Díky výjimečnému citu pro detail a trpělivosti, vytvořil nadšenec unikátní sbírku hornin, minerálů a zkamenělin. Její část mohou lidé obdivovat na zámku v Kuníně a další vzorky jsou vystaveny i v Národním muzeu v Praze.
„Když jde člověk po poli nebo po louce a vidí na zemi zablácený kámen, vůbec netuší, jakou nádheru může skrývat uvnitř. Já už to poznám,“ usmíval se Bronislav a v ruce obracel památku na lovce mamutů – pazourek. Ten sem dotáhl ledovec ze Skandinávie. Může být starý i stovky tisíc let.
Kameny sběratel miluje od dětství. Vyrůstal u pískovny zvané Hliník v Kuníně, kde se těžila surovina pro místní cihelnu. Jako malý kluk tam neustále hrabal a kopal.
Také četl dobrodružné knihy o zlatokopech, není tak nečekané, že vystudoval geologii. Mnohé své nálezy poskytl odborníkům k dalšímu výzkumu. Právě za tuto spolupráci přišla nečekaná odměna.
Dal jméno rybě
„Kamarád mi napsal, že po mě pojmenovali zkamenělou rybu. Mám radost, že můj koníček má smysl, když se jím pak zabývají profesionálové,“ řekl s hrdostí.
Sběratelství ale není jen o vědě. Je to i životní styl. „Když nesbíráte, koukáte před sebe. Když sbíráte kameny, koukáte pořád do země,“ přiblížil Novosad.
Přiznal, že to mělo vliv i na rodinné výlety. „Manželka říkala: Tam ne, tam jsou šutry a ty budeš zase hledět do země,“ podotkl.
Nejcennější je příběh
Za desítky let prošel pole, louky i lesy a v rukách držel desetitisíce vzorků. Někdy jde cíleně za konkrétním nálezem, jindy o kámen jen zakopne. Každý má ale svůj příběh.
„Ten nejcennější kámen? To se nedá říct. Skoro každý je top. Ne vzácností, ale tím, s kým jsem ho našel a co jsme při tom zažili,“ vysvětlil.
Jednou prý dal vzorek sušit mezi okna a manželka ho nechtěně zavřením rozbila. „Kámen je pomíjivý. Ale zážitek z jeho nálezu mi nikdo nevezme,“ dodal sběratel.
„Dědkologie“ a kronika krajiny
V posledních letech se pan Bronislav věnuje „dědkologii“ – osudům sběratelů a jejich sbírek. Dokumentuje, co po nich zůstává, a snaží se, aby sbírky nezmizely zapomenuté ve sklepích.
„Mám radost, když mi sbírku někdo pochválí. Snažím se ji pořád obměňovat,“ uvedl muž, v němž se mísí kus badatele, kus dítěte i kus kronikáře krajiny.
„Vztah k přírodě bych chtěl předat vnukům. Aby věděli, že v dlani můžou držet miliony let historie,“ uzavřel pan Bronislav.
VIDEO: Libor Hajda (64) z Bruntálska má unikátní sbírku historických praček.
