Jak jste mohli vidět ve středu na ČT2, manželství bývalého stavebního dělníka se Zuzanou, ze kterého vzešly dnes už dospělé dcery Agáta, Agnes a Aneta, se rozpadlo, když se Vladimír po revoluci rozhodl udělat kariéru za velkou louží jako fotograf.

Bylo těžké po revoluci svléknout hvězdy?

„Nebylo. To je furt stejný. Nahota je krásná, když se umí udělat! Problém byl s tím vylézt ven, tam se už některý začaly cukat. Vždycky to někdo musí prorazit. Jana Švandová tu odvahu našla. A to i přes to, že ji řada kolegyň zrazovala. Samy se pak svlékly později a leckdy dost blbě. Myslím, že je to většinou jen závist.“

Měl jste počátkem devadesátých let doma pěkně našlápnuto. Proč jste tak toužil po Americe?

„No, našlápnuto, to jsem, sakra, měl! Nevěděl jsem, jak odmítat kšefty, tak jsem zvedal ceny, ale oni je platili. Byly doby, kdy jsem pod sto tisíc nevstal z postele. Můžeš si všechno dovolit, protože tě znají a chtějí se s tebou kámošit. Začneš hezky blbnout. Ztratil jsem kontakt s realitou, byl jsem to, co chtěli ti okolo mě. Ti, co ze mě tyli. Naštěstí jsem si to uvědomil.“

A ta Amerika?

„Byla pro mě symbolem svobody. Hippies, jeansy, James Dean, dlouhý cesty ve velkých kárách, cigára na rtech, whisky a muzika, holky v kraťasech. Když jsem pak přistál v New Yorku, měl jsem pocit, že jsem doma, a už jsem se z něj nehnul.“

Co vám pobyt dal?

„Dal mi zpátky mě! To v první řadě. A pak ten neskutečnej rozhled a možná i nadhled. New York je místo, kde jsou všichni na světě. Takže když chceš poznat lidi a svět, nastěhuj se na pár let na Manhattan a přijímej. Větší školu nedostaneš.“

V čem spočívá?

„Sjezdil jsem velký kus světa, ale takovou syrovost, promíchanou místy až s dětinskostí, jsem nikdy nikde neviděl. Pro mě je New York pubertální dítě. A proto se máme tak rádi.“

Taky vám ale něco vzal!

„Vzal mi rodinu. To bylo zásadní, protože sám jsem rodinu nikdy nepoznal. Táta mi umřel, když mi bylo devět, a od tý doby konec. Matka mi furt hledala novýho, ale to je blbost, protože táta je jen jeden. To mohla jako učitelka vědět. Ale ona mě vlastně nikdy nechtěla, jak mi po čase řekla. Takže jí to bylo fuk...“

Nelitoval jste, že jste Americe obětoval manželství?

„Jasně, že litoval. Ale dvakrát do stejný řeky nevstoupíš a život jde dál, jak by řekla teta Kateřina, tak to prostě musíš hrnout. Asi ve čtyřiceti jsem přišel na to, že jsem fatalista, a přestal jsem se s tím rvát.“

Jaký máte dnes vztah s dcerami?

„Skvělej a holky mi dělají jen radost. Dneska si řadu věcí uvědomují jinak a na New York vzpomínají s jiskrou v oku. A to je fajn.“

Diváci mají možnost sledovat váš život díky dokumentu Heleny Třeštíkové. Šel byste do něj znovu?

„Kvůli Heleně jo, jinak ne.“

Jak si představujete další roky?

„Můj život je jasnej, jako byl i předtím. Rozdělil jsem si ho, když jsem začal rozum brát, do tří částí. První vzdělávací, druhá ověřující a lapací, třetí tvořící a předávací. Záleží na formách a prolínání, ale v principu je to neměnný. Vstupuju do třetí fáze. Tvorba a jen radost!“

Zpět k fotkám. Jaká témata vás zajímají dnes?

„Nemám teď vlastní témata. Fotografickou tvorbu jsem přerušil, protože jsem nedokázal čelit tomu, co se dělo. Měl jsem obrovskou radost, když vylezli s digitálem a udělali fotku de facto dostupnou všem. Jenže vznikl šílený bordel a nikdo nevěděl, co s tím. Tuny takzvaných »fotek«. Dělám editora velký galerii v Soho a fotoporadce pro Sotheby’s a nestačil jsem zírat.“

Vy vydržíte nefotit?

„V poslední době už se to narovnává a z fotografie začíná vznikat svébytný umění. Tak se do toho možná zase pustím. Zatím pokračuju v projektu pana Horníčka Dobrý den, socho! A hlavně zpracovávám to, co jsem nalapal, aby to bylo sdělitelný. Do toho občas učím. Taky dělám takovou edici Z deníku fotografa. Na vymejšlení ještě stále není moc času, ale jednou ta svoboda přijde.“

VIDEO: Slavný fotograf Robert Vano, prozradil, kam by se chtěl dostat po své smrti.

Video
Video se připravuje ...

Robert Vano, prozradil, kam by se chtěl dostat po své smrti Tereza Kovářová

Fotogalerie
11 fotografií