Praotec Čech byl vrah! Sem utekl před soudem

Tyto dotvořené báje a mýty shrnul Petr Mašek ve své knize Prastaré pověsti české. A výstavu Staré pověsti české podle Aloise Jiráska připravil pro Národní muzeum.

Každý ví, jak na Říp přišel praotec Čech, jak se z oráče Přemysla stal první český kníže nebo co to byla dívčí válka a jak »nevinné panny« zmasakrovaly Ctirada i s družinou. Staré pověsti české od Aloise Jiráska jsou i dnes průvodcem po nejdávnějších dějinách českého národa. „Jenomže Jirásek nemohl čerpat za všech historických pramenů, možná, že je tehdy ani neznal,“ říká Petr Mašek. I proto někdy mohlo být něco opravdu jinak…

I praotec vraždil

Čechové museli ze stepí kdesi mezi Volhou a Černým mořem odejít proto, že vladyka Čech podle kronikáře Dubravia a některých jiných zabil římského vojevůdce Aureola. K soudu nešel a raději »se vší svou čeledí« dosavadní vlast opustil. S největší pravděpodobností se k této příčině pochodu jinam přidružilo i kromobyčejně mohutné přemnožení národa, takže začal hrozit hlad - země nestačila lidi uživit.

Vražda nebo zabití v té době ale nebylo nic zvláštního, první Říman Romulus svého bratra v boji o vládu zabil rovněž. Nicméně smrt význačného vojevůdce Aureola – což je historicky doložená osobnost ze zhruba 4. století našeho letopočtu – mohla mít za následek brutální represe proti všem, a tak naši předci raději odešli do neznáma. Když dorazili na horu Zříp (nikoli Říp), z níž »bylo zříti dodaleka, pročež tu stráže drželi«, našli zem úrodnou a jen řídce osídlenou. A dál už to známe – med, strdí, kolonizace a pak i my všichni.

Čarodějnice Libuše

Nejmladší dcera vladyky Kroka Libuše, vládnoucí po jeho smrti, si to u českých mužů rozházela nepřesným soudním výrokem. „Běda mužům, kterým žena vládne“ a „…dlouhé vlasy, krátký rozum“, jak prý reagoval odsouzený, zná skoro každý. I to, že právě tahle epizoda byla důvodem povolání Přemysla Oráče na vladařský stolec.

Kronikáři Dubravius a Paprocký ale píší, že celý proces výběru nového vládce byl trochu jiný, než jak se traduje. Libuše se obávala, aby trůn neobsadil někdo
nehodný. Proto prosadila, aby o knížeti rozhodli ne lidé svojí volbou, ale bohové prostřednictvím jejího věštění. Daniel Adam z Veleslavína soudí, že si vybrala Přemysla proto, že jej znala z let dospívání, kdy oba chodili do literní (tj. duchovní) školy v Budči a že tam vznikla jejich náklonnost.

Faktem je, že legendu o povolání Přemysla na trůn ctily všechny generace českých králů. Pro její stvrzení dodávali zemědělci ze Stadic, Přemyslova rodiště, při každé korunovaci na Hrad plnou míru (cca 10 kg) lískových ořechů. Byly z keře, který prý vyrostl z lískové hole k pohánění volského spřežení poté, co ji nový český kníže vetkl do půdy. Král Karel IV. dokonce majitelům stadického Přemyslova pole za dodávání oříšků odpustil daně.

Ukrutné ženské

Když Libuše zemřela, měl Přemysl věštecký sen. Kronikář Dalimil napsal, že u svého lože spatřil dívku, pijící ze šálku lidskou krev a že mu »zuřivě hrozila«.

Jistá Vlasta, dnes bychom možná řekli první dáma kněžny Libuše, od ní totiž dědictvím obdržela hrad Libín a »všechny své panny, které s ní dlely na dvoře«. Aeneas Sylvius, římský kronikář míní, že Vlasta zpychla, chtěla Přemysla svrhnout a nastolit vládu žen. Lákala je k sobě, loupila s nimi královské sýpky a jiné majetky, zatímco »muže, jinochy ba i pacholátka mordovala. Mnoho mužů bylo nalezeno na svých ložích nožem hanebně vykuchaných «. Letopisec Dubravius dokonce míní, že muži (tedy i Přemysl) Vlastě odváděli daně, jen aby měli pokoj.

Když prý Přemysl zestárl a zvetšel, pozval k sobě Vlastiny vyjednavačky a v tajnosti jim falešně nabídl předání moci. Vlasta vyslala na Vyšehrad asi padesátičlenné poselstvo nejpřednějších dívek k dojednání podmínek. Přemysl se svými věrnými je ale podle kronikáře Dalimila »opili nápoji lahodnými, zneuctili použitím a pak pobili.«

Muži v šatech zavražděných dívek pronikli na Libín, vyvrátili a spálili jej a »ženy tak do věčného poddanství svého uvrhli«.

Protože se tak stalo dávno až pradávno, už to neplatí. Stejně tak, jako možná i další staré či prastaré české báje a legendy. Jenomže měnit něco na jejich obsahu nejde, snad jen se domýšlet, že leccos mohlo být přece jen trochu jinak…