Vy jste tím, co děláte, úplně odbočil od své původní dráhy. Původně jste vystudovaný učitel se zaměřením na biologii a chemii.

To máte pravdu. Dokonce jsem dva roky opravdu učil. Já měl už tak nějak od dětství nalajnováno, že ze mě jednou bude nějaký genetik, botanik, prostě pan doktor Větvička. (směje se) Ne že by mě k tomu tlačili rodiče, vybral jsem si to v podstatě sám. Už jako kluka mě totiž hrozně bavil Receptář s Přemkem Podlahou, hlavně všechny ty botanické kuriozity, to, co lidi podomácku dokážou vypěstovat. Byl jsem vždycky tak trochu jiné dítě…

Jak jiné?

Prostě jiné, což mi asi trochu zůstalo dodnes. (směje se) Místo toho, abych třeba šel se spolužáky hrát po škole fotbal, tak jsem zachraňoval květiny od popelnic a doma pak křížil difenbachie podle tipů z Receptáře. Takže jsem se odjakživa viděl někde v subtropickém skleníku, kde povedu výzkumy. Život mě ale nakonec zavál úplně jinam.