Byl únorový večer a Brit Nick Foreman byl zrovna na cestě vyzvednout svoji ženu. Protože se po několika dnech vracela ze služební cesty, s dětmi se jí už nemohli dočkat. V rádiu hrála trochu ponurá hudba. "Najednou byli před autem, dítě a za ním šel dospělý. Dupl jsem na brzdu a auto dostalo smyk. Pak už si jen pamatuji jak ve světle reflektorů letí oba vzduchem," popisuje hrůzné okamžiky nehody.

V tu chvíli se Nickovi na několik vteřin zastavil čas. Když se vzpamatoval, vyskočil z auta a běžel ke zraněným. Chlapec, kterého odhadl asi na tři roky, ležel přímo před autem a brečel. Na první pohled se zdálo, že je v pořádku. Ženu náraz odhodil o několik metrů dál. "Netušil jsem, co mám dělat. Hned se okolo začali scházet lidi a nikdo nevolal záchranku." Nick si přes obrovský šok udržel chladnou hlavu a uvědomil si, co je potřeba udělat. Hned se rozběhl pro telefon.

Klidný hlas na druhé straně telefonu se ptal na místo nehody. "Nemohl jsem si uvědomit, kde jsem. Chytil jsem jednoho z davu a vrazil mu do ruky telefon. V tu chvíli se okolo shromáždil už slušný dav. Cítil jsem se úplně neschopný. Nedokázal jsem dělat nic jiného, než dohlédnout na to aby na ně nikdo nesahal a nikdo s nimi nehýbal." Čekání na záchranku se zdálo jako věčnost.

U nehody byl i otec malého chlapce

Děti v autě plakaly. Nick je uklidňoval, že bude všechno v pořádku. Netušil ale, jestli říká pravdu. "Jsi v pohodě?" Ptal se někdo z davu. "Celý jsem to viděl. Nemohl jsi nic dělat. Vběhly ti přímo pod kola," uklidňoval Nicka další. Za pár minut nekonečného čekání přijely sanitky. Záchranáři oba zraněné naložili a odjeli. Nick si šel zatím sednout do auta. Jakmile dosedl, na okénko mu zaklepal neznámý muž. Byl to otec malého chlapce.

"Zeptal se mě, jestli jsem v pohodě. Říkal, že si myslí, že jeho syn bude v pořádku." V tu chvíli se Nick rozplakal. Ze srdce mu spadl obrovský balvan. Uvědomil si, že na nádraží na něho čeká manželka, která si musela nakonec vzít taxík. Policie Nicka odvezla na stanici, udělala test na alkohol v krvi. Všechno bylo, jak má být. Během výslechu mu policista sdělil, že se opravdu nikomu nic vážného nestalo.

Nick byl opravdu bezmocný

Svědci potvrdili Nickovu verzi příběhu. Celé se to seběhlo během několika vteřin. V postranní uličce se tříletý chlapec vytrhl tetě, s kterou byl na procházce a rozběhl se směrem k cestě. Žena utíkala za ním, ale dohonila ho až v silnici, jen pár metrů před Nickovým autem.

Sešlápnout plyn a překročit rychlost dokáže každý. "Díky Bohu jsem nejel rychle, netelefonoval jsem, ani si nehrál s přehrávačem a dokázal jsem zareagovat včas. Najednou ale těch pár bodů za rychlost nevypadalo tak nevinně."