14°C
„Bylo nám líto, že rap je hrozně silný, ale v České televizi nebo v Českém rozhlase na rap nenarazíš a přitom mladí lidé tím žijí. Přišlo nám, že je ideální čas tohle prolomit a předvést, že tenhle žánr má nějakou historii, něco vypovídá a je zajímavý,“ vysvětlil na úvod Karel Veselý, proč s režisérem Šimonem Šafránkem kývli na nápad, že by zachytili 30tileté dějiny českého rapu.
Od dřevních devadesátek, v nichž se zrodili Peneři strýčka homeboye (PSH), WWW nebo Indy & Wich se dokument RapStory dostal až do současnosti. Názor Veselého, že veřejnoprávní a velká média nevěnují pozornost hiphopu, narušuje hned v polovině 90. let kapela Chaozz. Tehdy se jejich písně vysílaly v rádiích a hrály v televizích. Úspěch ale nebyl vydřený jako u jejich kolegů, výrazně jim pomohla nahrávací společnost. Ta ovšem zasahovala do podoby jejich hudby nebo do veřejné prezentace, což u jiných rapových uskupeních nebylo zvykem. Ostatní rappeři tehdy kapelou pohrdali, protože se dle nich zaprodala.
„Z dnešního pohledu je Chaozz standardní kapela pro náctileté posluchače a dneska by to asi nevzbudilo takový poprask v rámci scény. Ovšem ten kontext je důležitý a vtom byl v tehdejší době braný,“ upozorňuje Veselý, proč se další hiphopová uskupení nevydávaly po podobné cestě. A samoregulační mechanismus hiphopové scény prý funguje dodnes.
Spratci a revoluce
Velký zlom pak nastal v roce 2004, kdy se na scéně objevila dvoučlenná kapela Supercroo s novou deskou Toxic Funk: „Český rap je hodně tradicionalistický, byly v něm samply, kluci mluvili o hulení, o grafity a o tom, jaká jsou parta a jak je všechno skvělý. A pak přišli tihle spratci, kteří na ně zcela otevřeně nadávali, jejich beat zněl jako chemická syntetizátorová produkce. Byl to generační zlom. A je skvělý, že se to stalo, protože to je věc, která to posunuje dál a dál,“ popisuje zvrat a generační výměnu Veselý.
Větší než Gott
A k revoluci došlo i s příchodem současné mladé generace. Rappeři se totiž přesunuli od grafity, z malých klubů a od přepalovaných alb na discích do virtuálního prostoru, kde jejich skladby mají miliony shlédnutí. „Když se podíváme na nejposlouchanější interprety, tak tam není Kryštof ani Karel Gott, ale jsou tam Viktor Sheen a Yzomandias,“ zdůrazňuje publicista, jak se z rapu stala největší současná subkultura.
Někteří úspěšní mladí rappeři jsou také mnohem otevřenější a vyjadřují se o tom, co je trápí, kupříkladu Viktor Sheen. „Myslím si, že rap je dneska hlasem generace. Jakkoliv je to zprofanovaný termín. Dřív to byly rockové kapely, ale dneska se to podle mě víc přesunulo a rap je to, čím ti mladí žijí a čím dávají najevo své emoce. Když si dneska člověk poslechne emorappery, tak pochopí, co současné mladé lidi trápí,“ říká na závěr hudební publicista Karel Veselý.
Proč rappeři dělají tzv. featy nebo proč se v písních prezentují jako bohatí mačové, vysvětlil v Blesk Podcast Karel Veselý:
Blesk Podcast: 30 let českého rapu. Yzomandias je poslouchanější než Kryštof Jiří Marek
