„Hodnoty mají během roku výrazné výkyvy – podle toho, jak migrují prasata. V dlouholetých průměrech je hladina kolem 40 až 50 procent nadlimitních radionuklidů stabilní. Cesium má poločas rozpadu 30 let, takže jsme zhruba v polovině rozpadu této radioaktivní dávky,“ vysvětlil Drápal.

Radioaktivita se na Šumavu dostala po havárii jaderného reaktoru v Černobylu v roce 1986. Radioaktivní mrak se tehdy podle vědců natřikrát přenesl nad Evropou.

Radioaktivní maso nejlépe naložit do láku

Pro člověka radioaktivní potrava není vhodná – může znamenat vznik rakoviny. O riziku lze však podle odborníků mluvit až tehdy, kdyby někdo snědl asi 40 kilogramů kontaminovaného masa za rok. Množství radioaktivních látek v mase lze snížit i způsobem jeho úpravy. Při vaření v tlakovém hrnci se sníží na polovinu, při opakovaném nakládání do láku až o 70 procent.

Lidé nicméně jelenku obecnou najdou v půdě jen stěží. Prasata si ji svým rypákem vyryjí. Nejvyšší nálezy radioaktivity v jejich svalovině proto vědci zjišťují na podzim a v zimě, když se zvířata nemohou nikde napást a potravu hledají převážně v zemi. Potíže s radioaktivitou v mase divokých prasat znají i myslivci na německé straně Šumavy.

Fotogalerie
6 fotografií