Paní Marto, vy ještě nejste očkovaná proti covidu, že jste tak ostražitá?

„Ještě úplně ne. Čekám na čtyřiadvacátého března, kdy mi mají píchnout druhou vakcínu, a mám docela strach. Moje známá mě strašila, že po té druhé injekci musela na kapačky. A to bych tedy opravdu nerada!“

A co vaše osteoporóza? Kvůli velkým bolestem jste přestala točit pořad Chcete mě? v terénu.

„Po těch injekcích do kolen je to mnohem lepší. Chodím, jezdím autem, je to jakž takž. Teď jsem ale zase nahluchlá. Neslyším na pravé ucho. To už se mi ale jednou stalo, tak snad to bude dobrý. Pořád už teď se mnou něco je.“

Jak daleko jste s knihou, ve které chcete svůj život a vše, co s ním bylo spojené, popsat svýma očima? Už půjde do tisku?

„Zbláznila jste se? Není dopsaná. Píšu ji v ruce a potom mi to musí přepsat dcera do počítače. Ta jediná to po mně přečte. Mám už toho dost, ale hotové to zdaleka není. Není vůbec čas.“

Čas? Vždyť jste pořád doma. Kdy jindy to chcete napsat než teď?

„Vám se to řekne. Třikrát denně