Marilyn podstoupit, hovoří za všechno. První, kdo si kvalit Marilyn všiml i mimo postel byl agent na talenty Johny Hyde. Poznal ji v roce 1948 na silvestrovském večírku producenta Sama Spiegela. Ačkoliv na jeho večírky chodili známí režiséři jako John Huston, William Wyler či Otto Preminger, novou roli Marilyn nezískala. První čtyři roky u filmu natáčela jen samé epizodní roličky bez sebemenšího úspěchu. To se ale mělo změnit. Nejenže se Hyde do Marilyn zamiloval, ale poznal, že nepotřebuje jen nějakou roli, ale roli šitou na tělo. S pomocí Spiegela prosadil Marilyn do filmů Šťastná láska, Všechno o Evě a Asfaltová džungle. Jedním z jejich producentů byl právě Darryl Zanuck, který jí náhle považoval za atraktivní a talentovanou. V roce 1950 jí dal smlouvu na sedm let, která jí zabezpečovala 750 dolarů týdně. Náhle se vše měnilo. Přišel čas Marilyn Monroe! Amerika padesátých let minulého století lačnila po sexu, byla přesvědčena, že je klíčem k lidské bytosti. Do módy přišel Sigmund Freud, vše se vysvětlovalo pomocí sexuality. A právě svým jedinečným fyzickým vyzařováním se Marilyn stala ideálním symbolem. Vše na ní sugerovalo ženský sexappeal, který narcisticky vybuchuje do smyslnosti a zároveň se nabízí muži. Měla kulaté tvary, nádherné boky, její vystrčený zadeček a lehce pootevřené rty při mluvě přímo fascinovaly. "Kdyby si Marilyn nechala tmavé vlasy, patrně by zapadla mezi ostatní hvězdičky," konstatoval odborník na talenty Dyer. "Platinová blond však z ní udělala bohyni smyslnosti." V roce 1952 Marilyn zazářila ve snímku Noční srážka a o rok později přišel její první obrovský triumf v satiře Muži mají raději blondýnky, v komedii Jak si vzít milionáře a ve snímku Niagara. "Nezajímají mě peníze, ale chci být úžasná,? řekla Marilyn jednomu producentovi. A úžasná opravdu byla. Najednou jí znal celý svět. A ležel jí u nohou. Zrodila se hvězda. A bohyně sexu! Společnost Fox na těchto třech filmech vydělala celkem 25 milionů dolarů, což při tehdejší ceně lístku 50 centů byl opravdu výkon. Problémy nastaly, když časopis Playboy zveřejnil sérii jejích nahých snímků. Akty, které vznikly v roce 1949 pro kalendář »Golden Dreams« hrozily zničit začínající kariéru. Marilyn však dokázala vše otočit. "Nafotila jsem to tehdy za honorář 50 dolarů, abych se dosyta najedla. A mimoto se za to nestydím," prohlásila. A právě touto strategií vyhrála. Představovat sex jako zcela přirozený a nevinný, odpovídalo tomu, co tehdejší americké morální normy potřebovaly. "Společnost může sexualitu prezentovat jako hřích, cosi negativního a perverzního, nebo naopak přirozeného, spojeného s krásou, zdravím a štěstím," uvedl magazín Playboy. Právě Marilyn se stala symbolem pozitivní sexuální ideologie, neopakovatelná směs nevinné dětskosti, zranitelnosti a smyslnosti. Při natáčení snímku Slaměný vdovec (1958) došlo k natáčení scény, kdy přijíždějící metro zvedne Marilyn sukni. "Ona vlastně neměla nijak hezké nohy. Její tajemství bylo v celé její ženské postavě," nechal se slyšet režisér Billy Wilder. Marilyn věděla jednu důležitou věc. Její image dělaly fotografie a tak se nechávala fotografovat v typických pózách kdykoliv to bylo možné. Dobře vycházela i s paparazzi. Pro každého fotografa se stávalo setkání s Marilyn Monroe vrcholem kariéry. Úspěch zaznamenaly i její další filmy Řeka bez návratu (1954), Sedmiletá touha (1955) Zastávka v Kansasu (1956), Princ a tanečnice (1957), Milujme se (1960) a Mustangové (1961). Kultovním snímkem se stala komedie Někdo to rád horké (1959),ve které zazářila spolu s Jackem Lemmonem a Tony Curtisem. Film s názvem Něco musí prasknout, už nedokončila. V té době byla potřetí rozvedená, žila ve vile v Los Angeles, pila a cpala se prášky. Během půldruhaměsíčního natáčení se na place objevila asi jen šestkrát a natáčení bylo nakonec zrušeno. Po její smrti byl ještě sestaven střihový filmu s názvem Marilyn. Na výrobě »legendy Marilyn« se nepodílel jen film a fotografie, ale i zprávy o jejím bouřlivém soukromém životě. Jejím druhým manželem byl pouhých deset měsíců legendární baseballový idol Joe DiMaggia a třetí svazek s proslulým dramatikem Arthurem Millerem vydržel čtyři roky. Přestože o ní snily milióny mužů, Marilyn Monroe bývala často opuštěná a sama, což je asi údělem všech superhvězd. "Víte, na koho jsem vždy spoléhala? Ne na přátele, ale na telefon! To je můj nejlepší přítel. Ráda telefonuji přátelům, hlavně v noci, když nemůžu spát," řekla před léty Marilyn v jednom rozhovoru. Štěstí nenašla nejen v soukromí, ale i ve filmu začínala poznávat, že pro všechny představuje pouze živou figurínu. "Jen stůj a buď sexy," řekl jí slavný britský herec Laurence Olivier. Nestál o její osobnost, její názory. A právě to byl počátek jejího konce. Začala brát drogy, pít, nebyla schopná při natáčení často říct ani jednu větu. Například při natáčení filmového šlágru Někdo to rád horké se scéna, kdy měla říct jedinou větu »Kde je whiskey?« musela opakovat pětašedesátkrát! V jejím manželství s Arthurem Millerem se schylovalo ke katastrofě. Rozpadlo se po natočení snímku Mustangové v roce 1961. Následovala osudná aféra s prezidentem Johnem F. Kennedym. Marilyn však stále více docházelo, že je jen »dobře uskutečněným podvodem«. Polykala tablety v nadměrné míře, dokonce se několikrát pokusila i o sebevraždu. Kdyby Marilyn Monroe nezemřela tak mladá a na vrcholu kariéry, asi by dnes nebyl její kult tak velký. Smrt ji paradoxně zachránila před tím, aby se stala tragikomickou figurkou. Pokud by žila dál, během několika let by se na ni zapomnělo. Její předčasná a tajuplná smrt v podstatě na vrcholu kariéry z ní vlastně učinila věčnou legendu. Dnes by bylo Marilyn Monroe šestasedmdesát let. Kdo ví, jak by se vyrovnala se stárnutím a jakým směrem by se odvíjela její filmová kariéra. Takto zůstala jednou provždy nesmrtelná a přestože se jí moc nelíbilo, že byla pořád jen považována za sexuální symbol, bezesporu byla nejvýraznějším ztělesněním sexuality, jaké filmové plátno kdy vidělo. "Myslela jsem si, že symboly jsou něco, co se rozbíjí," řekla Marilyn, která vytvořila kult platinové blondýny. Dodnes se ho snaží napodobit milióny žen na celém světě včetně popové star Madonny.