Veronika Žilková chová psy, kočky a má i koně: Kocouři mi ukazují, co je mužské ego!
O Veronice Žilkové (65) se ví, že má velké srdce a vychovala šest dětí – kromě čtyř vlastních i dvě adoptované. Už méně se tuší, že domov u ní postupně našlo i několik desítek zvířat!
Veroniko, vy máte díky počtu dětí domácnost, ve které se stále něco děje. Je to tak i u vašich zvířecích miláčků?
„Právě teď jsem hledala na internetu sprej. Máme doma dva psy a dva kocoury a nastal boj o to, kdo vede tuhle smečku. Navzájem si čůrají do pelíšků. Už hledám třetí sprej, abych kocoury odpudila od psích pelíšků a psy od kočičích. Takže každý den pořád dokola peru. A je to zvláštní – když kocoura vyhodím ven, otočí se před skleněnými francouzskými dveřmi na zahradu a načůrá mi přímo na ně. Každá holka, která by se chtěla vdávat, by si měla pořídit kocoura a psa zároveň, aby zjistila, co je to mužské ego. Za celý svůj život jsem nepotkala takové machry, jako jsou moji kocouři a psi!“
Jaké pejsky máte?
„Mopse, mám psa a fenku. Dokonce spolu měli tři štěňátka. Jsem hrozně ráda, že jsem jim to umožnila. Všechna tři štěňata jsou v dobrých rodinách a v dobrých rukách. Pořád je sledujeme, posíláme si fotky. Už jsou jim vlastně dva roky, narodily se šestého prosince. Když se štěně narodí v rodině, mám pocit, jako by to byla moje vnoučátka. A kontroluju, jestli se o ně náhradní rodiče dobře starají! Měla jsem už různá plemena, ale mopse můžu vážně doporučit.“
Vy ale nemáte jen psy a kočky…
„Ještě máme koně, což je úplně nejnáročnější zvíře. Je největší a vyžaduje každodenní péči. O něj se ale stará moje dcera Kordula, která na něm jezdí, závodí a pečuje o něj. Pejsek je proti koni zlatý.“
Chovala jste zvířata od dětství?
„Když jsem byla malá, zvířátka jsem mít nemohla. Dnes máme kočičí záchody a kočka i pes se berou jako bytoví mazlíčci, ale dřív to tak nebylo. Kdo neměl zahradu, ten v bytě zvířata nechoval. A my měli byt na Smíchově. Prvního psa jsem domů přivedla tatínkovi, když mi bylo sedmnáct a už jsme se přestěhovali. Dozvěděla jsem se, že v jednom opuštěném domě, kde pravděpodobně umřel majitel, týrají zvířata a je potřeba si je rozebrat. Přivedla jsem domů českého fouska. Tatínek strašně vyváděl a já říkám: „Ale my už přece máme tu zahradu!“ Z psa se pak stal, jak říkal tatínek, jeho nejlepší přítel. Od mých sedmnácti už jsme měli u rodičů psy pořád. A pak naším domem prošly různé kočky a různí psi – toulali se, utíkali, byli nemocní, umírali... Za svůj život jsem měla, troufám si říct, tak třicet zvířat.“
*Dávala jste jim česká jména, nebo exotická?
„Náš kocour se jmenuje Blueberry Ondra – jméno mu vybrala vnučka Mia. Blue, protože má modré oči, a Blueberry... myslela si asi, že se tak říká modrým očím, byla ještě malá. A Ondra se jí líbil ve školce, tak z toho byl Blueberry Ondra. Kocour, kterého mám po synovi Cyrilovi, co je dlouhodobě v zahraničí, se jmenuje pan Sebastian Ťapinka. A moji mopsové se jmenují Coffee a Happy – jednoho má vnučka a jednoho dcera. Říkáme jim „Šťastný Kafe“, Happy Coffee. Měla jsem ale i kocoura Mikeše, psa Bena, Cézara... A jednou jsme udělali velký podvod na Stropnickém. Chtěli jsme kocoura, ale on ho nechtěl. Tak jsme mu řekli: „Ale on se jmenuje Cyrano, jako tvoje role v divadle!“ Stejně se u nás ohřál jen čtrnáct dní, pak nám ho někdo ukradl.“
A čím je krmíte? Kupujete granule a konzervy, nebo vaříte?
Kombinaci všeho. Mám i spolupráci se značkou Fitmin... Našla jsem si je na internetu. Jsou z Orlických hor, z Helvíkovic u Žamberka, kde jsme měli chalupu. Dělají krmiva pro psy, kočky i koně. Jsem z nich nadšená. Už náš druhý kůň se zranil a správná výživa je extrémně důležitá. Jejich výživář přijel a pomohl nám koně dostat do kupy. Trvalo rok, než se uzdravil. V různých fázích musel dostávat různý poměr živin. Kdyby dostal moc ovsa, byl by divoký, i když měl mít klidový režim. U koní je krmivo obrovsky důležité.“
Nejen u koní!
„Samozřejmě. Třeba Blueberry Ondra – to je bengálská kočka. Bengálskou kočku nikomu nedoporučuju, syn Vincent má taky jednu. Museli jsme kvůli nim zvýšit ploty. Máme režim, že jeden den jde na zahradu jeden a druhý den druhý, protože se rvou do krve. Bengálská kočka není úplně rodinné zvíře, pokud s ní nejste čtyřiadvacet hodin doma. Tento kocourek měl v mládí těžké průjmy a záněty střev, vypadalo to, že ho budeme muset utratit. A Fitmin má speciální krmivo s dýní, ze kterého se neuvěřitelně dostal. A teď mě zlobí a čůrá všude! Mám je ráda, protože to jsou srdcaři. Není to žádná zahraniční firma, která tam sype moučky, ale česká firma z podhůří Orlických hor. Mají vlastní krmiva a spolupracují se spřátelenými farmami z okolí. Pomáhají mladým jezdcům na koních, sponzorují soutěže pro děti a zachraňují zraněná zvířata.“





















Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.