Bývalý šéf svazáků Vasil Mohorita: Sametovou revoluci, Havla i privatizaci připravila Moskva

V našich rozhovorech vystupujete jako zastánce perestrojky, politických změn. Když přišel 17. listopad, měl jste radost?

„Nezapomínejte, že 17. listopad chystala jedna skupina vedení totalitního státu pod vedením sovětských struktur. A že šlo o pokus posílit socialismus, a tedy i totalitní moc, a že jsem jim to svedl z jejich naplánované cesty, s čímž oni nepočítali. Jenom opožděně reagovali a neměli díky občanům, mladým lidem a studentům sílu vývoj předběhnout a usměrnit.“

Kdo byl rozhořčený nejvíc?

„Asi pro Miroslava Štěpána (vedoucí tajemník Městského výboru KSČ v Praze, který během Palachova týdne nařídil zasáhnout proti demonstrantům slzným plynem a vodními děly, pozn. red.) byla největší rána, když zjistil, že je jenom komparz. Že hlavní roli v té hře dal režisér někomu jinému než jemu.“

Jak na situaci reagovaly stranické špičky?

„To, co ony tady těch dvacet let během normalizace dělaly – že si chystaly vlastní lidi a že se jim to vymklo z rukou – dokázalo vystoupení ministra obrany na zasedání v listopadu 1989, který chtěl poslat tanky do ulic. Koneckonců i Jakeš říkal, že to měli řešit jako na pekingském náměstí Tchien-an-men (v Pekingu v červnu 1989 byla demonstrace proti režimu převálcována tanky, pozn. red.). Já tehdy vystoupil a nesouhlasil a jeden z nich mi jen řekl: ‚ty neposlucho‘.“

Bývalý šéf svazu mládeže Vasil Mohorita: Uklízím byty a je mi líp než se soudruhy!

Co si myslíte o Václavu Havlovi? Splnil historická očekávání?

„Myslím, že to bylo jediné správné rozhodnutí, a nezměním na to názor. Ten, kdo to vymyslel, byl velmi chytrý.“

Tedy na ty konspirační teorie o tlačení Havla do čela státu, financování z USA, dohodě se Sověty věříte…

„No samozřejmě.“

Proč zrovna on? Umělců-disidentů tady byly desítky.

„Já si to vždy myslel a on to také předvedl, že k té funkci měl předpoklady. A nejenom k té demokratizaci, ale k tomu mírnému pokroku, jak známe ze Švejka.“

Přistoupím-li na to, že Havla někdo na porevoluční skutečnost připravoval, jak dlouho? A věděl o tom?

„Myslím, že stejně dlouho jako mě.“

To je jako nějaká předurčenost od narození, o které občas mluvíte u sebe?

„Ano, od začátku. A jestli to věděl on, to netuším.“

Jaká byla ta jednání s Havlem a spol. o předání moci?

„To samo jednání bylo formální, to bylo pro tisk. Všechno bylo jasné.“

Listopad 1989: Komunisté a Občanské fórum vyjednávají | Archiv

Šéf svazáků Vasil Mohorita: Před pádem režimu soudruzi intrikařili

Michal Horáček si na tom strašně zakládá, že on a jeho iniciativa vytvořili ten most…

„Už by mohl vědět, že oni do toho byli také vmanipulováni. Poslali je i s Kocábem ke mně na ÚV SSM a začali jsme jednat, řekli jsme si, že to je všechno prima, a bylo hotovo. To byla zase akce těch, co to tady řídili. A myslím, že už to musí vědět i Horáček, když má půl miliardy a umí přemýšlet.“

V první části rozhovoru říkáte, že Havla respektujete, ten jeho životní příběh. Obstál podle vás ve svojí roli?

„Je spousta důkazů, že se toho Havel zhostil dobře. Koneckonců to všechno proběhlo civilizovaně. On samozřejmě mohl udělat jen něco, a když potom nastoupila garnitura těch nových rudých ekonomů, kteří to dělali tak jako v Rusku – tu privatizaci…“

Mluvíte o Václavu Klausovi?

„…s těmi Havel nemohl nic dělat. Ti byli absolutně nezničitelní, nastolili ty svoje ekonomicko-politicko-strukturální vztahy. A ani nemůžete říci, kdo byl, nebo nebyl agent. Agenti jsou lidé, které vůbec nikdo nevidí. Šlo jen o to, že ten proces byl určitě řízen z Moskvy. O tom vůbec nepochybuji.“

Tedy aby vyšel ve prospěch některých?

„Ani o tom nepochybuji. A že to dělala KGB, o tom také nepochybuji. A že to dělala proto, že věděla, že jim to nevyšlo a že musí vládnout jinak. To je šlechta.“

A kdo je tedy teď ten zástupce starých pořádků, který těžil z chaosu po revoluci a má teď vliv?

„Já skutečně po tom dlouhém bádání nemůžu říci, kdo je čí agent, kdo si nakradl a kdo nekradl vůbec. A věřte mi, že jsem se tím natrápil hrozně moc. Já si ani nemyslím, že někdo z těch lidí, těch miliardářů, kteří vystupují na veřejnosti nebo se někde skrývají, tam patří. Ale mnozí z nich jsou určitě pod vlivem lidí, kteří tady z Východu ovlivňují politiku.“

Jak vznikl rozhovor s Vasilem Mohoritou: Žádný vetchý stařík s postupující senilitou

Hodně se v tomto kontextu skloňoval Miroslav Štěpán jako takový velký lobbista-hráč.

„Jak jsem už řekl, já to nevím, můžu si jen myslet a vy si o mně můžete myslet, že jsem blázen. Já si dokonce myslím, že oni se nechali zavřít schválně (Štěpán byl necelé dva roky ve vězení kvůli použití síly proti demonstrantům, pozn. red.). Ty policejní struktury, když je poprvé posadili do vazby, byly přece jejich struktury. Když generála a ministra vnitra zavřeli do kriminálu, tak on byl pro ty bachaře pořád generál. A většině lidí jich bylo v atmosféře té doby vlastně trochu líto. Proč sedí oni, proč ne Jakeš. Já mezi těmi lidmi byl dennodenně, jezdil jsem po republice a na mě křičeli: ty tam patříš, ne soudruh Štěpán. Ale stáli proti mně profesionální intrikáni, hráči všech her.“

Občas zmiňujete Miroslava Šloufa, který byl v SSM a byl dlouho stínem současného prezidenta Miloše Zemana. Znal jste Zemana?

„Se Zemanem jsme kouřili u jednoho popelníku ve Federálním shromáždění, on fajfku, já cigaretu. Ale nezaujal mě. On ani Klaus. Když jsem tehdy do médií řekl, že jsou Klaus a Zeman narcisové, tak jsem hned dostal lekci, protože jsem se asi někomu do něčeho pletl. Mně ti dva připadají jako ti dva písaři ze seriálu.“

Teď uklízíte byty. Nemrzí vás, že se z vás nestala šedá eminence jako svého času Štěpán, Šlouf?

„Co potom tady ze mě ti estébáci udělali, to bylo na tom to nejstrašnější. Jel jsem na pozvání Gorbačova roku 1990 na Krym na dovolenou a byl tam Hans Modrow, poslední šéf vlády Německé demokratické republiky (NDR). A vůbec se mnou nekomunikoval. Využil té klasické endérácké finty, že nemluví rusky, jenom zdravil. Soudruzi z NDR se mnou prostě nemluvili. Já jsem myslel, že mě Václav pošle někam dělat velvyslance, že budu pryč a šťastný, budu se učit, číst si knížky, to, co jsem vždycky dělal. Ale oni se spikli dohromady a já jsem byl najednou nepřítel pro všechny…“