Jak vznikl rozhovor s Vasilem Mohoritou: Žádný vetchý stařík s postupující senilitou

Autor: Radek Lain - 
14. listopadu 2016
21:13

Na přelomu tisíciletí se po něm slehla zem. Problesklo jen pár informací z jeho soukromí, vesměs střípky o jeho strmém společenském pádu. O tom, že se rozvedl. Že myl nádobí v restauracích v Británii. Že jezdil sbírat jablka na plantáže do Španělska. Že dělal řadového zaměstnance v Tescu. Že skončil na pracáku. Jaký je tedy bývalý šéf svazu mládeže Vasil Mohorita dnes?

„Tenhle život mi vyhovuje,“ spustil hned, jak jsme v restauraci v centru Prahy dosedli ke společnému stolu. Vasil Mohorita, bývalý šéf svazák. Jeden z nejvlivnějších předlistopadových lídrů, jehož zpověď může posloužit jako další svědectví toho, jak komunistický aparát fungoval během 80. let, sametové revoluce a následně i v nově nastoleném kapitalismu.

Neseděl před námi vetchý stařík, u kterého nevíte, zda se jeho myšlení zastavilo kdesi během normalizace, či je znakem postupující senility. Potkali jsme muže, který se v obyčejném triku a džínách a taškou »na cesty« snadno ztratí v davu.

Muže, který uměl využít systém. A který byl následně zneužit. Muže, který na jednu stranu sleduje současné dění a který i na základě svých osobních zkušeností zasazuje současné celospolečenské události do geopolitického kontextu.

Ve stylu »nic se neděje náhodou«. Ani v jeho životě. Otevřeně mluvil o svém vzestupu a roli v systému, opatrně o svém pádu – často používal zájmena JÁ a ONI. K tomu, kdo jsou ti ONI, jsme se ale ani po třech schůzkách, zhruba osmi hodinách osobních rozhovorů a následné e-mailové korespondenci dostávali ztěžka.

Tajné služby? Vojenská rozvědka? Bývalí estébáci či exparťáci ze Svazu socialistické mládeže a vedení ÚV KSČ? Když přece jen došlo na konkrétní jména, většinou ukázal na ty, kteří jsou už mrtví, nebo nemluví, nebo je nikdo nebere příliš vážně.

Chtěl, abychom četli mezi řádky. Potkali jsme ale také muže, s kterým bylo složité držet souvislou příběhovou linii. Přeskakoval z tématu na téma, z něj na další téma, hned na další a další, pak se zase vracel k původnímu, vše prokládal všemožnými historkami.

I to může být důvod, proč neuspěl. Pokud byla jeho životní rozhodnutí stejně těkavá jako jeho myšlenky. Mezi ně totiž patřilo i několik povzdychnutí. Třeba: Já fakt nejsem blázen. Anebo: Nemusíte mi věřit.

Sledujte pořady Blesk Zpráv

Epicentrum S prezidentem v Lánech Ptám se, pane premiére

Redakce Blesk Zpráv pro vás každý týden od pondělí do čtvrtka připravuje pořad Epicentrum s rozhovory na aktuální témata. Kromě toho vám pravidelně přinášíme názory prezidenta Miloše Zeman v pořadu S prezidentem v Lánech a zpovídáme i premiéra Andreje Babiše.

Zobrazit celou diskusi
Další videa
Články odjinud