Aby přežili, museli pít svou moč. Uprchlíci na moři zůstali bez jídla i vody
Afričtí migranti strávili na otevřeném Atlantiku 35 dní, během plavby dlouhé tři tisíce kilometrů jim postupně došlo jídlo, pak voda a nakonec se jim rozbila i jejich loď. Podle vlastních slov ztráceli naději, že cestu přežijí. Museli dokonce pít vlastní moč, aby přežili. Několik kilometrů od brazilských břehů je zachránili místní rybáři, jejich příběh přinesl deník The Guardian.
Skupinka 25 Afričanů ze Senegalu, Nigérie, Sierry Leone a Guiney-Bissau se v dubnu vydala z ostrovního státu Kapverdy směrem na západ. Mířili za lepším životem a pracovními příležitostmi. Plavili se na lodi dvou Brazilců, kteří jim slíbili, že to bude snadná a rychlá cesta.
„Došla nám voda i jídlo, pak se rozbil motor lodi a náš katamarán volně unášely proudy Atlantiku,“ popsal cestu jeden z uprchlíků Muctarr Mansaray (27) a dodal: „Nezbývalo nám nic jiného než se modlit.“
„Loď byla dost malá, skoro jsme se tam nevešli. Byli jsme zoufalí, někteří zkoušeli pít mořskou vodu, to ale bylo ještě horší. Pak jsme pili vlastní moč, jinak bychom nepřežili,“ vysvětlil Mansaray. Na uprchlickou loď narazili brazilští rybáři zhruba 128 kilometrů od pobřeží.
„Že přežili, je zázrak“
„To, že přežili, je v podstatě zázrak. Podmínky, v jakých byli nalezeni, byly šílené,“ uvedl Luis Almeida, šéf imigrační policie ve městě São Luís.
„Na dvanáctimetrovém katamaránu nebyla žádná kajuta, kam by se mohli schovat před sluncem. Muži byli dehydratovaní a značně dezorientovaní, někteří měli silné potíže se zrakem. Jejich sítnice byla příliš dlouho vystavená přímému slunci,“ popsal stav Afričanů.
Almeida dodal, že se s africkými uprchlíky sem tam setkají, ale nikdy jich nepřiplulo tolik najednou. Oznámil, že dva Brazilci, kterým loď patří, byli zatčeni a obviněni z pašování lidí a propagování nelegální imigrace.
Mansaray pochází se Sierry Leone, kde v hlavním městě Freetown studoval obor vědy a techniky. Nebyl však schopný platit poplatky za studium, musel školy nechat a najít si práci. „Potřeboval jsem peníze, jinak bych přišel o bydlení. Začal jsem opravovat telefony, říkali mi mobilní doktor,“ řekl novinářům z britského listu The Guardian.
Cesta za lepším životem
„Můj kamarád studuje v Brazílii, řekl mi, že tady bych mohl dokončit školu zadarmo. Když se mi naskytla šance, nasedl jsem na loď a vydal se sem,“ vysvětlil, proč se rozhodl uprchnout do Brazílie. Cesta ho vyšla na 15 tisíc korun a na pašeráky prý narazil náhodou. „Potkali jsme se na ulici, řekli mi cenu a délku plavby. Za 22 dní jsme měli být na místě,“ zmínil.
„Velikost lodi mě překvapila. Ptal jsem se jich, jestli nás vůbec uveze a jestli je bezpečné vydat se přes Atlantik,“ řekl Mansaray. „Říkali, že ano. Sebral jsem odvahu a nastoupil. Když se nám rozbil motor a loď jen tak plula po hladině, bál jsem, že tam umřeme,“ uvedl také s tím, že ostatní za cestu zaplatili mnohem víc, protože jim Brazilci slíbili jídlo a pití.
Ryby, moč a dešťová voda
„Vzal jsem si svoje do batohu. Veškeré potraviny nám ale došly během deseti dní. Někdy se nám podařilo chytit rybu, vařili jsme je na palubě,“ vyprávěl Mansaray. „Pak přišla bouře a pršelo, dešťovou vodu jsme nachytali do nádob a měli jsme na pár dní co pít. Mám pocit, že pokud by nás nenašli, začali bychom jeden po druhém umírat,“ řekl Mansaray. Společně s ostatními je pod dohledem lékařů. Imigrační úřad je prozatím ubytoval v tělocvičně v São Luís.
„Každý z mužů má příbuzného nebo známého žijícího v Brazílii, podle vlastních slov prchali před bídou,“ uvedl Jonata Galvão z ministerstva pro lidská práva. Imigrační úřad nyní pro uprchlíky hledá vhodné řešení. „Nejsme zločinci, jsme pilní a pracovití. Nepřijeli jsme dělat problémy, ale pracovat a studovat. Snad nám ministerstvo pomůže,“ doufá Mansaray.
