Strašlivá tragédie! Celá rodina Petra Haničince pláče. Hercova vnučka Alice (30) je mrtvá! Pro Haničince to byla poslední a ta největší rána. Boj se životem okamžitě definitivně vzdal. "Tak tohle mě zlomilo. Z toho se už nikdy nevzpamatuju a ani nechci. Byla to tak pěkná, chytrá a hodná holka a zemřela tak strašně a tak mladá," doslova pláče herec. Alice, dcera Alexandry, kterou má Haničinec se svojí první manželkou Štěpánkou Haničincovou, zemřela ve Vídni na náhlé krvácení do mozku. A co víc. Rakousko ji dlouho odmítalo České republice vydat. "Tři týdny ji, chudinku, nechali v mrazicím boxu. To je tak strašný," téměř šeptá Haničinec. Hercova dcera Alexandra si vzala disidenta, a tak žili s Alicí ve Vídni. Haničincova vnučka tam vystudovala ekonomiku, vdala se a krátce poté, co se s manželem rozhodli, že si pořídí miminko, zemřela. "Upadla na schodech a ošklivě se bouchla do hlavy. Okamžitě ji odvezli do nemocnice. Druhý den se jí udělalo sice už líp, domů ji pustit ale ještě nechtěli. Alice bohužel podepsala revers," vypráví zdrceně herec. Jeho vnučka se sama dopravila domů, tam ale přišlo náhlé krvácení do hlavy a manžel ji už našel mrtvou v kaluži krve. "Naposledy u nás byla před pěti lety. Přijela na pohřeb babičky Štěpánky," říká Haničinec a manželka Radka dodává: "Je to snad prokletí. Alice zemřela přesně pět let po Štěpánce." Rodina chtěla Alici převézt okamžitě do České republiky. "Chtěli jsme ji pohřbít doma a uložit vedle Štěpánky. Jenže oni nám ji nechtěli tři týdny vydat. Nevím proč. Údajně stávkovali na prosektuře. Když si ale člověk uvědomí, že někdy se vede boj i o mrtvého člověka, nebylo nám z toho moc dobře. A Alice byla zdravá a mladá holka, takové orgány jsou potřebné," přemítá herec. Nakonec Alici Rakousko vydalo. Ve Znojmě ji zpopelnili. "My jsme ji potom pohřbili ve Vršovicích. To bylo také naposled, co jsem byl venku. Přestalo mě bavit žít a celou zimu jsem nevylezl z domu," netají Haničinec, kterého od té doby manželka s vypětím všech sil už dvakrát posadila na lavičku do zahrady. "Bylo to všechno moc bolestivé. Péťova dcera Saša se na Aliččině pohřbu zároveň rozloučila konečně i s maminkou Štěpánkou," vysvětluje paní Radka. Herec Jan Přeučil, druhý manžel Štěpánky Haničincové, uložil Štěpánčinu urnu, aniž by to sdělil její dceři. "Tak si tam Sašenka Štěpánku pohladila, když vedle ní ukládala Aličku," popisuje paní Radka. S Alicí zmizel v Petru Haničincovi život. Byla jeho sluníčkem...

Haničinec: Radunko, dej sem chlast! Herec tvrdí, že čeká na smrt, ale přitom vyhlíží kamarády Když jsme přijeli do Bratronic na okraji křivoklátských lesů za hercem Petrem Haničincem (74), jeho manželka Radka (55) plela na zahrádce a varovala nás: "Nevím, jak vás dneska přijme. Musíte být trpěliví. Nemá vždycky dobrou náladu." Tak jsme se duševně připravili na mrzutého člověka, který nás asi okamžitě vyhodí, a šli herce pozdravit. "Ale, podívejme se, jací milí hosté nás přišli navštívit. Posaďte se," překvapil nás herec. A jak jinak začít než obligátní otázkou. Tak, co máte dneska v plánu? Petr H.: Nudit se. Já se nudím furt. Mám volno, tak co jiného dělat než se nudit? A nebo si zdřímnout? To jsou ale řeči. Rádi bychom se od vás něco dozvěděli. Jak jste svoji čtvrtou ženu Radku vůbec poznal? Petr H.: Napsala mi před dvaadvaceti lety zamilovanej dopis. Radka H.: To nebyl zamilovanej dopis, ale obdivnej. Byla jsem blázen do Péťova hlasu a do jeho charisma. Popravdě řečeno, jinak se mi moc nelíbil. A jak jste reagoval na Radčin dopis? Petr H.: Odepsal jsem jí a pozval ji, já blbec, do Hrádku nad Nisou. Tam, kde se dělaly přece ty naše vyhlášené šprcgumy. Potkal jsem tam dva kluky, co šli na maškarní. Nafukovali si to a já říkám: Kluci, vy máte ale hezký balónky. A ten jeden se tak na mě podíval a pravil: To je vůl, on neví, že to jsou šprcky. No a dál? No, Radunka přišla příšerně naondulovaná, ale byla pěkná, když jsem si to její tělíčko vošáhl. Měla čtyřky. Nedalo se nic dělat, musel jsem ji na lesní cestě přeříznout. Radka H.: To je strašný, jak to naše první milování nazývá. Péťa tam jel na zájezd s představením. Bylo to naše první rande a od té doby jsme spolu. A vůbec toho nelituju. Já byla tehdy opravdu pěkná ženská, bylo mně 33 let. Čtyři ženy, váš muž byl zřejmě pěkný sukničkář? Radka H.: Ale ne, byl monogamní. Někdy mu jen něco ulítlo, asi tak jako každému. Jak dlouho žijete v Bratronicích? Petr H.: Pět let. Dlouho jsme do těchto míst jezdili. Miluju to tady bezmezně. Je tu úžasná příroda a ty lesy! Patnáct let jsme jezdili na Křivoklát na Pochod Oty Pavla. Jednou jsme takhle přijeli do bratronické hospody a optali se, zdali tu není něco ke koupi. Místní se mohli přetrhnout, aby nám vyšli vstříc a něco sehnali. Radka H.: Ano, to bylo kdysi. Teď se vesničané, až na našeho Lúďu, nepřetrhnou. Péťova sláva pominula, pominulo i kamarádství. Vaše manželka se o vás vzorně stará, milujete ji za to? Petr H.: Ále, štve mě. Umej se, jez, nekoukej pořád na televizi, pojď ven, nepij... Samé příkazy. No řekněte, co je to za život? Radka H.: Nejdřív jsem na Péťu byla samý cukr, a nikam to nevedlo. Teď jsem zjistila, že střídat cukr a bič má bezvadný výsledky. Petr H.: Já se ale pořád nedívám na tu televizi! To mně křivdí. Koukám jen na Sisku, to je jediná věc, nač se dá dívat. A co teda před tou televizí děláte, když se na ni nedíváte? Petr H.: Ho..., čumím do země. Co manželovi vaříte? Radka H.: Vařím mu vlastně celý den. On se náš Péťánek většinou probudí tak v 10 hodin. Dá si polívčičku a páreček. No a protože je cukrovkář, tak za dvě hodiny se už ptá: Co máme k jídlu? A tak mu dám uzený, špenát a knedlík. Jasně, že s pivkem. A tak to jde celý den. Na co se teď těšíte? Petr H.: Že teďka bude hokej ve Vídni. Radka H.: Konečně bude klid! Petr H.: A k tomu mistrovství si dám panáčka vodky... Máte cukrovku. To můžete? Petr H.: Beru takový výborný prášky, takže si ani nemusím píchat ten inzulín. Dva panáky denně mě přece nezabijou. Vodka je lepší než whiska, že? Petr H.: No jé! Kdo to nepochopil, je vůl. Ale mám rád i veltlín. Děti mi ho přivezly ze Šatova. Dovezli jsme vám taky víno. Z Chile. Ale manželka tu láhev před vámi schovala. Petr H.: No vidíte, jaká je... Taky ji mám za to rád jak voštinu v zadnici. Kdy se chystáte projít se zase po zahrádce? Petr H.: Ale jděte do prčic se zahradou, tu už znám. Až ale vyjde sluníčko, s Lúďou pojedeme možná zase do Kladna. Vždycky nás tam pozvou na párek a pivo. Chtěl bych tam jednou pozdravit Jaromíra Jágra, to je můj Bůh, mám ale takový obrovský ostych, že to snad nikdy neudělám. Kouříte prý od 13 let? Petr H.: Ano. To jsem kradl zorky tátovi. Přál byste si, aby vás navštívil někdo z hereckých kolegů? Petr H.: Já myslím, že když budou mít chuť, tak přijedou sami. Když jsem měl sedmdesátiny, tak jsem si tady užil 350 lidí. Tam na hřišti se grilovalo ne sele, ale přímo prase. Ale já z toho měl jen kosti. A Radek Brzobohatý se mě pořád ptal: Kurva, kde máš ten burčák? Ten burčák nepil ze skleniček, ale z půllitru! Toho burčáku jsme tenkrát nechali s Radunkou dovézt na stovky litrů. A budete to zase opakovat? Petr H.: Takhle velký ne. Udělám jim to tady dole v hospodě a tím to zvadne. Rád bych zase viděl Honzu Neckářů, Karla Vágnera, Jožku Černého..., lidi maj ale moc práce. Radka H.: Hloupost. Žádná hospoda. Budeme na zahrádce rožnit sele a popíjet k tomu slivovici. To aby si mohl Péťánek kdykoliv zalízt dovnitř, natáhnout se a odpočinout. Petr H.: Radunko, víš co? Ty si rožni prasátko a já půjdu do hospody. A jak se vlastně, Mistře, máte, na to jste nám pořád neodpověděl. Tak koukejte, mám výhled na hřbitov, já se ale radši koukám támhle na kostel. Jinak, když neprší, to je senzace, to je dobrej den!Všechno je to už ale jenom takové čekání na smrt. Je to ale takové blahodárné čekání. Jednou se prostě neprobudíš. Srdce mám ale zatím dobrý. A vůbec, dokud člověku chutná pít a kouřit, je to dobrý. Radunko, dej sem chlast! Všichni mají ňákýho panáka a já mám hovno! Tady není sklenička! Já se na to vykašlu, já chci umřít. Mě ten panák přece nezabije a kdyby náhodou, tak to bude líbezná smrt...