Nejdojemnější momenty pohřbu Hezuckého (†55)! A také vulgarity a poslední taneček
-
Kolega, kamarád, parťák, manžel, táta, to všechno byl Patrik Hezucký (†55), na kterého přišli do strašnického krematoria zavzpomínat všichni kolegové i fanoušci. Jaké byly nejsilnější momenty pohřbu legendárního Paťáka?
- 1.
Průvod kolegů
Patrika očividně všichni jeho kolegové měli moc rádi, a proto se na poslední rozloučení s ním vypravili v podstatě »jako jeden muž«. Od mediálního domu, kde sídlí Evropa 2, šli ke strašnickému krematoriu pěšky v dlouhém průvodu. V čele šel parťák Leoš Mareš s manželkou Monikou. Také po skončení obřadu se částečně průvod vracel spolu.
- 2.
Syn Delona
Velkou událostí byl příjezd Michela Fleischmanna, bývalého prezidenta rádií Evropa 2 a Frekvence 1, později také velvyslance ČR ve Francii. Zavzpomínal na Patrikovy začátky v rádiu, přičemž Miloš Pokorný ho hned doplňoval, že začínal čtením zpráv, což ho extrémně nebavilo. „Po natáčení měl vždycky nějakou hlášku a z toho vzniklo, že je dáme s Leošem Marešem dohromady. Měl ho držet trochu na uzdě, to nevyšlo. Spíš časem Leoš držel na uzdě Patrika,“ vylíčil.
Postupně se stal z Patrika doslova rozhlasový fenomén. Byl tedy občas trochu drsný, a i když pokuta od Rady pro rozhlasové vysílání nikdy nepřišla, musel Michel Fleischmann často vše řešit na koberečku. „Musel jsem vysvětlovat, že jde o nadsázku,“ prozradil. Pokorný pak také vzpomínal, jak s Hezuckým udělali parodii na BH 90210. „Paťák, když říkal blbý fóry a sprostý fóry, tak to podal tak, že to vyznělo jako jemnej fór.“
Tato dvojice také odhalila zajímavý vtip, který o sobě Hezucký rozhlašoval. „Tvrdil, že je pravděpodobně synem Delona. Ta podoba je tam jasná. Teď se nahoře možná potkali.“
- 3.
Ondráček se nestihl rozloučit
Kromě Pokorného přišel také druhý člen někdejšího dua Těžkej Pokondr, Roman Ondráček. Bývalí parťáci se vůbec nebavili, ale Roman s úsměvem vyprávěl o Patrikovi a promluvil o tom, kdy se viděli naposledy.
„Když byl zdravej, viděli jsme se, byli jsme v centru v thajské restauraci, bylo to na pohodu. Ale mrzí mě, že jsem se s ním nemohl rozloučit v nemocnici, to jsem nestihl kvůli rádiu,“ přiznal.
- 4.
Píseň od kolegyně
Samotný smuteční obřad zahájila extrémně silná chvíle. V síni strašnického krematoria totiž zazněla píseň Už z hor zní zvon. Skladba, kterou u nás proslavil Karel Gott, ovšem tentokrát v živém provedení. Zazpívala ji totiž kolegyně Hezuckého Katka Říhová. Nádherně procítěný projev, a tak ani jedno oko v síni nezůstalo suché.
- 5.
Troubení do nebe
Kdo nedostal pozvání, mohl se dívat na rozloučení na velkoplošných obrazovkách před krematoriem. Myšleno však bylo i na všechny ty, kdo zrovna neměli čas a seděli za volantem. Ti dostali za úkol, aby přesně v 14:30 začali troubit klaksony ve vzpomínce na zesnulého Paťáka. „Dejte si budík na 14:29. A pokud budete tou dobou v autě, ve 14:30 zatrubte. 🚗🔔 Na vzpomínku Patrika Hezuckého,“ zněla výzva moderátorů Evropy 2. A skutečně, o půl třetí troubili snad všichni… Snad to bylo slyšet až tam nahoru…
- 6.
Ministr spojů
Ač Patrik již není mezi námi, jeho hlas s námi ze záznamu zůstává navždy. Zazněl i na posledním rozloučení, a to včetně vulgarit. „Normálně naším úkolem je se spojit, vole, udělat něco velkýho. Ale bez p**ele. Kolikrát jsme se takhle sešli za celou dobu a jako se sblížili, vole, s celou partičkou, víš? Nechci tryznu, tryzna je na p**u. To není ten účel. Účel je spojení. Jsem z ministerstva spojů.“
Hezucký takto promlouval ke světu již ve chvíli, kdy byl nemocný. Jistě by byl rád, že se mu podařilo, ač posmrtně, spojit tolik kolegů a lidí obecně. Posléze hlas Patrika zazněl ještě v rámci pozpěvování si italské písně. Tu mu pak ještě celou zahráli.
- 7.
Výjimečná sestava
Jediným proslovem na pohřbu Hezuckého byl pověřen jeho kolega, moderátor Libor Bouček. „Milá Nikolo, rodino, drazí příbuzní, milí přátelé, spolupracovníci, kolegové a kamarádi. Je mi naprosto jasné, že většina z nás měla úplně jinou představu adventního setkání, než jaké prožíváme dnes odpoledne,“ pronesl v úvodu řeči.
„Myslím, že se mnozí na chvíli zastavili a pár sekund sledovali tuhle výjimečnou společnost – sestavu, kterou byl schopen dostat na jedno místo jen on,“ navázal na předešlá slova samotného Hezuckého.
- 8.
Vtípek se vstupným
Bouček se také zamýšlel nad tím, jak by to vypadalo, kdyby se pohřbu mohl zúčastnit i sám Hezucký. „Možná vás napadlo, co by tomu všemu tady a teď řekl. Nejspíš by se zasmál, pokynul, srdečně pozdravil a s potutelným úsměvem se kochal tím, co se mu znovu podařilo spojit. A s velkou pravděpodobností, hraničící s jistotou, by začal uvažovat nad tím, jestli se přece jen nemělo vybírat vstupné.“
- 9.
Vzkaz vdovy a syna
Ač mluvil jen Bouček, odevzdal i vzkaz, který si připravila vdova Nikola. „S obrovskou láskou chceme s Oliverkem říct, že náš manžel a tatínek byl člověk, který nám dával jistotu, klid a pocit domova. Jeho láska, upřímná, hluboká a vždy přítomná, byla tím, co nás drželo pohromadě. I když nám teď chybí víc, než dokážeme říct, jeho láska v nás zůstává a bude nás provázet celý život.“ Jednalo se rozhodně o jeden z nejsilnějších momentů vůbec.
- 10.
»Šulin« Bouček
Bouček odhalil i zvláštní oslovení, kterým ho Patrik častoval. „V každém z nás dokázal Patrik vyvolat iluzi, že jsme kamarádi, ti nejlepší. Třeba, když mi říkal láskyplně šuline. K jeho stolu rádi sedali všichni. V jeho přítomnosti se mazaly rozdíly a mizely banální starosti. Dokázal spojit rozdělené. Koukněte se, vedle koho sedíte. Takovou kombinaci byste možná ani nečekali,“ vtipkoval.
- 11.
Poslední taneček
„Jediným naším skutečným majetek je čas. Jen nevíme, kolik ho máme. Nejdůležitější jsou pouta. Vazby musíme upevňovat, zušlechťovat, hýčkat. Musíme se setkávat víc. Protože Patrik Hezucký opravdu byl ministr spojů. Teď už by mě neposlouchal a mával by na pozdě příchozí,“ pokračoval Bouček.
Ten také v závěru poprosil, aby se smuteční hosté zdrželi osobních kondolencí. „Rodina si váží vaší přítomnosti a nechce sebe ani vás vystavovat dlouhým kondolencím, proto se jich zdržme. Zavřete oči a vybavte si alespoň jednu společnou chvíli s ním. Jednoho dne se s ním všichni znovu setkáme. Sbohem, kamaráde.“ Poté nechal pustit písničku Take On Me, protože na ni vždy Hezucký tančil, i když vsedě. „Tak zazní i dnes, při příležitosti tance posledního,“ dodal.