18°C
Františku, vaše léto bylo hodně koncertní. Jaké písničky hrajete?
F: „Léto bylo hodně nabitý a jezdím sám. Hraju hlavně starší písničky od roku 1972 až do roku 1996. Jsou mezi nimi hitovky a zároveň i písně, který jsou míň známy, a samozřejmě na závěr přidávám tři nebo čtyři písničky od táty.“
V létě to byly dva roky, co váš tatínek odešel. Je nějaký zážitek s ním, který si nesete životem?
F: „Toho bylo spoustu. Táta měl rád srandu a myslím, že jsem po něm ten humor zdědil. Rád vzpomínám na společný koncert s ním a s Vojtou a Milanem Plechatým. To je jedna z nejhezčích vzpomínek.“
Honzo, váš synovec František je tátovi velice podobný. Jaký je to pro vás pocit?
H: „Když ho vidím na pódiu, často mi připadá, že na mě mluví brácha! Franta se projevoval neuvěřitelně krásně a přestože byl přísný a vypadal, jako že moc humoru nemá, tak když otevřel pusu a začal zpívat, někdy mě to až dojímalo. To samý mám i teď s jeho synem. Najednou cítím, že tam ten brácha zase je...“
Budete spolu vystupovat?
F: „Čeká nás společné vystoupení devátého září na festivalu Trampské Pikovice. Chtěli bychom také pětadvacátého října na společný koncert do Litoměřic.“
H: „Víceméně záleží na tom, jaký bude moje zdraví, protože šestasedmdesát let je hodně. A víte, co už jsem všechno projel? Těch tisíců kilometrů... Ale jak říkal Petr Novotný: Jediná výmluva, že nepřijedeš na Strahov, je smrt... A když zemřeš, tak ten koncert bude ještě krásnější – pamatuj si to!“
Františku, jak se na spolupráci s Honzou těšíte?
F: „Je to pro mě čest, protože mi dává zpětný vazby na písničky, lekce zpěvu, vyslovování... Pro mě to strašně moc znamená a těším se, až vyjdeme.“
V březnu jste představil projekt Z Toronta až na Strahov, kde zaznívají ty nejkrásnější »Nedvědovky «. Která z nich je vaše nejoblíbenější?
F: „Je tam spousta nádherných písniček, ale já mám nejradši Tramp.“
H: „Ta je ode mě!“
Zkouška Nedvědů Jakub Poláček
