Delikatesa s chutí rakoviny. S mořskými plody sní lidé až 11 tisíc kusů plastů

Lidé, kteří pravidelně holdují mořským pokrmům, mohou za jeden rok nevědomky sníst až 11 tisíc drobných částeček plastu. Tento závěr zveřejnili výzkumníci z Ghentské univerzity. Podle nich se sice tělo 99 procent kousků zbaví, ty ale mohou stihnout uvolnit toxiny. Zároveň je otázkou, co se stane s oním jedním procentem, které v organismu zůstane.

„Kam ty kousky putují? Co se s nimi děje? Pohltí je tkáň a tělo na ně prostě zapomene? Nebo způsobují záněty a další věci? A co toxiny?“ ptá se doktor Colin Janssen z vědeckého týmu s tím, že je třeba výzkumy zhodnotit dopady na lidský organismus.

Nebezpečné plasty

Už současné poznatky jsou varovné. „Dopady na lidský organismus sice prozkoumány nejsou, ale jsou prozkoumány dopady látek, které se kvůli problému hromadění plastů v oceánech a poté mořských živočiších dostávají do potravního řetězce včetně tzv. mořských plodů či mořských ryb, které pak jíme,“ popsal Blesk.cz Jindřich Petrlík, vedoucí programu Toxické látky a odpady ve sdružení Arnika. Jde podle něj o látky jako jsou bromované zpomalovače hoření, bisfenol A anebo nonylfenoly.

Pražané loni vyhodili přes 300 tisíc tun odpadu. A třídí pořád stejně

Například u bisfenolu A se spekuluje o vlivu na zvýšení rizika cukrovky, rakoviny prsu, varlat či prostaty. „Některé z látek ovlivňují především fungování hormonálního systému člověka. Bromované difenylétery jsou pak spojovány především s negativním vlivem na nervovou soustavu a vývoj dětí,“ upřesnil Petrlík. Státní zdravotní ústav je v hodnocení opatrnější a opakuje, že vědci musí dopady teprve zmonitorovat. Čímž se například v České republice momentálně nikdo nezabývá, uvedl pro Blesk.cz expert z SZÚ Jiří Ruprich. 

Hrozba z moře na talíři

Jak se plasty do lidského těla dostávají, vysvětluje video nového projektu Sky Ocean Rescue. Projekt se zabývá mimo jiné plastovým odpadem v oceánech. V něm je popsaný již zmiňovaný potravní řetězec. Plasty (ať již láhve nebo třeba igelitky) se totiž v oceánu pomocí vln a slunečního svitu rozkládají na malé kousíčky - menší než pět milimetrů. Ty ve vodě přitahují celou řadu toxinů a chemikálií. Mořští živočichové si je bohužel často pletou s potravou, a tak se snadno dostanou i do žaludku ryb, popřípadě jejich krve či svalů. Stačí pak jedna rybářská loď a mikroplasty skončí na talíři v něčí domácnosti.

Plasty v oceánech jsou samozřejmě nebezpečné i pro samotné ryby, ptáky a další živočichy, kteří je polknou. Vedou k poškození trávicího ústrojí, mohou vést i k úhynu. „Skrytým nebezpečím jsou látky kumulované v plastech, které mají negativní vliv na rozmnožovaní živočichů, jejich imunitu anebo vývoj. Jedná se o látky, které se postupně kumulují v těle a působí až třeba na další generaci potomků,“ popsal odborník z Arniky.

Odborník: Škodí i určité druhy past

Upozornil také na data Kalifornské univerzity, podle kterých se v roce 2015 dostalo do oceánu 4 - 12 milionů tun plastového odpadu. „Střední odhad tedy je 8 milionů tun, což je množství celosvětové výroby plastu v roce 1961,“ okomentoval Petrlík.

Kormoráni zahubili ryby za miliony: Pstruhové druhy mizí z řek

Situace se i přes snahu omezovat například igelitové tašky v obchodech příliš nelepší a predikce nejsou zrovna optimistické. Podle Petrlíka je to dáno i tím, že v rozvojových zemích jsou často skládky odpadů v sousedství vodních toků. V západním světe se zase využívá obecně vysokého množství plastových obalů. 

„Hodně by pomohla podpora vratných obalů na nápoje. V České republice byl připraven v tomto směru zákon, ale skončil v koši kvůli odporu prodejních řetězců. Pomohla by také podpora zatím ojedinělých obchodů, kde si lidé mohou přinést vlastní obal a koupit potraviny na váhu anebo si doplnit zásoby drogistických produktů (šamponů, čistících prostředků apod.),“ navrhl možné řešení odborník. Zakázat by se měly podle něj i tzv. nanoplasty – plastové částečky přidávané například do zubních past. Jinak se totiž jen obtížně zabrání tomu, aby se rovněž dostávaly do moří.