Stovky hodin proto strávila badatelka ze zámku Nová Horka na Novojičínsku v zaprášených matrikách Moravy a Slezska, aby vyhledala rodičky, jejichž jména přežila jen jako poznámka na okraji:
Anna, manželka toho a toho. Žádný příběh. Jen smrt u porodu. „Z toho je patrné, že historii psali muži,“ uvedla badatelka, která se rozhodla tyto ženy alespoň dodatečně uctít.
Každou, která zemřela při porodu, si zapisuje jménem a doplňuje k nim alespoň nějaká data, když je vypátrá. Třeba, že dotyčná byla švadlena. Už jich má kolem tisícovky.
Nejtěžší hodina
„Porod byl tehdy nejtěžší hodinou ženského života. Nešlo jen o bolest, ale o neustálou hrozbu smrti. Například bakteriální infekce horečka omladnic přicházela náhle. Třes, vysoká teplota, bolest břicha a pak konec. Často právě ve chvíli, kdy se matka radovala z narození dítěte,“ líčí historička Sabina Máchová.
Ženy navíc rodily mnohem častěji než dnes. Těhotenství zaručovalo brzku pracovní sílu a také pokračování rodu. Dětská úmrtnost byla ale vysoká, proto bylo potřeba mít dětí hodně.
Žen u porodu neumíraly desítky procent, jak si lidé myslí, ale jen zhruba půl až jedno procento. Tisíce dalších ale nepřežily infekce po potratech.
Nejsou rozmazlené
„Dnešní ženy nejsou rozmazlené, když chtějí rodit s někým, komu důvěřují. Dělaly to tak vždycky. Jen dřív za zavřenými dveřmi, bez anestezie, bez antibiotik a bez jistoty, že přežijí. Porod nebyl zázrak. Byl to boj,“ doplnila historička.
Porodní báby byly klíčové. Bez nich by ženy rodily úplně samy. Některé byly zkušené a vážené, jiné fušerky bez vzdělání. „Stát chtěl pořádek, ale nechtěl platit a tak se hádalo, kdo jim uhradí kurzy, zkoušky a diplomy. Výsledek? Obce buď bez porodní báby, nebo s bábou bez zkušeností,“ podotkla historička.
Doba ranhojičů
Do porodů se v 19. století postupně začali cpát i muži – ranhojiči. „Když se dítě zaseklo, řešení bylo brutální: Rozřezat plod a vytáhnout ho po částech. Matka často stejně zemřela,“ popsala Máchová. Zvláštní kapitolou byly rituály. Nouzový křest se někdy prováděl ještě když byl plod v děloze.
Období strachu
Žena po porodu ležela v koutě, přikrytá plachtou. Šestinedělí bylo obdobím strachu. toto období bylo opředeno řadou pověr. Nesměla bosa na trávu, nesměla ke krávě, protože „by jí uškodila“. Jednou nohou v hrobě, tak se o ní mluvilo. Přesto často vstávala po pár dnech. Musela. Děti, hospodářství. Nikdo se neptal, jestli má sílu.
VIDEO: Takhle jsem rodila U Apolináře: Maminka se podělila o svou zkušenost.
