Češi pijí vodu zamořenou kousky plastů, zjistili vědci. Hrozí nám otrava či nemoci?

Informace o obsahu plastů v pitné vodě je poměrně nová. Největší rozruch vyvolalo minulý rok zveřejnění testů pitných vod z různých kontinentů, které nedopadly v tomto ohledu dobře. Problematikou se zabýval Evropský úřad pro bezpečnost potravin. 

V zásadě tam jde o rizika dvojího typu. U plastů samotných se obvykle jedná o nějaký polyethylen či polypropylen, ty jsou inertní, tedy s organismem nereagují. Nicméně některé typy plastů mohou obsahovat látky, které jsou známy z jiných kauz. Třeba toxické ftaláty, které jsou zakázané v hračkách, či bisfenol A, který byl zakázaný v kojeneckých lahvích. To už by byl problém. 

V pitné vodě z kohoutku jsou zbytky plastů. Ani čističky nepomůžou, varují čeští vědci

A jaké je to druhé riziko?

Druhé riziko je, že i když třeba ty samotné plasty neobsahují problematickou látku, mohou na svém povrchu vázat škodliviny z okolního prostředí. Může jít o některé typy pesticidů nebo látky, které už jsou dnes u nás zakázané, třeba polychlorované bifenyly.

Jak dopadla studie Evropského úřadu pro bezpečnost potravin?

V obou případech se ukázalo, že podíl mikroplastů ve vodě z hlediska škodlivých látek je opravdu malý v porovnání s jinými zdroji. Pitím přijmete asi jedno procento toho, co je považované za bezpečné. Když sníte například dávku tučného masa nebo zvěřiny, tak dostanete do těla mnohem více škodlivých látek, než z mikroplastů ve vodě. 

Takže je vědecky potvrzeno, že se nemáme čeho bát?

Podle aktuálních poznatků ano, riziko je zanedbatelné. Ovšem to se týká skutečně jen mikroplastů. Co není téměř prozkoumané a o čem se moc nemluví, to jsou částice z oblasti nanoplastů. To jsou ještě drobnější částečky než mikroplasty. Nejsou pouhým okem viditelné, jsou stokrát či tisíckrát menší než průměr lidského vlasu.

V čem by mohly být nanoplasty v těle člověka problematické?

Mikroplasty zůstávají v drtivé většině ve střevech a neputují dál. Ovšem víme, že nanočástice jsou tak malé, že jsou schopné procházet do krevního řečiště a dostávat se různě po těle.

Víme to díky výzkumům například výfukových plynů aut, kde jde o částice z neshořelé či špatně shořelé nafty. Když tyto nanočástice vdechneme, tak se dostanou třeba do krve a z krve mohou putovat do mozku, jater, plic, mohou procházet placentou z těla matky do těla dítěte. Mohou poškozovat stěnu cév, způsobovat změny mozku.

Co se týká nanoplastů, u těch nevíme, co v těle dělají. Ani nevíme, kolik jich třeba ve vodě je, protože se nedají pouhým okem pod mikroskopem zjistit, a nevíme, co se s nimi děje po spolknutí dál.

Delikatesa s chutí rakoviny. S mořskými plody sní lidé až 11 tisíc kusů plastů

Plasty nejsou obsažené jen ve vodě. Již dříve vědci potvrdili, že je kvůli znečištění oceánů obsahují i mořští živočichové, které konzumujeme... 

Ano, už delší dobu se ví, že se mikroplasty mohou dostávat do vodních organismů, jako jsou ryby, mušle a podobně. Nejhorší jsou v tomto ohledu měkkýši, tedy mušle, sépie a „vodní žoužel“. Obecně jsou potraviny rizikovější než voda, protože se zjistilo u různých chemických látek, že mají organismy schopnost tyto látky kulminovat. Víme, že když je ve vodě třeba 10 jednotek DDT (organochloridový insekticid, pozn. red.), tak v nějaké rybě můžete mít desítky, stovky či tisíce jednotek DDT.

A podobně by to mělo fungovat i s plasty. Je to dobrý indikátor. Kdyby se jich u živočichů objevilo hodně, dalo by se předpokládat, že by se hromadily i u lidí. Zatím to nicméně vypadá, že i ryby obsahují pro lidský organismus relativně bezpečné dávky mikroplastů.

My Češi jsme na tom v tomto ohledu vůbec relativně dobře, protože ryby a mořské organismy pro nás nejsou významný zdroj potravy. V zemích typu pacifické ostrovy nebo části Afriky to je horší. Mikroplasty u vodních organismů ale představují i jiný problém.

Jaký?

I kdyby se mikroplasty nehromadily v těle lidí, tak ovlivňují zdraví ryb. Jak jsem mluvil o ftalátech nebo bisfenolu A, tak to jsou látky, které napodobují chování hormonů. Víme, že jsou schopné třeba změnit pohlaví ryb. V minulosti se stalo, že se tyto látky používaly na nátěry lodí. V celých oblastech Francie či Španělska se tak přestaly určité druhy ryb množit a vyhynuly tu celé populace, což zruinovalo místní ekonomiku. Máme varování z historie, abychom byli opatrní. V tuto chvíli bych se ale nebál pít vodu s tím, že tam bude pár částeček plastu. 

Lidl, Kaufland i IKEA končí s plastovým nádobím. Od kdy už nekoupíte ani brčko?

Pokud se ale sečte pár částeček ve vodě, pár ve vzduchu, pár v jídle...? 

Celkový součet škodlivých látek už je samozřejmě horší. Látky typu bisfenol A nebo ftaláty najdete třeba doma v prachu, můžou se dostat i na pole, do těla zvířat a podobně. Třeba v domácnosti je z hlediska zdraví opravdu problematičtější to, co vdechujeme. Například ve Skandinávii udělali rozsáhlé studie ohledně podlah z PVC. Zjistili, že děti, které vyrůstají v takovém prostředí - kde se v prachu našlo nejvíc ftalátů - trpí určitými typy alergií či astmatem. Takových studií je velké množství a potvrzují souvislost mezi ftaláty a nemocemi.