Jak vznikl nápad šít vzpomínkové věci z oblečení po zesnulých dětech či dospělých?
První vzpomínkoví muchláčci vůbec nevznikli z oblečení po zesnulých. Začalo to úplně obyčejně. Doma na půdě jsem měla odloženou krabici oblečení po mých dětech a bylo mi líto ji jen tak nechat ležet. Napadlo mě ušít z těchto maličkých věciček muchláčky, aby jim zůstala krásná vzpomínka na jejich dětství. Tak vznikli moji úplně první vzpomínkoví muchláčci.
Myšlenka šít z oblečení po lidech, kteří už mezi námi nejsou, tedy přišla až později?
Poté, co zemřela moje nejlepší kamarádka Katka. Když jsem chodívala na návštěvu k její mamince, pokaždé jsme se dostaly ke vzpomínkám na Katku. Byly tam slzy, bolest a obrovská prázdnota, která tam zůstala. Tehdy mě napadlo, že bych její rodině mohla vrátit alespoň kousek objetí. Něco, co by mohli držet v náručí a co by jim ji každý den připomínalo. Tak vznikl první vzpomínkový muchláček ušitý z oblečení po člověku, který tu už nebyl. Dodnes si pamatuji, jaké silné emoce ve mně vyvolal. A právě video s tímto muchláčkem se stalo mým prvním virálním videem.
Myslím si, že lidé v něm necítili jen ušitou hračku, ale zejména příběh, lásku a vzpomínku. A právě tehdy jsem pochopila, že moje práce může lidem přinést mnohem víc než jen ručně ušitý výrobek – může jim přinést pocit, že jejich blízký je jim alespoň na malou chvíli opět nablízku.
Když ty věci šijete, prožíváte asi pocity velmi silné pocity. Věřím, že to někdy vůbec není lehké…
Ano, je to pravda. Ne vždy je to jednoduché. Každý balík, který ke mně přijde, v sobě nese vlastní příběh a svou vlastní energii. Nikdy dopředu nevím, co mě čeká, dokud ho neotevřu. Někdy jsou to slzy dojetí, jindy obrovský smutek.
Co vám při vaší tvorbě pomáhá?
Nejraději mám, když mi zákazníci k oblečení přiloží dopis. Když mi popíší člověka, kterého už u sebe nemají, nebo mi napíší vzpomínky na své děťátko. Díky tomu se dokážu mnohem více vcítit do jejich příběhu. Mám pocit, jako bych toho člověka alespoň trochu poznala, a i podle toho potom vybírám jednotlivé kousky oblečení a skládám je do výsledného výrobku.
Velkou poctou je pro mě i to, když mi lidé dají volnou ruku. Už při rozkládání oblečení na stole se mi v hlavě začíná rodit představa, co by z něj mohlo vzniknout. Každý výrobek skládám tak, aby co nejvíce vystihoval člověka, na kterého má navždy vzpomínat. Zároveň je to však i obrovská zodpovědnost.
Bojíte se, abyste dostála svému úkolu?
Při této práci není prostor pro omyl. Když látku jednou odstřihnu, už ji nikdy nevrátím zpět. Proto si každý střih, každý detail i každou kombinaci velmi důkladně promyslím. Chci, aby výsledek nebyl jen pěkný, ale aby měl duši. A právě to je na mé práci nejkrásnější.
Není to jen o šití. Je to o důvěře, kterou do mě lidé vkládají, když mi svěří to nejcennější, co jim po jejich blízkých zůstalo. Dodnes mě nesmírně těší, že každý jeden výrobek přinesl svým majitelům radost, dojetí a pocit, že jejich milovaný člověk je jim opět alespoň na malou chvíli nablízku.
Jak už bylo zmíněno, vaše práce je velmi kreativní činnost a asi i velká výzva…
Ano, kreativita je při mé práci asi to nejdůležitější. Hodně lidí si myslí, že vzít oblečení a ušít z něj muchlána, je jednoduché. Pravda je však úplně jiná. Někdy sedím nad jednou objednávkou i několik dní a jen přemýšlím, který kousek kam patří a co s čím zkombinovat. Ne každý materiál je vhodný na šití muchláčka, proto musím velmi citlivě vybírat, co použiji. Velkou roli hrají i barvy, vzory či samotné detaily na oblečení.
Zajímavé však je, že někdy stačí oblečení rozložit na stůl a v té chvíli přesně vím, jak bude výsledný muchláček vypadat. Jako by mi to napovídal můj vnitřní hlas. Při této práci se řídím nejen zkušenostmi, ale i srdcem a intuicí. Myslím si, že právě proto nejsou moje výrobky jeden jako druhý. Každý vzniká úplně jinak a každý v sobě nese jedinečný příběh. Chci, aby výsledek nebyl jen pěkný na pohled, ale aby v sobě nesl jemnost, úctu, lásku a vzpomínku na člověka, kterého má připomínat.
Plyšák jako vzpomínka na manžela
Na Silvii se s prosbou o vytvoření vzpomínky na svého zesnulého partnera Juraje (†49) obrátila také paní Viktória. „Pro mě a mého syna to nebyla jen obyčejná zakázka, ale velmi emotivní vzpomínka na mého manžela. Bubeli nám vytvořila nádhernou památku, které si velmi vážíme a která má pro nás obrovskou citovou hodnotu. Když plyšáky držíme v náručí, jako by byl aspoň chvíli s námi. A to je dar, který má pro nás nevyčíslitelnou hodnotu,“ popsala pro Blesk.cz Viktória.
