Jan Kraus se jako herec mezi českou elitu nedostal. Pokud zaujal, tak spíš svým vzhledem než výkony na divadle či ve filmu. Mnohem více oslnil coby glosující moderátor, charismatický muž, jenž dokáže udělat show. Česká televize dala jeho sžíravému humoru prostor už v roce 1996 a na ní také osm let poté odstartovala Krausova talkshow Uvolněte se, prosím. Tenkrát byla unikátní, tvářila se inteligentně, zasloužila si pozornost, slávu, ocenění.

Kraus nastavoval zrcadlo společnosti s potřebnou dávkou elegance, hravosti moderátora, který je nad věcí. Své hosty dostával do úzkých, občas je ztrapnil s glancem a diváci mu za tuto kultivovanou škodolibost tleskali.

Bod zlomu

Jenže nic netrvá věčně. Počáteční nadšení, kreativní euforii pomalu a jistě nahradí zajetá macha, zkrátka rutina. Navíc seznam atraktivních osobností, jež na pozvání do pořadu kývnou, léty ubývá. Tohle se stalo i Janu Krausovi. Nutno poznamenat, že až za několik let, což úspěšnost pořadu jen potvrzuje.

Česká televize cit pro věc měla. Snížila Krausovi honorář, přestala jej vnímat jako exkluzivní star. On tak situaci nevnímal a po kolečku licitací, přesilovce kdo s koho, veřejnoprávní TV rozhodla, že občan Kraus na jejím kanálu už nikoho uvolňovat nebude. Přešel tedy na TV Prima.

Labutí píseň na rybníku Primy

Televize Prima dokázala požadavky odpadlíka z ČT uspokojit, dala prostor jeho pořadu. Formát zůstal stejný, jen se v nabídce programů objevil jako Show Jana Krause. Díky vydobyté slávě si mohl moderátor takový název dovolit.

Show Jana Krause je ale zatím stále hájená. Byť její sledovanost průběžně klesá, v prosinci byla až tragická. Fanklub Krause se tenčí a kritiky jeho frustrovaných příznivců, které se po posledním díle na facebooku objevily, jsou poměrně alarmující. A nejde jen o jednoho z hostů, vítěze neúspěšné stupidity roku VyVovolení Vlada Dobrovodského.

Frajer umí odejít

Řada lidí na sociální síti facebook se nechala slyšet, že pořad Krause není tím, čím býval. Začíná být trapný, vyčichlý. Musela jsem, musel jsem přepnout… Leze do zadku mocným oblíbencům a ztrapňuje bezbrannou evangelickou farářku… I tohle na FB zaznívá.

Bohužel Jan Kraus zřejmě má pocit, že diváky vínem z dávno vylisovaných hroznů dokáže omámit. Spokojí se s faktem, že vlak stále jede, i když bez pohonu, pouhou setrvačností…

Odejít ze scény, vzdát se prachů, jež z působení na ní na konto plynou, je jistě sakra těžké. Poznat ten správný okamžik derniéry, zanechat v divácích dráždivý pocit, že jsem ještě všechno neřekl, nepředvedl a zachovat si nutný zbytek zájmu pro budoucnost, je fakt velké umění. Umění, jež Jan Kraus ve své talkshow už příliš nezvládá.  

P.S.

Schopnost odejít v nejlepším (a když po dvanácté, tak s grácií), se netýká jen Krause. Týká se i ctěného slavíka Karla Gotta, zpěvačky Vondráčkové. Spousty dalších lidí z showbyznysu, bavičů, modelek.  Také politiků. Milenek ženatých mužů. Týká se nás všech. Týká se slávy, kariéry, partnerských vztahů... Mejdanů. Umění odejít by se mělo učit. Nejlépe na základní škole v občanské nauce.