V Hudcově ulici se rozsáhlý Grušův archiv postupně otevře badatelům. Podle Sabine Grušové, vdovy po spisovateli, se pracoviště stane potřebnou základnou pro další výzkum jeho odkazu a díla. Pracovníci muzea momentálně rukopisy, korespondenci, knihy, fotografie a dokumenty třídí, popisují a odborně zpracovávají.

"Archiv obsahuje skutečně obrovský vějíř dokumentů, jeho život byl skutečně tak naplněný, že dokumentů je strašně mnoho," popsal vedoucí centra Zdeněk Drahoš. Gruša podle něj za život prošel mnoha různými rolemi - byl spisovatelem, disidentem, diplomatem. "Ve všech těchto rolích sloužil národu, kultuře a smysluplnému projektu Evropy," uvedl Drahoš.

Podle své dcery Mileny Jabůrkové byl Gruša velkým zastáncem myšlenky evropské integrace jakožto záruky prosperity a stability kontinentu. "Je důležité si jeho odkaz připomínat, mluvit o něm, zprostředkovat ho široké veřejnosti, nacházíme se totiž v období, kdy tento koncept můžeme snadno zničit," řekla novinářům Jabůrková.

Do dnešních dnů získalo Centrum kulturně-politických dějin 16 fondů. Jsou mezi nimi akvizice od spisovatelů Jana Trefulky, Milana Uhdeho, Pavla Kohouta, Oty Filipa, filozofky Boženy Komárkové nebo filozofa a estetika Rogera Scrutona.

Gruša (1938 až 2011) začínal v 60. letech jako redaktor, psal poezii i prózu. Po roce 1970 čelil nepřízni režimu. Podepsal Chartu 77, v roce 1980 získal literární stipendium ve Spojených státech a poté, co byl zbaven československého občanství, se usadil v Německu. Po pádu komunismu vstoupil do diplomatických služeb, byl velvyslancem v Německu a Rakousku, krátce také ministrem školství. Poté řídil vídeňskou Diplomatickou akademii a předsedal Mezinárodnímu PEN klubu.